Tramvaj,stará
Málo cestujících - maminky s dětmi, důchodci
Dopoledne pracovního dne
Za okny tma
V tramvaji tma
Ve mě tma
Proč jsou lesbičky horší?
Brzdy, vždy se spojkou
Divný zvuk dveří
Lidé nastupující
Lidé vystupující
Někdy naopak
Slušnost vymizela
Proč slečny s malým poprsím nemají nosit velké výstřihy?
Revizor, Gogol
Jízdenky z ekologického papíru
Stromů je méně a méně
Nafty je méně a méně
Plynu je méně a méně
Mně je méně a méně
Kolikrát 35 zpráv je zapotřebí, aby byla vyřčena pravda?
Důchodci a tašky
Maminky a kočárky
Řidič a tlačítka
Svět tvořený dvojicemi
K vzteku
Když je solitér
Nevidíte tu tragickou rovinu až k neštěstí?
Projekt s klaunem
Chci pomáhat
Projekt Absurd fake
Doztracena
Stejně jako tramvaj
Stále v ní
Opět ve spárech své vlastní duše a citů?
Ve spárech tramvaje
Tma venku, tma v tramvaji
Dopoledne pracovního dne
Pach dezinfekce
Dříve S dnez Z
Jako na mnoha jiných místech
Upraví se to až nad papírem?
Nikdo nic neudělal
V angličtině by nešlo
Beatnici by však mohli
Nikdo neví, kdo byl první
Cílená manipulativní sebestylizace
Budoucnost, ne minulost
Jak dlouho trvá, než usne dítě ve věku dva až tři roky?
Kecy o duších
V tramvaji
Mobilní internet
Nakopnuta andělem, a kupodivu Vítem
Špioni
Ví vše
S kým?
Všechno
Ad 1. Není to dobré. Není to dobré a tentokrát to není mojí vinou. (Nemoc)
Ad 2. Není to dobré a můžu si za to sama. Důvodem je má vlastní lenost. (Škola)
Ad 3. Je to skvělé! On je dokonalý a mě to vždy extrémně zvedne náladu. (-----)
Ad 4. Miluju svou kočku a i když mi ji nedal můj bývalý přítel k výročí, jak bych si přála, je skvělá a já si ji s sebou odvezu do Brna, kde si o prázdninách zařídím krásně moderně a jednoduše malý byt v rozlehlém domě mojí babičky.
Ad 5. Anděli,...pojď už se, prosím, sejít, i když já pořád říkám, že není čas a nálada.
Ad 6. Jsem tam málo, a nevadí mi to. (Škola)
Ad 7. Jsem tam málo, a vadí mi to. (Divadlo)
Ad 8. Kupodivu se nebojím. Procenta jsou nízká. (Přijímačky)
Ad 9. Chtěla bych od tebe slyšet vše, vše, vše. (Tom)
Ad 10. Dvakrát jsem si to skvěle užila, doufám, že letos toho bude ještě víc. (SNB)
Ad 11. Loni to byla hračka, letos je to peklo. (Seminárka)
Ad 12. Potřebuji jich hodně, hodně. Chybí mi. (Vitamíny. A kamarádi.)
Ad 13. Mám strach, budu tam sama, bude to bolet, nepomůže to,... (Nemocnice)
Ad 14. Jsem zlá. (Stav poslední doby)
Ad 15. Strašně ráda pomáhám lidem! (Dlouhotrvající stav)
Ad 16. Stačilo by mi každý den pár minut, které by ten den naplnily teplem a štěstím, odhodláním a nadějí, silou a chutí. Stačila by mi svoboda slova, svoboda pohybu. (-----)
Ad 17. Stále závidím. (Škoda)
Ad 18. Původně jsem chtěla poslat dárek, ale...asi se už bojím opětovného setkání, které sice chci, ale nemám dostatek odvahy. (Evka)
Ad 19. *vymazano* Tohle jeste nikdo neví, to sem nemůžu napsat :-D
Ad 20. Štastný pesimismus? (WTF?)
Ad 21. Ještě, že ty nitky nenavazují. (FB)
Ad 22. Byla jednou hodná, milá, pilná a šikovná princezna, která si založila blog. Pak přišla zlá, zlomyslná, hloupá, líná čarodějnice a všechny příspěvky vymazala. (Závist)
Ad 23. Neudělám cokoli, aby mě mí přátelé přijali zpět. Bylo nám/mně dobře. (Marky, Bayi, Zelda, Gogy,...vlastně i Evka)
Ad 24. Anděli, musím ti říct co patří pod Ad 19. :-D
Ad 25. Zvědavost, jak to všichni mají. Ptát se nebudu. (Všechno)
Ad 26. Překvapili. (Kubin, Puli)
*Hlavu vysoko, do nebes, nohama pevně na zemi. Chci to tak? Asi ano, pěkně vystiženo. Vím co chci, ale ono to zrovna není k mání... Ani jedno... Ví to? Nebudu se prát. Budu mluvit. Pomůže to? Budu pomáhat*
Ad 2. Není to dobré a můžu si za to sama. Důvodem je má vlastní lenost. (Škola)
Ad 3. Je to skvělé! On je dokonalý a mě to vždy extrémně zvedne náladu. (-----)
Ad 4. Miluju svou kočku a i když mi ji nedal můj bývalý přítel k výročí, jak bych si přála, je skvělá a já si ji s sebou odvezu do Brna, kde si o prázdninách zařídím krásně moderně a jednoduše malý byt v rozlehlém domě mojí babičky.
Ad 5. Anděli,...pojď už se, prosím, sejít, i když já pořád říkám, že není čas a nálada.
Ad 6. Jsem tam málo, a nevadí mi to. (Škola)
Ad 7. Jsem tam málo, a vadí mi to. (Divadlo)
Ad 8. Kupodivu se nebojím. Procenta jsou nízká. (Přijímačky)
Ad 9. Chtěla bych od tebe slyšet vše, vše, vše. (Tom)
Ad 10. Dvakrát jsem si to skvěle užila, doufám, že letos toho bude ještě víc. (SNB)
Ad 11. Loni to byla hračka, letos je to peklo. (Seminárka)
Ad 12. Potřebuji jich hodně, hodně. Chybí mi. (Vitamíny. A kamarádi.)
Ad 13. Mám strach, budu tam sama, bude to bolet, nepomůže to,... (Nemocnice)
Ad 14. Jsem zlá. (Stav poslední doby)
Ad 15. Strašně ráda pomáhám lidem! (Dlouhotrvající stav)
Ad 16. Stačilo by mi každý den pár minut, které by ten den naplnily teplem a štěstím, odhodláním a nadějí, silou a chutí. Stačila by mi svoboda slova, svoboda pohybu. (-----)
Ad 17. Stále závidím. (Škoda)
Ad 18. Původně jsem chtěla poslat dárek, ale...asi se už bojím opětovného setkání, které sice chci, ale nemám dostatek odvahy. (Evka)
Ad 19. *vymazano* Tohle jeste nikdo neví, to sem nemůžu napsat :-D
Ad 20. Štastný pesimismus? (WTF?)
Ad 21. Ještě, že ty nitky nenavazují. (FB)
Ad 22. Byla jednou hodná, milá, pilná a šikovná princezna, která si založila blog. Pak přišla zlá, zlomyslná, hloupá, líná čarodějnice a všechny příspěvky vymazala. (Závist)
Ad 23. Neudělám cokoli, aby mě mí přátelé přijali zpět. Bylo nám/mně dobře. (Marky, Bayi, Zelda, Gogy,...vlastně i Evka)
Ad 24. Anděli, musím ti říct co patří pod Ad 19. :-D
Ad 25. Zvědavost, jak to všichni mají. Ptát se nebudu. (Všechno)
Ad 26. Překvapili. (Kubin, Puli)
*Hlavu vysoko, do nebes, nohama pevně na zemi. Chci to tak? Asi ano, pěkně vystiženo. Vím co chci, ale ono to zrovna není k mání... Ani jedno... Ví to? Nebudu se prát. Budu mluvit. Pomůže to? Budu pomáhat*
Pseudo-Private sms
Je mi 19 let. Na svem stuzkovacim vecirku jsem si uvedomila ze jsem jedina ("normalni") slecna v nasi tride bez chlapce. Mela jsem skveleho chlapce. On si ale ve svych 19 letech, po 2 letech se mnou, uvedomil, ze nechce zadny regulerni plnohodnotny vztah, ale ze si chce uzivat svevolne zivota. Mirne neblaze me toto rozhodnuti ovlivnilo a stal se ze me ponekud zatrpkly neakcni clovek, ktery se nechce bavit, chodit mezi lidi,...
Neděle - Procitnutí jara - procitnutí mé. Andeli, ty mas lidi ktere zajimas, kteri zajimaji tebe, lidi, kteri se o tebe staraji. A ja sedim mezi starsi pani a jeste starsi pani a radu podemnou sedi mi (uz asi byvali) pratele. Drive mi kazdy rikal ze jsem strasne hodna. Posledni dobou se siri tvrzeni, ze jsem zla. Celkem verim. Uz dlouho jsem na nikoho nebyla moc mila. Nejak se mi nechce. Nejsem stastna a kdyz si se mnou nekdo zacne povidat, odbyvam ho a zhazuji vse, co rekne. Nedokazu mluvit uprimne. Neduveruji. Chci, aby to bylo jinak.
Zadny zaver neni, protoze tohle jeste nekonci.
Andeli, mozna je tohle zase jedna z tech zhazujicich vet, ale nase pseudo-pratelstvi je asi chyba. Nikdy to nebude to, co ja chci.
Neděle - Procitnutí jara - procitnutí mé. Andeli, ty mas lidi ktere zajimas, kteri zajimaji tebe, lidi, kteri se o tebe staraji. A ja sedim mezi starsi pani a jeste starsi pani a radu podemnou sedi mi (uz asi byvali) pratele. Drive mi kazdy rikal ze jsem strasne hodna. Posledni dobou se siri tvrzeni, ze jsem zla. Celkem verim. Uz dlouho jsem na nikoho nebyla moc mila. Nejak se mi nechce. Nejsem stastna a kdyz si se mnou nekdo zacne povidat, odbyvam ho a zhazuji vse, co rekne. Nedokazu mluvit uprimne. Neduveruji. Chci, aby to bylo jinak.
Zadny zaver neni, protoze tohle jeste nekonci.
Andeli, mozna je tohle zase jedna z tech zhazujicich vet, ale nase pseudo-pratelstvi je asi chyba. Nikdy to nebude to, co ja chci.
Jako na houpačce, nahoru dolů
Když jsem byla mladší a měla jsem takové ty idoly, nebo jsem se s někým nějak více stýkala, ptali se mě kamarádi, jestli daného človíčka miluju. Vždycky jsem rozpačitě odpovídala: "Já nevím, jak se to pozná?". Teď už vím, že tato odpověď znamená to samé jako prosté "ne", protože ono se to pozná lehce. Ale poznáte to, až když to tak opravdu je, až když onoho člověka doopravdy milujete. Ale to všichni už dobře víte :) Po nějaké delší době chození s Tomem jsem zcela bez rozmýšlení na tuto všetečnou otázku odpovídala hrdě a nadšeně"ano". Bohužel i po pár měsících od konce našeho společného soužití odpověď "ano" spolu s tímto stavem přetrvává, o tom ale není tento článek. Jde o to, že v posledních pár dnech, týdnech, jsem možná ochotna na onu otázku odpovědět "ano" i ohledně někoho jiného. Samotnou mě to překvapuje! Nahlas jsem to ještě neřekla, ale znám se, a vím co znamenají mé myšlenky. Jsem zvyklá, že mužem mého srdce je Tom a možná ani nechci, aby tam byl i někdo jiný. Překvapuje mě, že k někomu něco takového cítím, neplánovala jsem to a já ráda plánuju! :) Celkem zásadně rozlišuju "zamilovat se" a "milovat". Doufám, že vy taky:) A jsem si jistá, že tohoto člověka nemiluji, ale o tom druhém velmi podobném slovíčku by se dalo polemizovat a…jak už jsem řekla, zaskočilo mě to, nechci do něj být zamilovaná :))) Ok, to se asi neříká, ale rozhodně to nebylo v mém plánu na měsíc listopad, neměla jsme to zapsáno v seznamu, co chci stihnout a člověk jako já má teď ve všem kvůli toho zmatek:)))
Tohle bylo to základní, co jsem chtěla napsat. Ještě mám v hlavě už asi měsíc druhou věc, které se chci na blogu věnovat, ale na tu teď asi není čas :) A pak mě napadá ještě jedna věc, která mi leží na srdci, o které by se daly popsat stránky a stránky…ale asi by to bylo zbytečné. Tak já to jen pro své vlastní uspokojení vykřičím do světa aspoň v minimalistické formě:
Kam se podělo to přátelství???
Už čtyřikrát jsem za posledních pár dní jsem slyšela, že se mezi Vás nehodím, a Vy mi to taky dáváte najevo.
Ale mě mezi Vámi bylo dobře.
Chladné prázdno na místě velkého teplého koše plného přátel, smíchu, akcí, víkendů, výletů, panáků, hudby, filmů, nocí, jídla, malých tradic, dvojsmyslů.
Obraz č.1: Stojím venku - v zimě, v dešti, v blátě, ve větru. Je tma. V botách mokro. Kape mi za límec. Zebou mě prsty. Koukám do oken. Do oken, které znám. Za okny, v pokoji, který znám v úzkém kruhu důvěry sedí několik lidí, lidí, které znám. Baví se. Večer je v nejlepším. Zábava proudí, zábava, kterou znám. Zdá se, že koukají na film, na film, který znám. Baví se o věcech, které znám, plánují výlety do míst, kde to znám, pijí to, co znám, jí to, co, znám, smějí se historkám, které znám, baví se o lidech, které znám, hrají hry, které znám, pouští si hudbu, kterou znám, půjdou se umýt do koupelny, kterou znám, a pozdě v noci (možná až k ránu) zalehnou do postelí, které znám, …
Afekt
Mám problém. Celé dny jsem zalezlá v posteli. Koukám na seriály, brouzdám netem. Snědla jsem máminu bonboniéru a nevylezla jsem z noční košile.
Nepodívala jsem se ani na jednu maturitní otázku. Neuklidila jsem nehorázný binec v kuchyni po páteční oslavě. Ani to oblečení rozházené po pokoji.
Kočka nemá co jíst a pít. Králík taktéž. Já piju džus z krabice a jím onu bonboniéru. Později možná dojím zmrzlinový dort, buchtu a sušenky. Někdy budu muset zajit nakoupit – nakup se však bude zřejmě skládat z věci jako cola, cornflakes, ochucené mlíčko,…či já vím. Prostě nic, co by tam být mělo! Jo a taky si asi dám smažený sýr v housce na Husáku.
Jenže to nejsem já! Já si ráda dávám pozor na to co jím, ráda někam vypadnu, celkem ráda se věnuju maturitním otázkám, ráda vylezu z noční košile a pěkně se obleču, zbožňuju nakupování, ale už měsíc jsem si nezašla koupit ty rifle, které potřebuju. Není s kým a není pro koho!
Teď mám 9 dní volna a děsí mě to! Vysnila jsem si, že pojedu do Brna za Tomem. Ale tento plán se včera skoro zhroutil a já nejsem od té doby schopná nic udělat. Nemůžu to dostat z hlavy. Nemola jsem spát. Pořád dokola - Tom, veterinářka, Brno, minulé dva roky, všechyn zážitky, oslovení, hádky, radosti, dárky, Marky, Tomašovy frajerské řeci, jeho nové zvyky, slovník, image (zatraceně mu to sluší), VŠ, otázky, moje stravování a válení se v posteli, vztek, slzy, nikdo, koho by to zajímalo, vzpomínky na světlé chvíle s Puleczkem, Gogym, Marky, Terkou, Zeldou, Bayi, Kuřetem,… ale to už taky není. Já je mám ráda, ale oni…mi to nějak nevěří, či co. Moc složité. A hádky s Terkou, mám ji ráda, je moje kamarádka, ale vždy to dopadne špatně a mě to mrzí. A ona útočí. A jen někdy se chová pěkně. Chci dobré pravé přátelé! Vždyť nejsme tak zlá. Udělám, o co mě kdo požádá, pomáhám, nekřičím, nepomlouvám, … Všichni mi říkají, že když ty lidi, kteří mě opouští nechám být, tak jim začne být smutno, uvědomí si, že mě potřebují, mají rádi, ale ještě se mi to nikde nepotvrdilo! Damn! Děsný zmatek a do toho pořád Tomáš, jeho veterinářka, Brno, spal s ní? A co já?
Motá se mi z toho hlava, mám teplotu, vzala jsem si ibalgin a paralen. Teplý čaj už je moc velká aktivita. Kam to všechno dobré šlo??? Měla jsem se skvěle! Chci zpět své přátele! Chci uspořádat serial night, pokecat na balkóně, objednat si pizzy. Zajít na koncert, zajet na chatu. Chci zpět svého dokonalého přitele, který je v Brně tak šťastný - a je to zřejmě tím, že tam nemá někoho, jako jsem já, komu by se musel zpovídat za každý svůj krok. Ale to po něm bude ta veterinářka – až dojdou dále – taky bude chtít! Řeči o tom, že nikdo není lepši než já, mi vůbec nepomůžou když se mnou být nechce!
Bezmoc ve všech sférách. A já jsem tak děsný slaboch! Musím se zvednou t z postele a něco dělat. Ale potřebuju NĚKOHO. Nechci tu jen sedět a cuckovat, kdy se kdo objeví on-line, Tomovy aktivity po celé síti internetu, závidět ostatním jejich život. Proč ze mě vychovali takového slabocha????????
Chybí mi, pořád ho…miluju…byl důležitý. Je důležitý. Ale nemůžu všechno svádět na něho…
Nepodívala jsem se ani na jednu maturitní otázku. Neuklidila jsem nehorázný binec v kuchyni po páteční oslavě. Ani to oblečení rozházené po pokoji.
Kočka nemá co jíst a pít. Králík taktéž. Já piju džus z krabice a jím onu bonboniéru. Později možná dojím zmrzlinový dort, buchtu a sušenky. Někdy budu muset zajit nakoupit – nakup se však bude zřejmě skládat z věci jako cola, cornflakes, ochucené mlíčko,…či já vím. Prostě nic, co by tam být mělo! Jo a taky si asi dám smažený sýr v housce na Husáku.
Jenže to nejsem já! Já si ráda dávám pozor na to co jím, ráda někam vypadnu, celkem ráda se věnuju maturitním otázkám, ráda vylezu z noční košile a pěkně se obleču, zbožňuju nakupování, ale už měsíc jsem si nezašla koupit ty rifle, které potřebuju. Není s kým a není pro koho!
Teď mám 9 dní volna a děsí mě to! Vysnila jsem si, že pojedu do Brna za Tomem. Ale tento plán se včera skoro zhroutil a já nejsem od té doby schopná nic udělat. Nemůžu to dostat z hlavy. Nemola jsem spát. Pořád dokola - Tom, veterinářka, Brno, minulé dva roky, všechyn zážitky, oslovení, hádky, radosti, dárky, Marky, Tomašovy frajerské řeci, jeho nové zvyky, slovník, image (zatraceně mu to sluší), VŠ, otázky, moje stravování a válení se v posteli, vztek, slzy, nikdo, koho by to zajímalo, vzpomínky na světlé chvíle s Puleczkem, Gogym, Marky, Terkou, Zeldou, Bayi, Kuřetem,… ale to už taky není. Já je mám ráda, ale oni…mi to nějak nevěří, či co. Moc složité. A hádky s Terkou, mám ji ráda, je moje kamarádka, ale vždy to dopadne špatně a mě to mrzí. A ona útočí. A jen někdy se chová pěkně. Chci dobré pravé přátelé! Vždyť nejsme tak zlá. Udělám, o co mě kdo požádá, pomáhám, nekřičím, nepomlouvám, … Všichni mi říkají, že když ty lidi, kteří mě opouští nechám být, tak jim začne být smutno, uvědomí si, že mě potřebují, mají rádi, ale ještě se mi to nikde nepotvrdilo! Damn! Děsný zmatek a do toho pořád Tomáš, jeho veterinářka, Brno, spal s ní? A co já?
Motá se mi z toho hlava, mám teplotu, vzala jsem si ibalgin a paralen. Teplý čaj už je moc velká aktivita. Kam to všechno dobré šlo??? Měla jsem se skvěle! Chci zpět své přátele! Chci uspořádat serial night, pokecat na balkóně, objednat si pizzy. Zajít na koncert, zajet na chatu. Chci zpět svého dokonalého přitele, který je v Brně tak šťastný - a je to zřejmě tím, že tam nemá někoho, jako jsem já, komu by se musel zpovídat za každý svůj krok. Ale to po něm bude ta veterinářka – až dojdou dále – taky bude chtít! Řeči o tom, že nikdo není lepši než já, mi vůbec nepomůžou když se mnou být nechce!
Bezmoc ve všech sférách. A já jsem tak děsný slaboch! Musím se zvednou t z postele a něco dělat. Ale potřebuju NĚKOHO. Nechci tu jen sedět a cuckovat, kdy se kdo objeví on-line, Tomovy aktivity po celé síti internetu, závidět ostatním jejich život. Proč ze mě vychovali takového slabocha????????
Chybí mi, pořád ho…miluju…byl důležitý. Je důležitý. Ale nemůžu všechno svádět na něho…
I must tell you something, what I am ashamed of
Ok, pár týdnů radosti je za námi. Podnikli jsme ještě pár věcí - noc u Bayi, dokonalou akci v Noře atd. ale koho to teď zajímá??? Mě ne.
V úterý 12. srpna, v den mých narozenin se v OVě před mým domem objevil Tomáš. Zcela nečekaně, jelikož se měl vrátit až o týden později, a zcela neohlášeně. Má radost neznala mezí. Strávili jsem spolu celkem dost dobré odpoledne, poslechla jsem si, jak bylo dva měsíce v Anglii a užívala si nejlepšího dárku k narozeninám - jeho návratu.
Tímto ale pohádka končí. KONEC. Po jednom konci loni v srpnu, po několika koncích v období kolem maturity a po jednom konci před odjezdem do Skotska (ano, už celé Skotsko jsme spolu vlastně nebyli, a každý jsme se podle toho náležitě chovali) je zde teď definitivní konec.
Myslím, doufám, vím, že tohle nepotřebuje další komentář. Jen bych ráda dodala, že to byl celkem vážný, dobrý, plnohodnotný, DVOULETÝ vztah, ze kterého se jeho jedna půlka vzpamatovala už dávno a ta druhá...se snaží.
A abych byla upřímná, tak si myslím, že na moje běžné poměry se mi to daří dost dobře!!! Čekala jsem, že to bude horší, jen ať to "horší" ještě nepřijde!
Pohodový týden, 3rd BALCONY NIGHT, Valšov
No a jelikož celý další týden mí rodičové strávili na dovolené v sousedním Rakousku a později v Českém ráji, já si doma užívala beztrestného lenošení, koukání na filmy, vaření pro Lukiho a posezení doma s příjemnou společností. Každodenním návštěvníkem byl Kuře na noc se odebírající domů a velmi častým návštěvníkem byla Marky na noc zůstávající, jelikož v jejím bytě probíhaly nekonečné párty dělníků a malířů :D
Každý den proběhl víceméně podobně - zásadním problémem bylo vždy jen co udělat na jídlo :-D V úterý (saktra bylo to fakt v úterý??) Puleczek zdárně zvládl testy i údržbu v autoškole. GRATULUJI! Ve středu jsme se s Marky vydaly na snídani do palačinkárny, kde jsme měly scuka s bývalou déčkařskou vedoucí Evou. Úžasná akce - bombastická čerstvá snídaně, krásné popovídání s Evičkou,... Ve čtvrtek jsem si vyzvedla na příslušnmém odboru magistrátu řidičák - uaaaaa, můžu za volant! (Ale bojím se :( ). A ve čtvrtek se taky známé osazenstvo Marky, Puleczek, Zelda, Kuře sešlo u nás. Po dlouhé debatě, co bude na večeři jsme si objednali pizzy a opět se usadili pohodlně na balkon, kde jsme vydrzeli s malou přestávkou = procházka na Husák pro pivka, myslím, že tak do 4. Již celkem klasická BALCONY NIGHT.
V pátek jsme si pěkně poleželi v postýlkách až skoro do 11, kdy Puleczek vyrazil na svou poslední jízdu. My doma pěkně uklidili, sbalili si věci a vyrazili (až se Puleczek vrátil) na Svinov. Kampak jsme meli namířeno?? Malá vesnička jménem Valšov poblíž Bruntálu. A co tam?? Sídlil zde Terčin tábor "její" osady Vagoňáků. Po několika přestupech a pár metrech pěšky jsme dorazili k sympatickému tábořišti u ještě sympatičtějšího potoka (ve kterém bylo btw spousty jasně MODRÝCH kamínků). Zde jsme tedy prožili fajn odpoledne u ping-pongu, ohně, potoka, zastoupili jsme strašidla ve stezce odvahy, zapěli u ohně, apod. Noc pod širákem, které jsem se kvůli chladu od vody mírně obávala, jsme přežili nakonec bez úhony :) V sobotu jsme si udělali malý výlet do blízkého Bruntálu. Díky krásnému datu 2.8.2008 jsme viděli asi tři svatby, nakoupili jsme si samé dobroty v Bille a zašli si na oběd do Restaurace u Terezky, kde některé z nás o 50Kč okradli, jiným zase 60Kč nenaúčtovali a byli na nás na všechny mírně nepříjemní. Po návratu do tábořiště jsme si opět potykali s ping-pongovým stolem, uvařili si na ohýnku instantní večeři, Puleczek vyhrál soutěž "Komu nejdýl stojí",....samé všední věci :-D Večer jsme se opět sesedli k táboráku, a zpívali a kecali, a kde se vzalo, tu se vzalo seděli jsme tam z celého tábora úplně poslední. Až tedy nebylo, co zpívat zalezli jsme do spacáčků a dospali pár hodin do nedělního rána. V neděli jsme lehounce přiložili pomocnou ruku k bourání tábora, zapsali zájemkyním do canců, napapali se zbylých zásob, sbalili batohy a po dlouhé debatě o dalším průběhu neděle se vydali na nádraží. Tady jsme si počkali na vláček, který nás zavezl až na Svinov, kde jsme přestoupili na další vláček, kterým jsme dojeli na hlavní, kde už na nás netrpělivě čekala Bayi! S touto novou členkou jsme se vydali na dvě pivka do Nory, která ale v neděli NEMÁ otevřeno, takže jsme si ty pivka vlastně dali v Mirroru u OPĚT velmi nepříjemné servírky. Kolem 7p.m. už měli být téměř všichni účastníci dávno doma, takže jsem se vydali zaplnit hladová bříška na Husák a každý úplně jiným směrem domů. Pááá pěkný prodloužený víkende, stálo to za to!
Všechny trefný hlášky, kterých bylo mega mega moc, na který si vzpomente, prosím, do commentů :-D
Puleczek a Marky po příjezdu do velmi příjemného prostředí Vagoňácké osady
Lucííí a Lukííí po příjezdu :-D
Po půlhodině snažení se Zeldovi podařilo postavit Rájec na pouze DVE "nožičky"
Před bruntálským nádražím
Marky s Puleczek okupují bruntálské lavičky
Zelda se zbytkem mých slunečních brýlí
Kuře (výjimečně bez cigarety! :-P)
Dokonalá čtyřhra :-D
Druhá čtvrtina prázdnin - part II
Další týden byl ve znamení deště, očekávání, a Kuřete :D
S Marky a Evkou jsme měly koupené lístky na první Shakesperovské slavnosti v Ostravě. Konkrténě na Komedií omylů. Hráli ji ostravští herci ze všech ostravských divadel a bylo to určitě krááásné a dokonalé představení. K naší smůle se středeční představení kvůli dešti nekonalo. Nezoufaly jsme tedy a hbitě si vyměnily lístky za vstupenky na páteční přidané představení. Co čert nechtěl - v pátek nebylo počasí o nic lepší a zrušena byla i tato inscenace. Proto tři velké ostravské divadelní fanynky Evka, Marky a Luc nemají z prvních Shakesperovksých slavností v Ostravě ani sebemenší zážitek. Fňuk :(
A tak jsme tedy po odpolednech hostila doma Kuře, který začal ve středu chodit do práce. Která ho docela zklamala...ale buďmě pozitivní a připomínejme mu vymoženost jménem kariérní růst! :o) Ve středu jsme si tedy místo divadla zašli do čajky - kde se Kuřeti kupodivu zalíbilo a zachutnal mu Touareg :) Ve čtvrtek jsme se sešli s Marky, Gogym a Terkou a samozřejmě Kuřetem u nás - poklábosili, např. o 5m tobogánu nebo o mapách od KČT, naši nás překvapili pizzou, apod. :D
A v pátek jsme se opět sešli u nás tentokrát ve složení Marky, Puleczek, Kuře, já a udělali jsme si druhou BALCONY NIGHT, která se pomalu ale jistě přelila v sobotní výlet na Hell Fast Attack. Menší metalový festiválek v Brněnci u Svitav. Na nádraží nás v sobotu ráno opustil Lukííí, kterého vytřídala hvězda večera - houslista Zelda s Bayi. Vláčkem jsem se s několika přestupy dostali do oné vesničky, kde jsme celé dpoledne proleželi v areálu festáku na louce, poslouchali ostatní kapely z pseudopodia, které velikostí odpovídalo spíše autobusové zastávce, prošli se do benzínky pro pití a jídlo apod. Večer jsme se přesunuli před rádoby podium, na kterém se právě chystala "Zeldova" Vesna a strávili jsme tam velmi příjemnou hodinku s jejich hudbou. Asi do 2a.m. jsme se jeste zdrzeli v areálu a zaplnili prázdné žaludky a pak jsme se vydali na nádraží. Čekárna byla bohužel v pozní noční/brzkou ranní hodinu zamčená tak jsme mrzli dvě hodinky venku - brrrr. Cestu domů většina z nás zdárně prospala podobně jakou celou následující neděli. BTW neděli = Markyiny narozeniny, které jsme pěkně po půlnoci popřáli a tímto ji přeji ještě jenou:
ZVLADNUTOU AUTOSKOLU, ZA CTYRI Z MATURITY, SKVELE KAMARADY, HAFO DOBRYCH AKCI, DOSTATEK DOBRE HUDBY A JIDLA, HODNE STESTI, ZDRAVI A LASKY, UZIVEJ SI SVEHO KRASNEHO VEKU :D
Puleczkova oblíbená poloha, řekla bych. Ráno před odjezdem na Hell Fast.
Oběd v pizzerce v České Třebové po tom, co nám ujel spoj
Puleczkova minuta slávy co by houslista Vesny
Ta plechová budka je opravdu PODIUM
Zelda s Bayi
Důkaz, že jím a nejsem anorektička!
Zevling na Hell Fast Attack 2008
Teď by následovaly fotky z vystoupení Vesny a pár dalších kapel..
A to kdybych byla zdatnějšíé fotograf nočních snímků, nebo kdybych při výběru foťáku dávala větší důraz na kvalitu než na krásu... Omlouvám se.
Puleczkovi bez kečupu nic nechutná
A takhle jsme spinkali v noci u nádraží
1st Balcony night
Po celém týdnu, kdy jsem byla zavřená doma a jen jednou mě navštívil Navra, aby si odnesl HIMYM, do které je teď celá seriálová obec zblázněná, a abychom prohodili pár slov o probíhajích prázdninách, jsem byla Davem vytažena na Stodolní. Potkala jsem se s druhou částí zdravého jádra (první částí jsme my s Marky, Terkou, Zeldou, Puleczkem a Gogym :)) a zjistila, jak probíhají čí prazdniny. Obešli jsme pár klubů, ale nikde nebylo po našem tak jsme to s Navrou po půlnoci zabalili a šli koukat na HIMYM :D
Soboty jsem se nemohla dočkat - měli se totiž vrátit kluci z tábora (viz. první čtvrtina prázdnin). Celý den jsem byla na trní, zkoukla dva filmy atd. atd. a "ty potvory" dorazili až večer. Konkrtétně přišla samozřejmě Marky, pak přijel Zelda s Kuřetem, pozvali jsme vedlebydlícího, šuplík uklízejícího Gogyho, pak dorazil i Puleczek a na hradě jsme se potkali s Kišou a Jančou. "Na hradě" myšleno na Slezskoostravském hradě, kam jsme zašli zkouknout předtsvanení letošního divadelního workshopu Sen noci svatojánské. Ze známých tváří se nám předvedla Adélka, Verčaafro, Míša,.... Představení bylo..ucházející. Jak někdo řekl - na to, že to je za 14 dní je to mega dobrý. Souhlas. Po cestě domů nás značně ubylo, kluci si nakoupili jako správní puberťáci lahváče a mířilo se k nám. Doma jsme se měli v plánu opet koukat na HIMYM, ale kluci u toho synchronizovane usínali, tak jsme se přesunuli na balkón a proběhla první z (řekla bych) mnoha "BALCONY NIGHT". Pohodka s hudbou z notebooku, nejakým tím jídlem a pitím,...nikdo už neví v kolik se šlo spát. Ráno následovaly jako obvykle lívance a pomalý rozchod domů. Řekla bych, že další povedený víkend.
Fotodokumentace bohužel není :o((
Druhá čtvrtina prázdnin - part I
Další týden byl opět ve znamení domácího zevlování = koukání na filmy a seriály. Souhrn za celý červenec je následující (pořadí náhodné):
1) How I met your mother - jednoznačně nej seriál poslední doby
2) College Road Trip - hodně o ničem americká teenage-comedy
3) Californication - sympaticky syrový seriál s trefným obsazením
4) Forgetting Sarah Marhall - celkem povedený téměř romantický filmeček s Marshallem z
HIMYM v hlavní roli
5) Good Luck Chuck - průměrná americká romantická komedie
6) Hancock - zklamání sezóny!
7) Charlie Bartlett - hit sezony, srdcová záležitost, scéna s nikotinovými náplastmi v sáčku z lékarny - punk rock :)
8) In Bruges - k Ocean's Eleven, s kterými je srovnáván má daleko, ale jinak celkem příjemný film s psycho koncem
9) Into the Wild - dlouho jsem se k jeho shlédnutí odhodlávala, ale stál za to, syrový život na stříbrném podnose Seana Penna
10) Kung Fu Panda - slátanina sezony, ani pro dospělé, ani pro děti, ani pohádka, ani drama, ani smích, ani pláč,... zbytečných 700MB
11) Leatherheads - na to, že je z minulosti, což já většinou kategoricky odmítám, dobrý snímek, bomba obsazení
12) My Blueberry Nights - mé osobní malé zklamání, moc poetické, i když proti lyrickým-pocitovým filmům většinou nic nemám.-.-.-.
13) Občan Havel - obrovsky srdcová záležitost, úcta a obdiv v každém záběru, nemůžu jinak než chválit i kdybych u toho usla
14) Paris, je t'aime - neodolatelná francouzština a Paříž, život bez přetvářek, přetvářky bez života...
15) Penelope - když se řekne KRÁSNÁ POHÁDKA je to Penelope
16) The Illusionist - opět z minulosti, takže trošku mínusových bodů, ale jinak pěkné, překvapivý konec
17) Young People Fucking - možná trochu Prcičky pro dospělé, z jiného pohledu
18) Big Bang Theory - velmi zábavný seriál se stovkami hlášek a situací
19) Hope Springs - trošku slabší americká romantická komedie
20) Definitely, Maybe - průměrná americká romantická komedie
První čtvrtina prázdnin
A je to tady - polovina prázdnin za námi! A jak to vypadá s pesimistickými vyhlídkami, které panovaly před prázdninami?? Jsou nenávratně pryč!
Prázdniny se rozjely ve velkém a dobře a s malými přestávkami tak i pokračují. Díkybohu, díky Kuřeti, díky Marky, Zeldovi s Bayi, Puleczkovi, Terce,...
Hned první červencový týden jsem zvládla dlouho obávané zkoušky z autoškoly. YEAH! Testy 47 bodů, údržba - brzy a tlumiče, jízdy od Carrefouru domů a je to v kapse. Minulý čtvrtek jsme si byla pro řidičák a už můžeme bez problémů na výlet :D
Po této stresové záležitosti jsem se vydala na pár dní do Brna za tamní částí mé rodinky. Pochlubila se s vysvědčením (s kterým jsem letos mimochodem opět nadmíru spokojená, jen skoda blbé 2 z AJ), s řidičákem, pověděla, jak se máme tady v OV atd.
Další týden jsem tak nějak prozevlovala v OV a po obchodech, po úřadech, na eBay (thanks to God for this "place" ;o) ). Ale hned v sobotu ráno jsme vyrazily s Marky směr Zlín - konkrétně vesnice Liptál za Zeldou a Puleczkem na tábor. Po cestě se k nám přidala Terka a Zeldova slečna Bayi a začal první akční prázdninový víkend. Strastiplná cesta k táboru, vřele přivitání s Puleczkem, fura fotek, pokec s Bayi, večer u ohne, obří slejvák, který nás zahnal do jídelny, rušná noc s půlnoční nutellou, vytopený stan a následný spánek na luxusní půdě a druhý slunečný den strávený u hodu granátem atd. atd. A taky Lukíííí, zachránce před letošními nudnými prázdninami :) Kdo nezažil, nepochopí.
Pracující Puleczek :)
1) Zelda s Bayi 2)Tři návštěvnice tábora
3) Puleczek a Kuře (Lukíííí)
"Plány" na prázdniny
Došlo mi, že tyto prázdniny mají velmi velký předpoklad k tomu, aby to byly ty nejhorší prázdniny ze všech. Pročpak?
Většinu svého volného času a i dvoje minulé prázdniny jsme trávila s Tomem, ten jede ale už v červnu do Skotska a přijede až na konci srpna. Takže já musím hledat společnost jinde. Na žádnou "dovolenou" s holkama to nevidím, prtž jsme spolu nebyly mega dlouho ani na kafi natož nějaká dovolená. Trávit prázdniny v Brně s babičkou, jako když mi bylo 10, se mi samozřejmě nechce. A brigádu na léto ještě nemám, ale jak tak koukám je to pro mě nej (jediné) řešení. Teď ji ještě s mým velmi málo akčním přístupem najít.
To jsem opravdu zvědavá, jak toto dopadne. A to ještě nenastal čas máminých sáhodlouhých projevů na téma "budou prázdniny a ty je zase prosedíš doma, prtž jsi kvůli Tomáše, který s tebou zachází jako s onucí, ztratila těch pár kamarádů, které jsi vůbec měla". Díky za povzbuzení, mami!
Ale tak...někdy člověk má pocit, že bude celý víkend sedět doma a pak po pár SMS neví, kam první. Tak třeba to tak dopadne i s mými prázdninami. Vynaložím trochu iniciativy, rozhodím sítě… Jsem optimista, takže věřím, že to dopadne dobře :-D
A taky - opalování na balkoně, do toho knížky, seznam maturitních otázek, sem tam nějaký film, bazén, kolo,…to přece nejsou špatné prázdniny, ne? :-D
To jsem opravdu zvědavá, jak toto dopadne. A to ještě nenastal čas máminých sáhodlouhých projevů na téma "budou prázdniny a ty je zase prosedíš doma, prtž jsi kvůli Tomáše, který s tebou zachází jako s onucí, ztratila těch pár kamarádů, které jsi vůbec měla". Díky za povzbuzení, mami!
Ale tak...někdy člověk má pocit, že bude celý víkend sedět doma a pak po pár SMS neví, kam první. Tak třeba to tak dopadne i s mými prázdninami. Vynaložím trochu iniciativy, rozhodím sítě… Jsem optimista, takže věřím, že to dopadne dobře :-D
A taky - opalování na balkoně, do toho knížky, seznam maturitních otázek, sem tam nějaký film, bazén, kolo,…to přece nejsou špatné prázdniny, ne? :-D
Cesta z divadla
Kráčím tichou noční ulicí
Z dálky slyším hukot jízdy tramvajového vozu
Kol mě se rozléhá jen pravidelné hlasité klap klap klap klapání podpatků
Vlasy při každém kroku stejně pravidelně povlávají v jarním večerním větru
Něco mezi chladem a teplem se vkrádá pod kabát
Něco mezi radostí a smutkem se vkrádá do šedé kůry mozkové
Všichni šli vlastní cestou vstříc svému štěstí
své lásce
své posteli
své večeři
či svému hříchu
Jen já kráčím tichou noční ulicí,
počítám svítící okna, tak vzácní v tuto pozdní hodinu
Klap klap klap
Kožená elegantní kabelka přes levou ruku
bezchybně ladí s hnědými rukavicemi a vysokými kozačkami z pravé kůže
Dnes za vznešenou dámu, zítra v teniskách za pohodovou teenagerku
Šaty dělaj člověka
Proto teď v tiché noční ulici za zvuku pravidelného klap klap klapání podpatků
mám před očima nahotu v celé její kráse
Hubená brunetka s ladnými křivkami malých ňader, s velkýma očima a narůžovělými tvářemi
Ani kapka erotiky, ani kapka oplzlosti či urážky, ale také ani kapka studu
Dobře či špatně?
S každým klap klap klap klapnutím neuvěřitelně zajímavá brunetka mrkne
Její nesmírně dlouhé řasy
během tisíciny sekundy uběhnou dlouhou cestu nahoru a dolů kolem jejich obrovských očí,
které na stejnou tisícinu sekundy zmizí pod růžovoučkými víčky,
aby se hned zase objevily
a mohly Vás přivádět k šílenství
Nahý pohled
Klap mrk, klap mrk, klap mrk, klap mrk
A s každým klapnutím a mrknutím přiletí z hlubin duše jedno písmeno
a ukládají se na intimní místa krásné brunetky
Přiměřeně velké purpurové Té pomalým spirálovitým pohybem padajícího listí
plachtí do klína hnědovlásky
Objeví se zlaté E a snese se na levou bradavku,
v tu samou chvíli se na své místo na pravé bradavce usadí jedovatě zelené eR
Nejintimnější partie překrásné dívky jsou zakryty,
ale ona se stále před mýma očima vznáší jako obraz čisté nahoty
S dalším klap mých podpatků a s dalším mrk velkých očí přiletí nové tentokrát bílé E
a nachází své místo u vnějšího koutku pravého oka
S každým dalším mrknutím těchto impozantních očí se toto písmeno lehce zatřepetá
vlivem vánku z působeného dlouhými hnědými řasami běhajícími nahoru a dolů
spolu s narůžovělými víčky
Klap, mrk a velké stříbrné Zet zakrývá vzrušující prohlubeň brunetčina pupíku
Další klapnutí a rychlý pohyb víček přivolávají rudé Ká,
které se pomalu snáší do levé loketní jamky ležící krásky
Dopadnuvší hláska zašimrá a dlouhá útlá paže se nepatrně pohne
Hlučné klap a neslyšné mrk doprovází zjevení temně modrého A,
které se pomalými pohyby dostává až k pravému kotníku hnědovlásky,
kde se roztomile uloží na nártu krásné opálené nohy
Slečna mrká svýma neobyčejnýma očima dále,
ale další písmena se nezjevují, další klapán podpatků se neozývá.
Pouze rachocení klíče v zámku
Nepříjemný zvuk vystrašil brunetku zdobenou zdánlivě nesouvisejícími hláskami,
kráska rychle zamrká neodolatelnýma očima a se svou dokonalou čistou nahotou zmizí.
Zůstane po ní jen purpurové Té, zlaté E, jedovatě zelené eR, bílé E, stříbrné Zet, rudé Ká
a temně modré A rozházené po hnědém koberci rozlehlé teplé předsíně
/Poznáte po cestě, z které představení, to asi tak mohlo být? ;)/
Z dálky slyším hukot jízdy tramvajového vozu
Kol mě se rozléhá jen pravidelné hlasité klap klap klap klapání podpatků
Vlasy při každém kroku stejně pravidelně povlávají v jarním večerním větru
Něco mezi chladem a teplem se vkrádá pod kabát
Něco mezi radostí a smutkem se vkrádá do šedé kůry mozkové
Všichni šli vlastní cestou vstříc svému štěstí
své lásce
své posteli
své večeři
či svému hříchu
Jen já kráčím tichou noční ulicí,
počítám svítící okna, tak vzácní v tuto pozdní hodinu
Klap klap klap
Kožená elegantní kabelka přes levou ruku
bezchybně ladí s hnědými rukavicemi a vysokými kozačkami z pravé kůže
Dnes za vznešenou dámu, zítra v teniskách za pohodovou teenagerku
Šaty dělaj člověka
Proto teď v tiché noční ulici za zvuku pravidelného klap klap klapání podpatků
mám před očima nahotu v celé její kráse
Hubená brunetka s ladnými křivkami malých ňader, s velkýma očima a narůžovělými tvářemi
Ani kapka erotiky, ani kapka oplzlosti či urážky, ale také ani kapka studu
Dobře či špatně?
S každým klap klap klap klapnutím neuvěřitelně zajímavá brunetka mrkne
Její nesmírně dlouhé řasy
během tisíciny sekundy uběhnou dlouhou cestu nahoru a dolů kolem jejich obrovských očí,
které na stejnou tisícinu sekundy zmizí pod růžovoučkými víčky,
aby se hned zase objevily
a mohly Vás přivádět k šílenství
Nahý pohled
Klap mrk, klap mrk, klap mrk, klap mrk
A s každým klapnutím a mrknutím přiletí z hlubin duše jedno písmeno
a ukládají se na intimní místa krásné brunetky
Přiměřeně velké purpurové Té pomalým spirálovitým pohybem padajícího listí
plachtí do klína hnědovlásky
Objeví se zlaté E a snese se na levou bradavku,
v tu samou chvíli se na své místo na pravé bradavce usadí jedovatě zelené eR
Nejintimnější partie překrásné dívky jsou zakryty,
ale ona se stále před mýma očima vznáší jako obraz čisté nahoty
S dalším klap mých podpatků a s dalším mrk velkých očí přiletí nové tentokrát bílé E
a nachází své místo u vnějšího koutku pravého oka
S každým dalším mrknutím těchto impozantních očí se toto písmeno lehce zatřepetá
vlivem vánku z působeného dlouhými hnědými řasami běhajícími nahoru a dolů
spolu s narůžovělými víčky
Klap, mrk a velké stříbrné Zet zakrývá vzrušující prohlubeň brunetčina pupíku
Další klapnutí a rychlý pohyb víček přivolávají rudé Ká,
které se pomalu snáší do levé loketní jamky ležící krásky
Dopadnuvší hláska zašimrá a dlouhá útlá paže se nepatrně pohne
Hlučné klap a neslyšné mrk doprovází zjevení temně modrého A,
které se pomalými pohyby dostává až k pravému kotníku hnědovlásky,
kde se roztomile uloží na nártu krásné opálené nohy
Slečna mrká svýma neobyčejnýma očima dále,
ale další písmena se nezjevují, další klapán podpatků se neozývá.
Pouze rachocení klíče v zámku
Nepříjemný zvuk vystrašil brunetku zdobenou zdánlivě nesouvisejícími hláskami,
kráska rychle zamrká neodolatelnýma očima a se svou dokonalou čistou nahotou zmizí.
Zůstane po ní jen purpurové Té, zlaté E, jedovatě zelené eR, bílé E, stříbrné Zet, rudé Ká
a temně modré A rozházené po hnědém koberci rozlehlé teplé předsíně
/Poznáte po cestě, z které představení, to asi tak mohlo být? ;)/
Slohovka - Lidé s právem na život
Lidé s právem na život
2. slohová práce z Českého jazyka
Líčení a umělecká charakteristika na téma Divadlo a divadelní herciTomáš Poláček (psala jsem to opět já, že;)), 4.A
12.1.2007
12.1.2007
1. Divadelní vločky
2. Ve foyeru vs. V zákulisí
3. Slavnostní večer vs. pracovní večer
4. Očekávání vs. tréma (vlastně zbytečný odstavec, možná bude z originálu vyhozen)
5. Herec vs. člověk
6. Strach herce
7. Není konec jako konec
8. Co vím já a Vy ne
2. Ve foyeru vs. V zákulisí
3. Slavnostní večer vs. pracovní večer
4. Očekávání vs. tréma (vlastně zbytečný odstavec, možná bude z originálu vyhozen)
5. Herec vs. člověk
6. Strach herce
7. Není konec jako konec
8. Co vím já a Vy ne
Venku se stmívá, sněží, rozsvěcejí se pouliční lampy a v kuželu jejich světla se k zemi snášejí sněhové vločky. Každá je jiná. Na zemský povrch nikdy nedopadly dvě stejně vypadající vločky. Stejně jako každý člověk je jiný. Stejně jako každý herec a každá role. Zavírám za sebou velké prosklené dveře a ocitám se v chrámu kultury, v Národním divadle moravskoslezském. V budově Divadla Jiřího Myrona. Mimochodem taky herec, představitel realisticko-psychologického herectví. Vyjdu po několika mramorových schodech do foyer. Nad hlavou křišťálový lustr, před sebou černé křídlo, po pravici za sloupy s obrovskými zrcadly šatny, po levici galerii fotografií. Vše je tak impozantní a vznešené, úctyhodné. Stejně jako herci, kteří zde, v tomto divadle, tráví každičký den svého profesního života.
Předsálí se začíná naplňovat návštěvníky dnešního představní, budoucími diváky. Všichni se zdvořile usmívají, povídají si o universálních tématech, dámy balancují na podpatcích, gentlemani odnáší kabáty a přinášejí skleničky vína. Každý do jednoho je zvědavý, co dnes na jevišti za dvoukřídlými dřevěnými dveřmi předvedou herci. Ti se v tuto chvíli spěšně připravují v malinkých místnostech s cedulkami jako ŠATNA ŽENY, ŠATNA MUŽI, MASKÉRNA ŽENY a MASKÉRNA MUŽI na dveřích. Po chodbách jako mravenečci pobíhají rekvizitářky s náručemi plnými rozličných předmětů, kostymérky s velkými pojízdnými stojany plnými šatů a převleků a mezi nimi herci spěchající s jedné malé místnosti s cedulkou na dveřích do druhé malé místnosti s cedulkou na dveřích.
Ve foyeru zazní gong, inspicientky odemknou ony dvoukřídlé dveře, čímž jako mávnutím kouzelného proutku začnou všichni galantní návštěvníci divadla pouštět své elegantní partnerky vpřed a postupují za nimi do nádherně osvětleného hlediště. Lidé pomalu plni očekávání usedají na svá sedadla a nemohou se dočkat zhasnutí světel a roztažení opony. Pro ně je dnešní večer netypický, slavností. Pro herce kvapně se připravující v zákulisí je to jen další práce. Práce, kterou musí vykonat dobře, aby nezklamaly divadelního šéfa, ale hlavně diváky. Při jejich úsilí je pozoruje šest set šedesát párů očí, patřících šesti stům šedesáti divákům, kteří jsou zároveň jejich živiteli. Těžký to úděl herce.
Světla se pomalu zhasínají, dřevěné dvoukřídlé dveře vedoucí do hlediště se zavírají, opona se plynule zvedá. Mezi diváky začíná panovat klid a očekávání. Emoce divadelníků připravených vedle jeviště se různí. Někteří mají stále trému, jiní myslí na domácí starosti, protože tím, že zvládnou svou roli si jsou stoprocentně jistí, jiní si naposledy zběsile opakují repliky, další si chvatně upravují kostýmy. Každý má ke své práci jiný přístup. Každý má před představením jiné starosti a radosti. Všichni je ale při vstupu na jeviště musí odhodit co nejdále a věnovat se jen a jen své práci – předvést návštěvníkům kvalitní umění.
Herectví není lehká práce, jak po fyzické tak po psychické stránce. Romeo a Julie musí být za každou cenu na jevišti nešťastně zamilovaní, i když v osobním životě herců probíhá třeba krásné a šťastné období vychovávání potomka. Saturnin musí být vždy humorný, překvapivý a sarkastický i v případě, že by jeho představiteli zemřel blízký příbuzný. Žádné osobní emoce nemají na jevišti co pohledávat. Herec musí být hluchý k tichu obecenstva ve chvílích, kdy sám očekával smích a potlesk, musí být slepý k divákům, kteří si celé představení listují znuděně programem, cumlají jeden bonbon za druhým a dokonce i k těm, kteří u jeho výkonu poklimbávají.
Většina těchto „večerních bavičů“ se nebojí neúspěchu u publika. Oni se bojí prodávání a podbízení se, nedůstojnosti, poklesu. Bojí se nudných a komerčních frašek, stejně tak jako se bojí gigantických multikin a DVD přehrávačů. Nebojí se sedadel obsazených diváky, kteří jsou na jejich představení z donucení, protože když herci svou práci odvedou dobře, tito nucení diváci se mohou změnit na milovníky divadla. Oni se bojí prázdných sedadel. Prázdné sedadlo sebelítostnějším pláčem ani seberealističtějším smíchem neuchvátíte. Mají strach z období, kdy mají málo herecké práce. Divák o tom, většinou neví, a není dobré mu to sdělovat. Divák nepřemýšlí o životě herců. Diváka zajímá Romeo a Julie, ne Lukáš Lepold a Saori Fukuda. Diváka zajímá Saturnin a teta Kateřina, ne František Večeřa a Marie Logojdová. A proto i v životě herce bývají večery bez práce. Čím míň práce, tím je herec víc unavený. To proto, že když nehraje, má čas uvědomit si jiné věci. Domácí starosti, samotu, finanční problémy, stáří, přibývající váhu,…
Představení se chýlí ke konci. Diváci jsou vesměs uchváceni příběhem, který na jevišti končí. Herci se několikrát ukloní, poděkují za přízeň a za vytrvalý potlesk. Ale - maminky v hereckých řadách už myslí na to, že dnes opět nemohly uložit své dítě ony, ale musel to stejně jako při každém večerním představení udělat manžel. Tatínkům se honí hlavou, že jejich ženy už určitě spí a nic se nestane, když si zajdou s kolegy po představení na pivo. Mladíci a slečny přemítají nad nastávající nocí, zda ji využít k učení nové role či k nočnímu rejdění. Myšlenkami už jsou venku z divadla, pryč z práce. Doma, v hospodě, pod širým nebem. Práce pro ně skončila. Teď jen v šatně odložit pracovní oděv – fakticky velmi nákladný a precizně vyrobený kostým, smýt z obličeje tu cizí tvář a vyrazit na cestu domů. Diváci jsou taky na odchodu. Někteří si ještě ve foyeru sdělují nové dojmy, hodnotí výkony, příběh, kulisy i kostýmy. Hodnotí vše, co pro aktéry již skončilo a zítra večer to zase začne. Zítra večer, kdy to pro diváky už bude minulost, pro herce, to bude znovu přítomnost. Opakování až do derniéry. A pak že herectví není stereotyp.
Já při mém dvanáctém zhlédnutí této opery ani nevím, jestli nakonec Cyrano zemřel nebo ne. Ale na rozdíl od ostatních vím, že představitelka Roxane měla za sebou zřejmě perný týden, protože dnešní výkon se s předešlými nedal srovnávat. Vím, že Cyrano se má pravděpodobně stále skvěle, protože jak mu to dnes zpívalo, bylo obdivuhodné. Vím, že La due'gne je asi chudák trochu nachlazená, bylo to slyšet na jejím hlase. A vím, že De Guiche se dnes chtěl předvést před svou nastávající ženou, protože se neustále díval jen a jen na ni. Herci nemohou vše zamaskovat. Maskérna je jako kouzelníkova manéž, ale líčidla vše neschovají. Mohou zamaskovat kruhy pod očima z nevyspání, i jizvu na obličeji, ale jizvy na duši ne. Proto si práce herců zaslouží tak veliký obdiv. Musíme si uvědomit, že na jevišti před námi své problémy neřeší opravdový Cyrano a Roxane, ale lidé z Ostravy se stejnými ostravskými problémy, dýchající stejné špatné ostravské ovzduší, jezdící stejnou ostravskou hromadnou dopravou a chodící ke stejným ostravským lékařům jako my. Lidé, kteří se dají charakterizovat stejně jako všichni ostatní - lidé svobodní a rovní v důstojnosti i v právech, lidé, kteří mají právo na život – svůj vlastní, ne jen na život, který si vymysleli autoři divadelních her. To vše dle Listiny základních práv a svobod.
(Inspirace knihou spisovatelky a publicistky Zuzany Maléřové: „Život je kulatý“)
Předsálí se začíná naplňovat návštěvníky dnešního představní, budoucími diváky. Všichni se zdvořile usmívají, povídají si o universálních tématech, dámy balancují na podpatcích, gentlemani odnáší kabáty a přinášejí skleničky vína. Každý do jednoho je zvědavý, co dnes na jevišti za dvoukřídlými dřevěnými dveřmi předvedou herci. Ti se v tuto chvíli spěšně připravují v malinkých místnostech s cedulkami jako ŠATNA ŽENY, ŠATNA MUŽI, MASKÉRNA ŽENY a MASKÉRNA MUŽI na dveřích. Po chodbách jako mravenečci pobíhají rekvizitářky s náručemi plnými rozličných předmětů, kostymérky s velkými pojízdnými stojany plnými šatů a převleků a mezi nimi herci spěchající s jedné malé místnosti s cedulkou na dveřích do druhé malé místnosti s cedulkou na dveřích.
Ve foyeru zazní gong, inspicientky odemknou ony dvoukřídlé dveře, čímž jako mávnutím kouzelného proutku začnou všichni galantní návštěvníci divadla pouštět své elegantní partnerky vpřed a postupují za nimi do nádherně osvětleného hlediště. Lidé pomalu plni očekávání usedají na svá sedadla a nemohou se dočkat zhasnutí světel a roztažení opony. Pro ně je dnešní večer netypický, slavností. Pro herce kvapně se připravující v zákulisí je to jen další práce. Práce, kterou musí vykonat dobře, aby nezklamaly divadelního šéfa, ale hlavně diváky. Při jejich úsilí je pozoruje šest set šedesát párů očí, patřících šesti stům šedesáti divákům, kteří jsou zároveň jejich živiteli. Těžký to úděl herce.
Světla se pomalu zhasínají, dřevěné dvoukřídlé dveře vedoucí do hlediště se zavírají, opona se plynule zvedá. Mezi diváky začíná panovat klid a očekávání. Emoce divadelníků připravených vedle jeviště se různí. Někteří mají stále trému, jiní myslí na domácí starosti, protože tím, že zvládnou svou roli si jsou stoprocentně jistí, jiní si naposledy zběsile opakují repliky, další si chvatně upravují kostýmy. Každý má ke své práci jiný přístup. Každý má před představením jiné starosti a radosti. Všichni je ale při vstupu na jeviště musí odhodit co nejdále a věnovat se jen a jen své práci – předvést návštěvníkům kvalitní umění.
Herectví není lehká práce, jak po fyzické tak po psychické stránce. Romeo a Julie musí být za každou cenu na jevišti nešťastně zamilovaní, i když v osobním životě herců probíhá třeba krásné a šťastné období vychovávání potomka. Saturnin musí být vždy humorný, překvapivý a sarkastický i v případě, že by jeho představiteli zemřel blízký příbuzný. Žádné osobní emoce nemají na jevišti co pohledávat. Herec musí být hluchý k tichu obecenstva ve chvílích, kdy sám očekával smích a potlesk, musí být slepý k divákům, kteří si celé představení listují znuděně programem, cumlají jeden bonbon za druhým a dokonce i k těm, kteří u jeho výkonu poklimbávají.
Většina těchto „večerních bavičů“ se nebojí neúspěchu u publika. Oni se bojí prodávání a podbízení se, nedůstojnosti, poklesu. Bojí se nudných a komerčních frašek, stejně tak jako se bojí gigantických multikin a DVD přehrávačů. Nebojí se sedadel obsazených diváky, kteří jsou na jejich představení z donucení, protože když herci svou práci odvedou dobře, tito nucení diváci se mohou změnit na milovníky divadla. Oni se bojí prázdných sedadel. Prázdné sedadlo sebelítostnějším pláčem ani seberealističtějším smíchem neuchvátíte. Mají strach z období, kdy mají málo herecké práce. Divák o tom, většinou neví, a není dobré mu to sdělovat. Divák nepřemýšlí o životě herců. Diváka zajímá Romeo a Julie, ne Lukáš Lepold a Saori Fukuda. Diváka zajímá Saturnin a teta Kateřina, ne František Večeřa a Marie Logojdová. A proto i v životě herce bývají večery bez práce. Čím míň práce, tím je herec víc unavený. To proto, že když nehraje, má čas uvědomit si jiné věci. Domácí starosti, samotu, finanční problémy, stáří, přibývající váhu,…
Představení se chýlí ke konci. Diváci jsou vesměs uchváceni příběhem, který na jevišti končí. Herci se několikrát ukloní, poděkují za přízeň a za vytrvalý potlesk. Ale - maminky v hereckých řadách už myslí na to, že dnes opět nemohly uložit své dítě ony, ale musel to stejně jako při každém večerním představení udělat manžel. Tatínkům se honí hlavou, že jejich ženy už určitě spí a nic se nestane, když si zajdou s kolegy po představení na pivo. Mladíci a slečny přemítají nad nastávající nocí, zda ji využít k učení nové role či k nočnímu rejdění. Myšlenkami už jsou venku z divadla, pryč z práce. Doma, v hospodě, pod širým nebem. Práce pro ně skončila. Teď jen v šatně odložit pracovní oděv – fakticky velmi nákladný a precizně vyrobený kostým, smýt z obličeje tu cizí tvář a vyrazit na cestu domů. Diváci jsou taky na odchodu. Někteří si ještě ve foyeru sdělují nové dojmy, hodnotí výkony, příběh, kulisy i kostýmy. Hodnotí vše, co pro aktéry již skončilo a zítra večer to zase začne. Zítra večer, kdy to pro diváky už bude minulost, pro herce, to bude znovu přítomnost. Opakování až do derniéry. A pak že herectví není stereotyp.
Já při mém dvanáctém zhlédnutí této opery ani nevím, jestli nakonec Cyrano zemřel nebo ne. Ale na rozdíl od ostatních vím, že představitelka Roxane měla za sebou zřejmě perný týden, protože dnešní výkon se s předešlými nedal srovnávat. Vím, že Cyrano se má pravděpodobně stále skvěle, protože jak mu to dnes zpívalo, bylo obdivuhodné. Vím, že La due'gne je asi chudák trochu nachlazená, bylo to slyšet na jejím hlase. A vím, že De Guiche se dnes chtěl předvést před svou nastávající ženou, protože se neustále díval jen a jen na ni. Herci nemohou vše zamaskovat. Maskérna je jako kouzelníkova manéž, ale líčidla vše neschovají. Mohou zamaskovat kruhy pod očima z nevyspání, i jizvu na obličeji, ale jizvy na duši ne. Proto si práce herců zaslouží tak veliký obdiv. Musíme si uvědomit, že na jevišti před námi své problémy neřeší opravdový Cyrano a Roxane, ale lidé z Ostravy se stejnými ostravskými problémy, dýchající stejné špatné ostravské ovzduší, jezdící stejnou ostravskou hromadnou dopravou a chodící ke stejným ostravským lékařům jako my. Lidé, kteří se dají charakterizovat stejně jako všichni ostatní - lidé svobodní a rovní v důstojnosti i v právech, lidé, kteří mají právo na život – svůj vlastní, ne jen na život, který si vymysleli autoři divadelních her. To vše dle Listiny základních práv a svobod.
(Inspirace knihou spisovatelky a publicistky Zuzany Maléřové: „Život je kulatý“)
Čekala jsem vzkaz, čokoládu a "ahoj" ve vestibulu. Chyba
Zajímalo by mě, co ovlivňuje naše očekávání a to co považujeme za standart. Chtělo by se říct, že to, co vidíme v rodině. Pokud v ní samozřejmě vyrůstáme. Ale já s tím nějak nemohu souhlasit. Zjistila jsem, že od lidí kolem sebe očekávám jiné věci, než ty které by se shodovali se zvyky naší rodiny. Tak mě tedy napadlo, že v dnešní době náš standart ovlivňují filmy, seriály a podobné druhy zábavy, kterými někdy zaplňujeme svůj volný čas. A to mi přijde pravděpodobnější. V mém případě tedy.
Často se mi stane, že se přistihnu, že od svých kamarádů a vůbec lidí v okolí očekávám věci, které ještě nikdy neudělal. Je to proto, že já bych je udělala, prtž mi to přijde správné a dobré. Zřejmě proto, že jsem to četla v knížce, která se mi líbila, nebo se to opakuje v každém druhém americkém filmu. Moje maminka s tatínkem tyto věci nedělají, takže z rodiny to nemám. MOŽNÁ JE DĚLAJÍ JINÍ ZNÁMÍ. Áha. To je vlastně taky jedna z možností.:-)
Ale tohle očekávání přináší často velká zklamání. Těším se na to gesto třeba celý den, pak nastane ona chvíle a…čin nikde. (Jak mě vlastně mohlo napadnout, že by to ten člověk udělal? Kde jsem přišla na to, že by tu na mě počkal? Proč jsem si myslela, že mi k tomu něco napíše?) A v tu chvíli si uvědomí, že jsem si někdy nějak „zvykla“ na něco, co kolem mě nikdy nikdo nedělal. Udělala bych to já. Ale oni ne. A nechápu, kde se to ve mně prostě vzalo. Tyto standarty.
Je jedno takové pořekadlo „Nečiň jiným, co nechceš, aby činili tobě.“ Musím se zahanbením přiznat, že se jím vždy neřídím. Ve vypjatých situacích je to těžké. Ale za to můžu zcela upřímně říct, že každý den dodržuji jeho trochu poupravenou verzí. Činím ostatním to, co chci, aby činili oni mě. Malými drobnostmi, o kterých vím, že je má daná osoba ráda, se snažím zpříjemnit blízkým každý den. Jenže nějak se mi to zpět nevrací. Musím ale říct, že dneska mě mile překvapila Verunka, když mi před testem ze ZSV popřála hodně štěstí. DĚKUJI! A tohle jsou ty věci, které očekávám od ostatních. A taky se jim je samozřejmě snažím dělat. Prtž si myslím, že hrozně hrozně moc zpříjemňují celý den a vůbec život.
Často se mi stane, že se přistihnu, že od svých kamarádů a vůbec lidí v okolí očekávám věci, které ještě nikdy neudělal. Je to proto, že já bych je udělala, prtž mi to přijde správné a dobré. Zřejmě proto, že jsem to četla v knížce, která se mi líbila, nebo se to opakuje v každém druhém americkém filmu. Moje maminka s tatínkem tyto věci nedělají, takže z rodiny to nemám. MOŽNÁ JE DĚLAJÍ JINÍ ZNÁMÍ. Áha. To je vlastně taky jedna z možností.:-)
Ale tohle očekávání přináší často velká zklamání. Těším se na to gesto třeba celý den, pak nastane ona chvíle a…čin nikde. (Jak mě vlastně mohlo napadnout, že by to ten člověk udělal? Kde jsem přišla na to, že by tu na mě počkal? Proč jsem si myslela, že mi k tomu něco napíše?) A v tu chvíli si uvědomí, že jsem si někdy nějak „zvykla“ na něco, co kolem mě nikdy nikdo nedělal. Udělala bych to já. Ale oni ne. A nechápu, kde se to ve mně prostě vzalo. Tyto standarty.
Je jedno takové pořekadlo „Nečiň jiným, co nechceš, aby činili tobě.“ Musím se zahanbením přiznat, že se jím vždy neřídím. Ve vypjatých situacích je to těžké. Ale za to můžu zcela upřímně říct, že každý den dodržuji jeho trochu poupravenou verzí. Činím ostatním to, co chci, aby činili oni mě. Malými drobnostmi, o kterých vím, že je má daná osoba ráda, se snažím zpříjemnit blízkým každý den. Jenže nějak se mi to zpět nevrací. Musím ale říct, že dneska mě mile překvapila Verunka, když mi před testem ze ZSV popřála hodně štěstí. DĚKUJI! A tohle jsou ty věci, které očekávám od ostatních. A taky se jim je samozřejmě snažím dělat. Prtž si myslím, že hrozně hrozně moc zpříjemňují celý den a vůbec život.
Another view (is better)
ONA: Řekni mi, co Tě štve a já Ti řeknu, jaká jsi.
JÁ: Na všechno se mohu podívat z více pohledů. Myslím, že jsem často velmi objektivní. Hm?
ONA: Jj, řekl bych, že jo. Dokážeš se na věc podívat i jinýma očima než jen svýma.
JÁ: To je celkem dobrá vlastnost, ne?
ONA: Jasně.
JÁ: Někdy ty oba pohledy úplně zřetelně vidím. Vím dokonce, že jeden je „lepší“. Že když se na onen problém budu dívat tímto pohledem, tak nikomu neublížím a budu spokojená. Ale ono to prostě někdy nejde. Já se na tu věc dívám tím druhým pohledem, který vyvolává konflikty a další problémy.
ONA: Mluvíš o něčem konkrétním?
JÁ: Hm…
ONA: Takže ano. Co se zas stalo?
JÁ: Ale jen něco s Markem. Každý úterý spolu chodíme na tenis. A já vždycky škemrám, aby přijel dřív, abychom byli spolu, užili si volného dne, kdy ani jeden nepracujeme atd.
ONA: Ale on nejezdí, že? Jde mu jen o ten tenis?
JÁ: No, někdy přijede dřív a před hrou se najíme. Ale to je tak všechno. Ale víš co, já jsme vděčná i za ty dvě hoďky na tenise takže se snažím moc neremcat.
ONA: No vidíš, tak se ti daří se na to dívat tím „lepším pohledem“.
JÁ: To jo. Ale minulý týden mi pár dnů předem řekl, že v úterý něco podniknem – tak jsem úplně zazářila, že třeba myslí kvůli výročí nebo něco – a víš, proč chtěl něco podniknout i přes den?
ONA: Nenapínej!
JÁ: Protože k nim měli přijet nějací rodinní známí, které nesnáší. Já jsem v tu chvíli myslela, že asi uteču.
ONA: No, to je trochu…nepříjemné.
JÁ: Nepříjemné? Zaprvé mi to pro mě přijde opět takové trapné. Za druhé mě to dost rozčiluje. Já jsem pro něj prostě taková věc, ke které se uchýlí, aby se něčemu vyhnul. Jinak by ho ani nepadlo přijet dřív. No prostě mi to přijde jako strašné škaredé jednání.
ONA: A na to máš nějaký druhý pohled?
JÁ: Jo! Úplně dokonalý, jen se jím nějak neumím řídit. Můžu se na to přece dívat tak, že můžu být strašně šťastná, že se mnou konečně chce strávit to úterý, když o to už rok žádám a nehledět na žádné okolnosti.
Prostě si užít naše vysněné volné úterý před tenisem a být spokojená, že mi vyhověl.
ONA: To jo. On by přišel. Podnikli byste před tenisem to, co by on chtěl. On by se vyhnul rodině, ty bys mu pomohla. Byla bys s ním. Samé klady.
JÁ: Jenže já nějak nedokážu zapomenout na to, že to je jen proto, že chce utéct před něčím doma.
ONA: Ale ty přece po něm pořád chceš, aby byl tvoje opora a pomáhal ti. A takhle pomůžeš ty jemu!
JÁ: Ale mě štve, že za mnou přijede, jen proto, že nechce být doma. Já bych chtěla, aby přijel proto, že chce být se mnou.
ONA: Ale on přijede proto, že chce být s tebou! Vždyť zrovna on má kolem sebe tolik lidí a tolik zájmů, že by se rodinné návštěvě mohl vyhnout i jinak než tím, že pojede za tebou. Mohl by jít za někým u kamarádů, mohl by se jet projet autem, jít hrát s kluky fotbal, jít za tou slečnou, co se s ní stýká atd. Ne snad?
JÁ: No to asi jo. Ale to je prostě to, že já se zaslepeně dokážu na tuhle situaci dívat jen tak, že „jindy by za mnou v úterý před tenisem nepřijel, ale teď se potřebuje někde schovat tak jsem mu dobrá.“ Tak mi teda řekni, jaká jsem! Optimista? Pesimista?
ONA: ZAMILOVANÁ! :)
JÁ: No to je celkem možný. A jaký je potom on?
ONA: To už je jiná debata, Lucinko. A do té se teď nepouštěj
JÁ: Na všechno se mohu podívat z více pohledů. Myslím, že jsem často velmi objektivní. Hm?
ONA: Jj, řekl bych, že jo. Dokážeš se na věc podívat i jinýma očima než jen svýma.
JÁ: To je celkem dobrá vlastnost, ne?
ONA: Jasně.
JÁ: Někdy ty oba pohledy úplně zřetelně vidím. Vím dokonce, že jeden je „lepší“. Že když se na onen problém budu dívat tímto pohledem, tak nikomu neublížím a budu spokojená. Ale ono to prostě někdy nejde. Já se na tu věc dívám tím druhým pohledem, který vyvolává konflikty a další problémy.
ONA: Mluvíš o něčem konkrétním?
JÁ: Hm…
ONA: Takže ano. Co se zas stalo?
JÁ: Ale jen něco s Markem. Každý úterý spolu chodíme na tenis. A já vždycky škemrám, aby přijel dřív, abychom byli spolu, užili si volného dne, kdy ani jeden nepracujeme atd.
ONA: Ale on nejezdí, že? Jde mu jen o ten tenis?
JÁ: No, někdy přijede dřív a před hrou se najíme. Ale to je tak všechno. Ale víš co, já jsme vděčná i za ty dvě hoďky na tenise takže se snažím moc neremcat.
ONA: No vidíš, tak se ti daří se na to dívat tím „lepším pohledem“.
JÁ: To jo. Ale minulý týden mi pár dnů předem řekl, že v úterý něco podniknem – tak jsem úplně zazářila, že třeba myslí kvůli výročí nebo něco – a víš, proč chtěl něco podniknout i přes den?
ONA: Nenapínej!
JÁ: Protože k nim měli přijet nějací rodinní známí, které nesnáší. Já jsem v tu chvíli myslela, že asi uteču.
ONA: No, to je trochu…nepříjemné.
JÁ: Nepříjemné? Zaprvé mi to pro mě přijde opět takové trapné. Za druhé mě to dost rozčiluje. Já jsem pro něj prostě taková věc, ke které se uchýlí, aby se něčemu vyhnul. Jinak by ho ani nepadlo přijet dřív. No prostě mi to přijde jako strašné škaredé jednání.
ONA: A na to máš nějaký druhý pohled?
JÁ: Jo! Úplně dokonalý, jen se jím nějak neumím řídit. Můžu se na to přece dívat tak, že můžu být strašně šťastná, že se mnou konečně chce strávit to úterý, když o to už rok žádám a nehledět na žádné okolnosti.
Prostě si užít naše vysněné volné úterý před tenisem a být spokojená, že mi vyhověl.
ONA: To jo. On by přišel. Podnikli byste před tenisem to, co by on chtěl. On by se vyhnul rodině, ty bys mu pomohla. Byla bys s ním. Samé klady.
JÁ: Jenže já nějak nedokážu zapomenout na to, že to je jen proto, že chce utéct před něčím doma.
ONA: Ale ty přece po něm pořád chceš, aby byl tvoje opora a pomáhal ti. A takhle pomůžeš ty jemu!
JÁ: Ale mě štve, že za mnou přijede, jen proto, že nechce být doma. Já bych chtěla, aby přijel proto, že chce být se mnou.
ONA: Ale on přijede proto, že chce být s tebou! Vždyť zrovna on má kolem sebe tolik lidí a tolik zájmů, že by se rodinné návštěvě mohl vyhnout i jinak než tím, že pojede za tebou. Mohl by jít za někým u kamarádů, mohl by se jet projet autem, jít hrát s kluky fotbal, jít za tou slečnou, co se s ní stýká atd. Ne snad?
JÁ: No to asi jo. Ale to je prostě to, že já se zaslepeně dokážu na tuhle situaci dívat jen tak, že „jindy by za mnou v úterý před tenisem nepřijel, ale teď se potřebuje někde schovat tak jsem mu dobrá.“ Tak mi teda řekni, jaká jsem! Optimista? Pesimista?
ONA: ZAMILOVANÁ! :)
JÁ: No to je celkem možný. A jaký je potom on?
ONA: To už je jiná debata, Lucinko. A do té se teď nepouštěj
Dokonalý svět
Už jsem Vám někdy říkala, že bych chtěla žít ve světě, ve kterém se budou lidé zajímat o něčí sexuální orientaci asi tolik, jako o to jakou má rád zmrzlinu a kolik má sourozenců? A samozřejmě by v takovém světě na to dotazovaný bez okolků odpovídal. Stejně jako na otázky o nejoblíbenějším filmu a jídle. Jen tak pro zajímavost a ne se nad tím dohadovat, spekulovat, vymýšlet si apod.! Vždyť je to úplně jedno. Jiná orientace není nemoc a už vůbec není nakažlivá. Jak to ovlivní váš pohled na člověka? Nebudete se ho možná pak snažit sbalit. To je tak všechno. Vždyť to je, jako byste ho chtěli soudit, podle toho s jakou barvou vlasů se narodil. To už trochu zavání nacismem, nemyslíte? Dobrá rasa, špatná rasa.
Dejme tomu, že mě kamarádka seznámí s jejím novým spolužákem. Informace o tom jaké knihy čte, mi může v mnohem větší míře napovědět, jestli si s ním mám co říct či ne, než informace o tom zda je gay, heterosexuál nebo bisexuál. Zdá se mi však, že kdyby řekl, že je gay, někteří lidé by ho zavrhli, i kdyby jejich nejoblíbenější knihu dokonce sám napsal.
Proč se také v souvislosti se sexualitou používá slovíčko „přiznat“? „Přiznala, že je lesbička.“ Copak PŘIZNÁVÁME, že jsme vegetariáni? PŘIZNÁVÁME, že zbožňujeme Brada Pitta, popřípadě neméně sličnou manželku Angelinu Jolie? PŘIZNÁVÁME, že máme rádi pěší turistiku? PŘIZNÁVÁME, že nesnášíme pokrytectví?
Dejme tomu, že mě kamarádka seznámí s jejím novým spolužákem. Informace o tom jaké knihy čte, mi může v mnohem větší míře napovědět, jestli si s ním mám co říct či ne, než informace o tom zda je gay, heterosexuál nebo bisexuál. Zdá se mi však, že kdyby řekl, že je gay, někteří lidé by ho zavrhli, i kdyby jejich nejoblíbenější knihu dokonce sám napsal.
Proč se také v souvislosti se sexualitou používá slovíčko „přiznat“? „Přiznala, že je lesbička.“ Copak PŘIZNÁVÁME, že jsme vegetariáni? PŘIZNÁVÁME, že zbožňujeme Brada Pitta, popřípadě neméně sličnou manželku Angelinu Jolie? PŘIZNÁVÁME, že máme rádi pěší turistiku? PŘIZNÁVÁME, že nesnášíme pokrytectví?
Who said it is bad?
Trocha poezie nikoho nezabije
Čtu teď jednu oddychovou knížku. Jmenuje se to „Oněgin byl Rusák“ a napsala to Irena Dousková. Je to takové hodně volné pokračování Hrdého Budžese, jestli znáte. Má tam některý fakt trefný a vtipný postřehy. A právě že sem tam taky dobrý básničky. Takový říkanky spíš. Jednu jsem poupravila dle obrazu mého a zveřejňuji:-) Bez kontextu to vůbec nezní tak skvěle, ale věřím, že máte velkou představivost:-P 
Ptáš se mě letmo jak se mám
Jak se má člověk, když je sám?
Novýho nic – pes by tu zašel
Mám trochu rýmu, trochu kašel
Taky mám milence Ne lásku
chodíme občas na procházku
když nejsme zrovna v posteli
Co tomu říkáš, příteli?
Je to věc zvyku, lásky ne
ať mi to pánbůh promine
Vždyť každej se rád poveselí
A to je všechno, to je celý
Píšu to psaní potmě vstoje
jen měsíc zírá do pokoje
Jenom ta luna prokletá –
jak by řek nějakej poeta
Co vůbec mají básníci
na tomhle blbým měsíci?
Tak končím, co víc můžu psát
abych nemusela Ti lhát
Mé nitro do noci křičí, ale
nechci psát tvoje… Nejsem ničí
P.s.: Neberte to osobně! ;) Známe dnešní mládež, že? Samá vztahovačnost a egocentrismu:-p
Ptáš se mě letmo jak se mám
Jak se má člověk, když je sám?
Novýho nic – pes by tu zašel
Mám trochu rýmu, trochu kašel
Taky mám milence Ne lásku
chodíme občas na procházku
když nejsme zrovna v posteli
Co tomu říkáš, příteli?
Je to věc zvyku, lásky ne
ať mi to pánbůh promine
Vždyť každej se rád poveselí
A to je všechno, to je celý
Píšu to psaní potmě vstoje
jen měsíc zírá do pokoje
Jenom ta luna prokletá –
jak by řek nějakej poeta
Co vůbec mají básníci
na tomhle blbým měsíci?
Tak končím, co víc můžu psát
abych nemusela Ti lhát
Mé nitro do noci křičí, ale
nechci psát tvoje… Nejsem ničí
P.s.: Neberte to osobně! ;) Známe dnešní mládež, že? Samá vztahovačnost a egocentrismu:-p
Bez skrupulí
co dělám špatně že jsem všechny ztratila?
S evičkou kdysi pořád nějaké akce, 600sms měsíčně, a ted si nemáme co říct.
A markétkou se bavím jen o matematice a zsv. a nic už o nich nevim. obou.
každá má svuj svět. možná společný. v něm lidi. ne mě.
Tomášek můj miláček - nejlepší časy jaké kdy byly a teď neni nic.
neni nikdo.
holé zdi
tmavý displej telefonu
nula nepřijatých hovorů
nula nových zpráv
nula nových emailu
nula komentářů
nebliká obálka icq
nevim nic o touhách mých kamarádek
i když dříve jsme věděla každé drobnost
nedostávám pusu od svého přítele
i když dříve jsem..ani už nevim
nevim
možná proto že muj přítel se zakoukal do jiné slečny
a ted sám neví co by chtěl
moje kamarádky se zakoukaly do jiných kamarádek
a kamrádů
a já už jsme tak zoufalá že holčičí problémy řeším s ondráškem
kterého chudáka trápí mnohem závažnější věci než si jen já dovedu představit
THANKS
a pak po 10minutách s peťou prtž ona je prostě jen ukecaná
a tady holé zdi
a ticho
a occupied
s Prison break
a výčitky
a strach
uaaaaaaaaaah
a všichni upadají (flegmatická spolužačko, ahoj)
jiní už přemýšlí nad Vš
i když jsou ve třetáku
a já závidím
a směju se jim zárověn
a nedělám autoškolu, prtž na to nemám
prtž se bojím pracovat
prtž jsme shy
a ještě si na tom zakládám
ŠPATNÁ VÝCHOVA!
kam se podělo štěstí a láska a obejmutí?
miláčku...
netrápím tě!!
ty netrápíš mě
jsme přece silná!
silnější
NEPLÁČU
a proč bych nemohla?
jindy říkáš "plač!"
tvůj zájem šel jinam, nebo se schoval strašně hluboko tam kam já vidím jen ve chvílích kdy ty máš na krajíčku a koukáš do prázdna, nevíš co a jak říct, jen v těch chvílích mluvíš tak že já vím že mě ještě potřebuješ!
a ty to víš
a já nevim nic o Evičce
chtěl ajsem jit s ní na Poprask
a obejmout ji tam jako to dělají peroxidové barbíny
a říct že jsem strašně ráda že ji zase vidím
a všechno ji povědět
ale ona měla moc práce
vlastní život, se ta práce jmenuje
tuhletu práci už má dneska každej
zvláštní fenomén
proč jsem si taky jeden "vlastní život" sakra někde nepořídila?
nemusela bych si nějakej pořád vysnívat
a pak se divit že tao tak není ve skutečnosti
jak se mohlo všechno takhle zhroutit
ty šťastný měsíce
kam jste šli?šly?
já už nemůžu hledat a čekat až se vrátíte..
nemůžu..
nejsou síly..
zásoby vyprodány..
prázdno
Není krásnějšího komplimentu než "škoda že jsem Tě nepotkal později"
děkuji
talentování chápou
povrchní nepochopí nikdy
bez práce nejsou koláče
proč mám pocit, že makám?
a hladovím?
selfish
a já se tak snažila
poslouchtejte Ondru
má pravdu
ticho
holé zdi
prázdno
S evičkou kdysi pořád nějaké akce, 600sms měsíčně, a ted si nemáme co říct.
A markétkou se bavím jen o matematice a zsv. a nic už o nich nevim. obou.
každá má svuj svět. možná společný. v něm lidi. ne mě.
Tomášek můj miláček - nejlepší časy jaké kdy byly a teď neni nic.
neni nikdo.
holé zdi
tmavý displej telefonu
nula nepřijatých hovorů
nula nových zpráv
nula nových emailu
nula komentářů
nebliká obálka icq
nevim nic o touhách mých kamarádek
i když dříve jsme věděla každé drobnost
nedostávám pusu od svého přítele
i když dříve jsem..ani už nevim
nevim
možná proto že muj přítel se zakoukal do jiné slečny
a ted sám neví co by chtěl
moje kamarádky se zakoukaly do jiných kamarádek
a kamrádů
a já už jsme tak zoufalá že holčičí problémy řeším s ondráškem
kterého chudáka trápí mnohem závažnější věci než si jen já dovedu představit
THANKS
a pak po 10minutách s peťou prtž ona je prostě jen ukecaná
a tady holé zdi
a ticho
a occupied
s Prison break
a výčitky
a strach
uaaaaaaaaaah
a všichni upadají (flegmatická spolužačko, ahoj)
jiní už přemýšlí nad Vš
i když jsou ve třetáku
a já závidím
a směju se jim zárověn
a nedělám autoškolu, prtž na to nemám
prtž se bojím pracovat
prtž jsme shy
a ještě si na tom zakládám
ŠPATNÁ VÝCHOVA!
kam se podělo štěstí a láska a obejmutí?
miláčku...
netrápím tě!!
ty netrápíš mě
jsme přece silná!
silnější
NEPLÁČU
a proč bych nemohla?
jindy říkáš "plač!"
tvůj zájem šel jinam, nebo se schoval strašně hluboko tam kam já vidím jen ve chvílích kdy ty máš na krajíčku a koukáš do prázdna, nevíš co a jak říct, jen v těch chvílích mluvíš tak že já vím že mě ještě potřebuješ!
a ty to víš
a já nevim nic o Evičce
chtěl ajsem jit s ní na Poprask
a obejmout ji tam jako to dělají peroxidové barbíny
a říct že jsem strašně ráda že ji zase vidím
a všechno ji povědět
ale ona měla moc práce
vlastní život, se ta práce jmenuje
tuhletu práci už má dneska každej
zvláštní fenomén
proč jsem si taky jeden "vlastní život" sakra někde nepořídila?
nemusela bych si nějakej pořád vysnívat
a pak se divit že tao tak není ve skutečnosti
jak se mohlo všechno takhle zhroutit
ty šťastný měsíce
kam jste šli?šly?
já už nemůžu hledat a čekat až se vrátíte..
nemůžu..
nejsou síly..
zásoby vyprodány..
prázdno
Není krásnějšího komplimentu než "škoda že jsem Tě nepotkal později"
děkuji
talentování chápou
povrchní nepochopí nikdy
bez práce nejsou koláče
proč mám pocit, že makám?
a hladovím?
selfish
a já se tak snažila
poslouchtejte Ondru
má pravdu
ticho
holé zdi
prázdno
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)