Můj otec má asi tak tunu volnočasových aktivit. A ve všech je dobrý.
Můj otec hraje na kytaru a na mandolínu. Myslím, že má doma i mandolínove banjo. Sehnal si starou mandolínu, upravil a opravil ji a teď je z ní krásný nastroj. Hraje country a folk. Doma trénuje skoro každý den. Moje máma to trénování nemá moc ráda a ujíždí před tím do práce. Já ho neposlouchám cíleně, ale ráda ho slyším. Country songy které hrají s kapelou moc nemusím, ale staré folkové věci, které hraje na kytaru a zpívá, poslouchám se zalíbením. Letos opravdu NÁM po několika letech zahrál na kytaru. O Vánocích, na Štědrý den, protože si koupil novou kytaru. Byla to pravá vánoční chvíle, jako když jsem byla malá. Nevěřila jsem, že Vánoce mohou mít ještě takové kouzlo. Asi už se to zase dlouho nebude opakovat.
Můj otec je horolezec. Nevím, jak dlouho. Co si pamatuju. Od trojek až po osmičky. Na stěně, na boulderu i ve skalách. Od Rabštejnu, Štramberku, Kružberku, Adršpachu až po Höllental a Omiš. Když jsem byla malá jezdila jsem s našima. Asi ve dvanácti mě to přestalo bavit. Všechny ty lezky, sedáky, lana, expresky, osmy, karabiny….já už si ani nepamatuju, jak se jmenuje to heblo, co se dává do spár. Heblo - to říká můj otec.
Můj otec je turista. I vysokohorský. Ale ne moc vysokohorský - žádné Himaláje a Andy. Ale kdyby na to měl peníze, určitě by se tam vydal. Beskydy má prochozené křížem krážem, není vrchol, na kterém by nebyl. Slovenská Malá Fatra je na tom dost podobně. Dobře má zmapované i Tatry a Jeseníky. Krkonoše moc nemá rád. V sobotu ráno vstane, chytne vlak, vyšlápne si Lysou a na oběd je zpět. Nebo stráví celý den nad mapami, v pátek sedne do auta, prochodí okolí Chopoku/Roháče/… a v neděli je zpět s několika desítkami kilometrů v nohách a několika stovkami za volantem. V zimě i v létě. Koupil si sněžnice, nový koníček. Po stezkách i mimo - trochu se vyžívá v dobrodružství. Ale je opatrný, velmi. Není nezodpovědný- důkladná příprava, mapy, GPS, lékárnička, náhradní ponožky, dostatek čaje a sladkostí – cukr, okamžitá energie. Má pročteny desítky knížek o horách a horolezcích, o osmitisícovkách, o přírodě a o tom jak je nebezpečná.
Můj otec je cyklista. Opravdu zdatný a odhodlaný cyklista, žádné výlety kolem Ostravice. Ale ani Author 50 Český ráj. Nezávodí. Nezávodí v žádném sportu, není soutěživý (až na jednu výjimku, ke které se dostanu). Má proježděné okolí OV, Šumavu. i některé vyšší terény. Jezdi o víkendech a o dovolených. Ale hlavně - když to počasí dovolí, jezdí do práce. Podle mapy.cz je to 7km tam a 7km zpátky. Není to moc, ale v létě pětkrát týdně ráno a odpoledne? Respekt. Šetří naše lesy (ok, spíše ovzduší). Miluje své kolo a investuje do něj - hodně. (Stejně jako investuje do horolezeckého vybavení, do turistického vybaveni a do hudebních nástrojů.
Můj otec je zručný. Nechci říct kutil, zní to divně. Můj otec dokáže kde co - kdysi vyráběl bižuterii z kůže, nerezu a dřeva a jezdili jsme ji prodávat na poutě. Bylo to moc pěkné, byla jsem strašně malá. Měli jsme velký kufr, ve kterém se vše převáželo - zboží, malá kalkulačka, blok, kasička. Měli jsme rozkládací stolek a na něho režný ubrus, vše se rozložilo na stůl a pod každou řadu náramku se nalepil lísteček s cenou, na okraj stolu se připevnil bílý stojan, na kterém vysely přívěšky. Vše na černých kůžích. Kasička byla malá dřevěná truhlička s vypálenými černými ornamenty. Taky tam bylo několik dřevených misek, ve kterých byly kožené prstýnky. Někde byly i náušnice, ale nemůžu si vzpomenout kde. Možná v takovém placatém hnědém kufříku s černým sametem uvnitř, který držel otevřený a ony tam mohly vyset...už nevím. Teď už dělá z kůže jen pásky a z nerezu většinou dýky, nože nebo kříže.
Můj otec je zručný, i co se týká těžší práce. Měli jsme chatu, na které tvrdě pracoval. Jinak máme v bytě malý pokojík - 3x2 metry. Cele mé dětství zde byla tátova dílna plná nářadí, vrtáků, kůží, dřeva, korálků, obrázku, spon, šroubků,…našlo se zde vše. V pubertě jsem strašně toužila v tomto pokojíku bydlet. Přání bylo vyslyšeno a asi tři nebo čtyři roky zde bylo mé prťavé černobílé království. Dnes zde mají naši ložnici. Ale jakou ložnici?! Nádhernou! Dřevěná podlaha, dřevěná vysutá postel z masivu se schůdky a dřevěný šatník. A to vše můj otec vlastníma rukama v průběhu jednoho roku. Dobrá, šatník ještě pořád nemá dveře, ale za to může máma, protože pořád není rozhodnutá, jestli je tam chce :) Tak. jako nechápu, jak mohl být Michael Jackson černoch a pak běloch, nechápu, jak někdo může vlastníma rukama z kusů dřeva zkonstruovat manželskou postel dva metry nad zemí. Doufám, že pro mě táta příští rok taky takovou postaví.
Můj otec je skvělý řidič. Ale to jen tak na okraj. Nemám k tomu žádné zajímavé podklady. Jen možná jeho oblíbenou historku, kterou říká vždy, když projíždíme křižovatkou za Hnojníkem před třineckým kopcem, jak zde několik let zpátky řídil v zimě dopravu při sněhové kalamitě, když jsme jeli na Slovensko na jarní prázdniny. Z vlastní iniciativy, z vlastních zdrojů, nutno říct, že úspěšně.
Můj otec miluje svá kamna. Jedním z jeho snů byla kamna u nás v obýváku. Myšleno kamna na tuhá paliva, na dřevo. Nic divného pokud bychom nebydleli v činžáku v pátém patře v samém centru Ostravy. Ale i přes tuto zdánlivou překážku nakonec kamna máme. Měli jsme první od babičky, krásna malá historická, do kterých se vešla pouze polínka o velikosti větší sirky. Ale topila nádherně. Líbilo se mi to od první chvíle, bylo to nevídané a příjemné. Letos před Vánocemi tatínek zaškrábal na dno kasičky a koupil (si) kamna nová - mnohem větší a dokonce s průhlednými dvířky, takže v našem obýváku můžeme pozorovat plápolající oheň. Ach ta romantika. Není mu zatěžko sehnat si dřevo, v práci si ho po pracovní době nařezat, naložit do auta, vynést z parkoviště do pátého patra, na půdě (kde si vyrobil provizorní dílnu se vším možným) ho naštípat a donést z dílny do obýváku ke kamnům. V zimě to dělá každý den. Klidně tohle vše podstoupí, každý den kamna nacpe dřevem a večer si užívá tepla a pohody. Je to mnohem lepší než veškeré radiátory, doporučuji!
Můj otec je vrhač nožů (a sekyrek). Před několika lety, ani nevím, jak objevil nový koníček. A opět je v něm dobrý. Začínal pomalu s jedním nožem, sám, v lese házel do terče. Dnes již má několik nožů, které si sám opravuje, upravuje, vyrábí. Má vojenské nože na házení s přesným vyvážením, má nože do přírody na chleba či dřevo, má krásné nože pouze na pokochání s krásnými rukojetěmi. Šije k nim kožené pochvy, stará se o ně. Hází na čas i na přesnost, hází pro zábavu ale tentokrát i pro vítězství. V sezóně jezdí na soutěže a je dobrý. Trénuje buď po práci v lese nebo doma na půdě. Má pravý kowbojský klobouk, vlastně nejen jeden.
Můj otec má asi metr sedmdesát a delší hnědé vlasy, opravdu delší! Vypadá asi jako Aleš Brichta nebo Ivan Hlas. Zvlášť když si vezme ty sluneční brýle, co před revolucí nosili všichni. Můj otec je vtipný když se snaží zacházet s internetem nebo mobilem a mě je to líto, protože je tak dobrý, že by určitě zvládl a nemusel by se na vše přihlouple ptát. Můj otec zná posledního ostravského veksláka. Můj otec miluje naši kočku a rád si s ní hraje, můj otec miluje moji mámu a mě. Můj otec mi opráší auto od sněhu. Když si ho v zimě půjčuju. Můj otec mi i na výšce dává v pololetí odměnu - za zkoušky. Můj otec je flegmatik, hodny až blbý (to se tak u nás říká, bez jakékoli urážky!). S mým otcem je hromada legrace a téměř vždy je na mojí straně. Když chce být přísný používá slova „sankce“ nebo „represe“, vždy se u toho tváří striktně, ale stejně vždy nakonec sleví a trest do pár hodiny či dnů zmizí. Můj otec mě vždy hájí před mojí mámou a nikdy mě neuhodil.
Ale zpět k původnímu záměru. Můj otec jezdí každý víkend pryč - v zimě na lyže (jo, ještě jezdí na lyžích), na sněžnice, za turistikou; v létě – na skály, na závody v házení nožem, na hory. Po večerech hraje na kytaru nebo mandolínu, doma brousí nože, hraje si s kůží, topí v kamnech nebo něco kutí. Teď třeba zástěnu ke kamnům, aby nám neohořela knihovna. Málem bych zapomněla! Moje máma zbožňuje knihy, pracuje v antikvariátu :)
Co je to za lidi?? :)
Vysvětlete mi prosím vás, někdo myšlení chlapa, který
a) měsíc holce vykládá, jak je úžasná, zlatá, nádherná
b) básní o ní i jejímu bývalému
c) při vystupování z auta říká "už teď se mi stýská"
d) kupuje ji čokoládu na každém kroku
e) uprostred rozhovoru, o tom jak na tom jsou, tvrdí "jsem s tebou maximalne stastnej, protoze jsi uzasna zenska, chybis mi .. moc se na tebe tesim .."
f) na otazky ohledne jejich vztahu odpovida "jsme spolu!!!", s tremi vykrickyniky!
g) pise tolik *KISSING*, :-* a @}->--, kolik za cely zivot nevidela dohromady
h) atd atd
a po měsíci tohohle všeho řekne "konec", s několika téměř vzájemně se vylučujícími nic nevysvětlujícími důvody??!!
Perlička na konec, update po několika málo dnech: jedním z vysvtělení bylo celkem obligátní "vztah je to, co teď nechci ani vidět, chci být sám" si začíná s kamarádkou....
RIP my happy month...
a) měsíc holce vykládá, jak je úžasná, zlatá, nádherná
b) básní o ní i jejímu bývalému
c) při vystupování z auta říká "už teď se mi stýská"
d) kupuje ji čokoládu na každém kroku
e) uprostred rozhovoru, o tom jak na tom jsou, tvrdí "jsem s tebou maximalne stastnej, protoze jsi uzasna zenska, chybis mi .. moc se na tebe tesim .."
f) na otazky ohledne jejich vztahu odpovida "jsme spolu!!!", s tremi vykrickyniky!
g) pise tolik *KISSING*, :-* a @}->--, kolik za cely zivot nevidela dohromady
h) atd atd
a po měsíci tohohle všeho řekne "konec", s několika téměř vzájemně se vylučujícími nic nevysvětlujícími důvody??!!
Perlička na konec, update po několika málo dnech: jedním z vysvtělení bylo celkem obligátní "vztah je to, co teď nechci ani vidět, chci být sám" si začíná s kamarádkou....
RIP my happy month...
1O things I hate about you
I hate the way you talk to me.
And the way you cut your hair.
I hate the way you drive my car.
I hate it when you stare.
I hate your big dumb combat boots.
And the way you read my mind.
I hate you so much it makes me sick
- it even makes me rhyme.
I hate the way you're always right.
I hate it when you lie.
I hate it when you make me laugh
- even worse when you make me cry.
I hate it that you're not around.
And the fact, that you didn’t call.
But mostly I hate the way I don't hate you
- not even close, not even a little bit,
not any at all.
And the way you cut your hair.
I hate the way you drive my car.
I hate it when you stare.
I hate your big dumb combat boots.
And the way you read my mind.
I hate you so much it makes me sick
- it even makes me rhyme.
I hate the way you're always right.
I hate it when you lie.
I hate it when you make me laugh
- even worse when you make me cry.
I hate it that you're not around.
And the fact, that you didn’t call.
But mostly I hate the way I don't hate you
- not even close, not even a little bit,
not any at all.
Vochechulka a třináct trpaslíků
Přijdu k prvnímu, umyju nádobí.
Přijdu k druhému, uvařím.
Přijdu k třetímu, vysaju.
Přijdu ke čtvrtému, vyžehlím.
Přijdu k pátému, nakrmím zvěř.
Přijdu k šestému, přišiju knoflík.
Přijdu k sedmému, napíšu esej.
Přijdu k osmému, vyperu.
Přijdu k devátému, poseču trávník.
Přijdu k desátému, převleču povlečení.
Přijdu k jedenáctému, namasíruju záda.
Přijdu ke dvanáctému, pověsím prádlo.
Přijdu k třináctému, zajdu se psem.
První si říká kluk.
Druhý si říká manžel.
Třetí si říká chlap.
Čtvrtý si říká muž.
Pátý si říká kamarád.
Šestý si říká přítel.
Sedmý si říká známost.
Osmý si říká snoubenec.
Devátý si říká chlapec.
Desátý si říká milenec.
Jedenáctý si říká starej.
Dvanáctý si říká druh.
Třináctý si říká kamarád s výhodami.
A já si říkám nána pitomá.
A příště už nikam nejdu!
Přijdu k druhému, uvařím.
Přijdu k třetímu, vysaju.
Přijdu ke čtvrtému, vyžehlím.
Přijdu k pátému, nakrmím zvěř.
Přijdu k šestému, přišiju knoflík.
Přijdu k sedmému, napíšu esej.
Přijdu k osmému, vyperu.
Přijdu k devátému, poseču trávník.
Přijdu k desátému, převleču povlečení.
Přijdu k jedenáctému, namasíruju záda.
Přijdu ke dvanáctému, pověsím prádlo.
Přijdu k třináctému, zajdu se psem.
První si říká kluk.
Druhý si říká manžel.
Třetí si říká chlap.
Čtvrtý si říká muž.
Pátý si říká kamarád.
Šestý si říká přítel.
Sedmý si říká známost.
Osmý si říká snoubenec.
Devátý si říká chlapec.
Desátý si říká milenec.
Jedenáctý si říká starej.
Dvanáctý si říká druh.
Třináctý si říká kamarád s výhodami.
A já si říkám nána pitomá.
A příště už nikam nejdu!
er-forma = deformace FaceBokem
Lucie Magdaléna Sembolová prospala půlku neděle a druhou půlku prolenošila. Odpoledne ji ale čekala po dlouhé době návštěva divadelního představení v Aréně a na to se těšila. Šla tam s Puleczkem, což je vždy dobrá volba :) A ještě ke všemu na Vánoční hru, což je velmi vtipná komedie, takže to vypadalo jako dobrý večer plný zábavy. Tak tomu taky bylo. Navíc Jituš byla v tu stejnou dobu v DADu na Spící krasavici, která končila asi o půlhodinky později než Vánoční hra, což znamenalo, že si stačilo dát jedno lahodné vanilkové latté a chvilku počkat před DADem na pokračování dobré zábavy.
Již během procházky centrem začala děvčata příjemnou debatu o všem možném i nemožném, o životě, existenciálních rozhovorech s rodiči, chlapech, depkách, ale i radostech života. Onu procházku centrem zakončila v Díle na Kuřím rynku. Jedním z důvodů bylo, že tam je velká šance potkat dokonalé herce z Arény, což se také potvrdilo. Hned po příchodu u jednoho ze stolů zahlédly paní Sasínovou-Polarczyk a pana Vůjtka (dramaturga Vánoční hry). Děvčata zasedla ke stolu, objednala si a živě pokračovala ve skvělé debatě. Po nějaké chvilce si ke stolu již zmíněných umělců přisedl mladý šarmantní brunet Šimon, platonická láska Lucie Magdalény Sembolové. Jó, jak dlouho ho ona neviděla... A hned večer nabral ještě o pár stupňů příjemnější význam s takovým krásným výhledem na absolventa ostravské konzervatoře. Témata se různila, profilovala, opakovala, večer ubíhal skvěle. Až nastal čas jet domů, po cestě na autobus ještě padly příjemné plány na další víkend a děvčata se rozdělila.
LMS dorazila domů, kde ji na ICQ mile překvapil její bývalý muž i Puleczek. Jitku zase kamarád Kamil. Pak se LMS zabrala do zkoumání nového přírůstku do rodiny a to multifunkčního zařízení Canon. Samozřejmě se hned musela chopit manuálu a instalovat a zkoušet všechny funkce krásné tiskárny, kopírky a sceneru v jedné velké šedé krabici. Hodiny ubíhaly, Mac ne a ne spolupracovat s Canonem, ale stolní počítač to zvládal, takže jistá spokojenost byla.
Blížila se půlnoc a tak se LMS pustila do svého, dalo by se říct nejdůležitějšího úkolu dne – napsat dvoustránkovou recenzi do Uměnovědného prosemináře pro paní Celhofferovou. S vypětím všech sil zvládla v sobotu pro tu samou profesorku napsat pojednání o nacionalistické obraně českých umělců, dnes měla zvládnout tuto kritiku. Doufala, že po silném zážitku z Vánoční hry to půjde samo. Zasedla tedy k Macovi, jala se na internetu hledat info o panu Vůjtkovi, o hře samotné a sepisovat z toho smysluplnou práci. Řekněme si upřímně byl to boj a doteď není známo, kdo vyhrál. Text nemá dvě stránky ale pouze stránku půl a zda je to opravdu recenze je zatím ve hvězdách. LMS se svým výkonem nebyla stoprocentně spokojená, ale jelikož hodiny ukazovaly 2.40AM, termín odevzdání byl tedy za nějakých 21 hodin, věděla, že nic lepšího nenapíše. Rozeslala mail s recenzí všem možným korektorům a rádcům, které předem požádala o pomoc a šla po 3. hodině ranní ulehnout, aby ráno vstala a odjela do Brna.
Vstát ráno v 8 se jí opravdu nepodařilo a tak si přivstala do 10, zkontrolovala co na „recenzi“ říkají přátelé a rodina, podle jejich rad ji doupravila a odevzdala do odevzdávárny prosemináře. UF! Sbalila si a vydala se na nádraží, aby odjela vlakem o hodinu později než bylo původě v plánu.
Neuběhla ani hodina cesty, konkrétně byla za Jistebníkem, když vlak zastavil a nejel a nejel. Po několika minutách paní průvodčí oznámila, že vlak srazil mladíka a nabere zpoždění přibližně dvě hodiny. LMS to bylo kupodivu jedno, jelikož když sedíte ve vlaku z jedné strany pole, z druhé strany pole a v kupé jen starou spící cikánku (otravnou, chrápající, smrdící – grrrr!), nezbývá vám nic jiného než pracovat na školních povinostech, což LMS naprosto vyhovovalo. Takže dvě hodiny v poli strávila čtením a rozborem Sofoklovy Antigoné. Jediné, co ji otravovalo, byla ona Romka, a někteří lidé s jejich názory na sebevraždu mladého muže, angažovanost v následné záchranné akci apod.
Ano, mohla si pustit film (dokonce před odjezdem dostala jeden od maminky s doporučením, že ho musí vidět – Jarmusch: Kafe a cigára), ale jednou za sto let zvítězí, díkybohu, i ten smysl pro povinnost. Jen by to příště nemuselo být za pět minut dvanáct. Stále je zde totiž kromě oné Antigony další hromada věcí, která čeká na dokončení, například maketa proseminární práce, jejíž termín odevzdání je za cca 50 HODIN!!! :( No takže vlak který v 11.47 odjížděl z ostravského Hlavního nádraží se před 15.00 odlepil ze svého vyhřátého místečka mezi poli u Jistebníku, aby ji s dvouapůlhodinovým zpožděním dovezl za tmy do Brna. Drrrrn, drrrrn, drrn, drrn, drrrrrn,....
Již během procházky centrem začala děvčata příjemnou debatu o všem možném i nemožném, o životě, existenciálních rozhovorech s rodiči, chlapech, depkách, ale i radostech života. Onu procházku centrem zakončila v Díle na Kuřím rynku. Jedním z důvodů bylo, že tam je velká šance potkat dokonalé herce z Arény, což se také potvrdilo. Hned po příchodu u jednoho ze stolů zahlédly paní Sasínovou-Polarczyk a pana Vůjtka (dramaturga Vánoční hry). Děvčata zasedla ke stolu, objednala si a živě pokračovala ve skvělé debatě. Po nějaké chvilce si ke stolu již zmíněných umělců přisedl mladý šarmantní brunet Šimon, platonická láska Lucie Magdalény Sembolové. Jó, jak dlouho ho ona neviděla... A hned večer nabral ještě o pár stupňů příjemnější význam s takovým krásným výhledem na absolventa ostravské konzervatoře. Témata se různila, profilovala, opakovala, večer ubíhal skvěle. Až nastal čas jet domů, po cestě na autobus ještě padly příjemné plány na další víkend a děvčata se rozdělila.
LMS dorazila domů, kde ji na ICQ mile překvapil její bývalý muž i Puleczek. Jitku zase kamarád Kamil. Pak se LMS zabrala do zkoumání nového přírůstku do rodiny a to multifunkčního zařízení Canon. Samozřejmě se hned musela chopit manuálu a instalovat a zkoušet všechny funkce krásné tiskárny, kopírky a sceneru v jedné velké šedé krabici. Hodiny ubíhaly, Mac ne a ne spolupracovat s Canonem, ale stolní počítač to zvládal, takže jistá spokojenost byla.
Blížila se půlnoc a tak se LMS pustila do svého, dalo by se říct nejdůležitějšího úkolu dne – napsat dvoustránkovou recenzi do Uměnovědného prosemináře pro paní Celhofferovou. S vypětím všech sil zvládla v sobotu pro tu samou profesorku napsat pojednání o nacionalistické obraně českých umělců, dnes měla zvládnout tuto kritiku. Doufala, že po silném zážitku z Vánoční hry to půjde samo. Zasedla tedy k Macovi, jala se na internetu hledat info o panu Vůjtkovi, o hře samotné a sepisovat z toho smysluplnou práci. Řekněme si upřímně byl to boj a doteď není známo, kdo vyhrál. Text nemá dvě stránky ale pouze stránku půl a zda je to opravdu recenze je zatím ve hvězdách. LMS se svým výkonem nebyla stoprocentně spokojená, ale jelikož hodiny ukazovaly 2.40AM, termín odevzdání byl tedy za nějakých 21 hodin, věděla, že nic lepšího nenapíše. Rozeslala mail s recenzí všem možným korektorům a rádcům, které předem požádala o pomoc a šla po 3. hodině ranní ulehnout, aby ráno vstala a odjela do Brna.
Vstát ráno v 8 se jí opravdu nepodařilo a tak si přivstala do 10, zkontrolovala co na „recenzi“ říkají přátelé a rodina, podle jejich rad ji doupravila a odevzdala do odevzdávárny prosemináře. UF! Sbalila si a vydala se na nádraží, aby odjela vlakem o hodinu později než bylo původě v plánu.
Neuběhla ani hodina cesty, konkrétně byla za Jistebníkem, když vlak zastavil a nejel a nejel. Po několika minutách paní průvodčí oznámila, že vlak srazil mladíka a nabere zpoždění přibližně dvě hodiny. LMS to bylo kupodivu jedno, jelikož když sedíte ve vlaku z jedné strany pole, z druhé strany pole a v kupé jen starou spící cikánku (otravnou, chrápající, smrdící – grrrr!), nezbývá vám nic jiného než pracovat na školních povinostech, což LMS naprosto vyhovovalo. Takže dvě hodiny v poli strávila čtením a rozborem Sofoklovy Antigoné. Jediné, co ji otravovalo, byla ona Romka, a někteří lidé s jejich názory na sebevraždu mladého muže, angažovanost v následné záchranné akci apod.
Ano, mohla si pustit film (dokonce před odjezdem dostala jeden od maminky s doporučením, že ho musí vidět – Jarmusch: Kafe a cigára), ale jednou za sto let zvítězí, díkybohu, i ten smysl pro povinnost. Jen by to příště nemuselo být za pět minut dvanáct. Stále je zde totiž kromě oné Antigony další hromada věcí, která čeká na dokončení, například maketa proseminární práce, jejíž termín odevzdání je za cca 50 HODIN!!! :( No takže vlak který v 11.47 odjížděl z ostravského Hlavního nádraží se před 15.00 odlepil ze svého vyhřátého místečka mezi poli u Jistebníku, aby ji s dvouapůlhodinovým zpožděním dovezl za tmy do Brna. Drrrrn, drrrrn, drrn, drrn, drrrrrn,....
Česká RAPublika
Raz dva 3 4 5 děti musí vědět, co je rap
6 7 8 devět deset, raději si dáme reset
Umřel ti styl, ty ... Heh?
*ukno, kde jsi?
Převýchova k obrazu něměckému - minulost
Převýchova k obrazu americkému - kde to jsme?? Kdo to ví, kdo na to odpoví?
Kdo to zhodnotí, kdo to vyloučí, kdo to potrvdí?
Tříčlená, čtyřčlená komise nestačí, objektivita nezná mezí, subjektivita ani není!
Proč se ti virtuózové nesmějí?
Umění je jinde, umění šlo, umění o-de-šlo
Umění se vrací a ztrácí rovnováhu, umění ztrácí soudnost a schopnost přežití
Parchanti, zabili umění! (Kenyho)
A někomu to je úplně jedno, někdo to neviděl, nevidí, neuvidí, necítí, neslyší
Co nelze říct v jedničkách a nulách, jako by nebylo?!
Shit, shkoda.
Jedička, nula, jednička, nula, nula, sex, jednička, nula, jednička, jednička, jednička, nula, nula, jednička, nula, nula, sex, jednička, nula, nula, nula, sex, jednička, nula, jednička, jednička, jednička, jednička, nula, BOOM!
Už ses někdy zamyslel nad významem filmu - podpráh, smysl, sdělení, poselství, atak, provokace, respekt, ironie, brak, kvalita, slzy, smích,...??
Nula, nula, nula!
Neee, tak přesně takhle ne! Mysli! (Müsli!)
Umělci jsou zadaní. Filosofové došli.
WTF v Karviné?
Ach jak nevinné.
Přišla nevhod.
Kritika to je ale věc!
Nová věc - propagace, stará věc - recyklace
Vystup z malých bot, když tě staré boty tlačí, vystup z malých bot!
Tvůj soused mlátí svou starou? Ne. Tvůj soused mládí TVOU starou.
Hehe!
A jděte s tím už někam! Žádné HEHE, žádná sprostá slova, žádné plané řeči, slané obědy, špatné polibky, jemně perlivá voda, zelenina, prach, zbraně, budíky, máma, kamarádky!
Já chci umění, filosofii, přírodu, peníze, svou *uknu, iWorld a zpět svou minulost!
Nic dobrýho takhle žít :D
1000100011010100101101sex00110100100111010100sex0010100011
010010011101010sex1011001100110sex001100110000110011001110
0sex110011100110101000100110101101sex000100110101001011011
00110101001110001101sex001100101101110100111001110000BOOM!
:D
6 7 8 devět deset, raději si dáme reset
Umřel ti styl, ty ... Heh?
*ukno, kde jsi?
Převýchova k obrazu něměckému - minulost
Převýchova k obrazu americkému - kde to jsme?? Kdo to ví, kdo na to odpoví?
Kdo to zhodnotí, kdo to vyloučí, kdo to potrvdí?
Tříčlená, čtyřčlená komise nestačí, objektivita nezná mezí, subjektivita ani není!
Proč se ti virtuózové nesmějí?
Umění je jinde, umění šlo, umění o-de-šlo
Umění se vrací a ztrácí rovnováhu, umění ztrácí soudnost a schopnost přežití
Parchanti, zabili umění! (Kenyho)
A někomu to je úplně jedno, někdo to neviděl, nevidí, neuvidí, necítí, neslyší
Co nelze říct v jedničkách a nulách, jako by nebylo?!
Shit, shkoda.
Jedička, nula, jednička, nula, nula, sex, jednička, nula, jednička, jednička, jednička, nula, nula, jednička, nula, nula, sex, jednička, nula, nula, nula, sex, jednička, nula, jednička, jednička, jednička, jednička, nula, BOOM!
Už ses někdy zamyslel nad významem filmu - podpráh, smysl, sdělení, poselství, atak, provokace, respekt, ironie, brak, kvalita, slzy, smích,...??
Nula, nula, nula!
Neee, tak přesně takhle ne! Mysli! (Müsli!)
Umělci jsou zadaní. Filosofové došli.
WTF v Karviné?
Ach jak nevinné.
Přišla nevhod.
Kritika to je ale věc!
Nová věc - propagace, stará věc - recyklace
Vystup z malých bot, když tě staré boty tlačí, vystup z malých bot!
Tvůj soused mlátí svou starou? Ne. Tvůj soused mládí TVOU starou.
Hehe!
A jděte s tím už někam! Žádné HEHE, žádná sprostá slova, žádné plané řeči, slané obědy, špatné polibky, jemně perlivá voda, zelenina, prach, zbraně, budíky, máma, kamarádky!
Já chci umění, filosofii, přírodu, peníze, svou *uknu, iWorld a zpět svou minulost!
Nic dobrýho takhle žít :D
1000100011010100101101sex00110100100111010100sex0010100011
010010011101010sex1011001100110sex001100110000110011001110
0sex110011100110101000100110101101sex000100110101001011011
00110101001110001101sex001100101101110100111001110000BOOM!
:D
Předmaturitní stes opouští novorozeně již v děloze
Pozoruhodně klidná oslava zdánlivého úspěchu se zcela nevinně zvrhla k neotřele zvrhlému uždibování osobního prostoru ve prospěch smysluprostého ukájení intimních potřeb všech participujících postmoderních intelektuálů, pseudotalentovaných umělců, nevinných začátečníků i světem unavených promiskuitních autorit. Pomalé uhánění nedosažitelného snu se zkorumpovanými křídly napomáhajícími k rychlému úprku do nebeských výšin skončilo. Motýl-sen provokativně usedá do zpocené dlaně atraktivního bruneta s egoistickým pohledem ropou otráveného pangasia. Unavená víčka zabraňují v hnilobě usínajícímu světu vstup do hlubin študákovy duše, která si mermomocí chce uchovat směšně naivní status quo neposkvrněného početí.
Střih.
Serpiente del azucar llame al caballo con la cabeza de oro: „Hola ola la vista!“
Tóny vytrvale útočící na pomyslnou petlicí uzavřené zvukovody stárnoucího dikobraza vzdaly své nekonečné úsilí proniknout blíže tyrkysové kůrce mozkové a obešly to dutinou ústní. Zlatavé zuby neútočily, hysterický hlodavec se zdánlivě nebránil. Kontra: Provokativně neústupný kouzelný dědeček s kopretinami prorostlými fialovým plnovousem nabídl rozechvělé nezletilé veveřici poslední azbestový šálek s mechově chlupatým a mývalovitě zelenkavým nápojem, z kterého se valil líbezně řídký studený dým s jemně nachovým zabarvením a plytce elektrickou chutí.
Střih.
Střih.
Serpiente del azucar llame al caballo con la cabeza de oro: „Hola ola la vista!“
Tóny vytrvale útočící na pomyslnou petlicí uzavřené zvukovody stárnoucího dikobraza vzdaly své nekonečné úsilí proniknout blíže tyrkysové kůrce mozkové a obešly to dutinou ústní. Zlatavé zuby neútočily, hysterický hlodavec se zdánlivě nebránil. Kontra: Provokativně neústupný kouzelný dědeček s kopretinami prorostlými fialovým plnovousem nabídl rozechvělé nezletilé veveřici poslední azbestový šálek s mechově chlupatým a mývalovitě zelenkavým nápojem, z kterého se valil líbezně řídký studený dým s jemně nachovým zabarvením a plytce elektrickou chutí.
Střih.
Hola ola la vista!
Hodili nás do vody a řekli "plavte". Kdo ví, jak dlouho budeme plavat a kam doplaveme.
Pravdou je, že nás tam možná ani nikdo nehodil, ale my jsme tam skočili sami. Jak tak vzpomínám, skočili jsme tam po hlavě přímo, bez rozmýšlení. Do rozbouřeného hlubokého oceánu plného vzrušujících unášejích vln. Vln, které nemůžeme zastavit a které nás ponesou směrem, kterým budou chtít ony, a ne my.
...dopředu nevíme nikdo z nás, kam cesty daleké vedou, vím jenom, že se nám půjde snáz, když po nich půjdeme ve dvou...
Dá se, prosím, plavat ve dvou?
Pravdou je, že nás tam možná ani nikdo nehodil, ale my jsme tam skočili sami. Jak tak vzpomínám, skočili jsme tam po hlavě přímo, bez rozmýšlení. Do rozbouřeného hlubokého oceánu plného vzrušujících unášejích vln. Vln, které nemůžeme zastavit a které nás ponesou směrem, kterým budou chtít ony, a ne my.
...dopředu nevíme nikdo z nás, kam cesty daleké vedou, vím jenom, že se nám půjde snáz, když po nich půjdeme ve dvou...
Dá se, prosím, plavat ve dvou?
Cicle of mistakes
Mě se v poslední době tak strašně často stávají nějaká nedorozumění. To je nevíře!
Oboustranná nedorozumění - já někoho špatně pochopím, někdo mě špatně pochopí. Buď musím více číst a zdokonalit svou slovní zásobu, nebo prostudovat slovníky, zda se některé významy slov nezměnily...
A není to proto, že bych rychleji mluvila než přemýšlela. Já si kolikrát nějaký článek přečtu i třikrát, čtyřikrát, pak se k němu vyjádřím a ouha! Smršť vysvětlování, že o to se opravdu nejedná. A co je nejhorší? Nějaký začarovaný kruh je to. Mám pocit, že moje reakce je brána jako útok či výtka. Proto se logicky autor ohradí a já vnímám útok či výtku z jeho strany. A tak je to se vším!
Potřebovala bych Howarda, který mě z této smyčky dostane...
A to se netýká pouze článků. I v obyčejné konverzaci. Kolikrát s někým - dle mého - normálně konverzuji a najednou slyším "proč jsi naštvaná?" No mé překvapení nezná mezí! Copak já jsem naštvaná? Vždyť jsem nic naštvaného neřekla!
Nebo naopak řeknu něco zcela průměrného, možná rádoby vtipného, a ouha - druhá strana je naštvaná či dotčená. A jsme opět v kruhu...
Komunikace?! Copak já mám problémy s komunikací? Ale jděte! Nikdy! Já, která četla jak divá, psala články, četla v rozhlase, vyhrála dvakrát Dětskou novinářskou cenu, dokázala vysedávat v čajovně či doma a mluvit hodiny a hodiny,... Kecy! Tohle všechno je za a) minulost, za b) bezvýznamné blbosti.
Měla jsem takovou úvahu o barvách pyžam, moc se mi líbila. Ale není sebemenší chuť ji publikovat. Už vidím ty nepochopeníplné reakce!
Oboustranná nedorozumění - já někoho špatně pochopím, někdo mě špatně pochopí. Buď musím více číst a zdokonalit svou slovní zásobu, nebo prostudovat slovníky, zda se některé významy slov nezměnily...
A není to proto, že bych rychleji mluvila než přemýšlela. Já si kolikrát nějaký článek přečtu i třikrát, čtyřikrát, pak se k němu vyjádřím a ouha! Smršť vysvětlování, že o to se opravdu nejedná. A co je nejhorší? Nějaký začarovaný kruh je to. Mám pocit, že moje reakce je brána jako útok či výtka. Proto se logicky autor ohradí a já vnímám útok či výtku z jeho strany. A tak je to se vším!
Potřebovala bych Howarda, který mě z této smyčky dostane...
A to se netýká pouze článků. I v obyčejné konverzaci. Kolikrát s někým - dle mého - normálně konverzuji a najednou slyším "proč jsi naštvaná?" No mé překvapení nezná mezí! Copak já jsem naštvaná? Vždyť jsem nic naštvaného neřekla!
Nebo naopak řeknu něco zcela průměrného, možná rádoby vtipného, a ouha - druhá strana je naštvaná či dotčená. A jsme opět v kruhu...
Komunikace?! Copak já mám problémy s komunikací? Ale jděte! Nikdy! Já, která četla jak divá, psala články, četla v rozhlase, vyhrála dvakrát Dětskou novinářskou cenu, dokázala vysedávat v čajovně či doma a mluvit hodiny a hodiny,... Kecy! Tohle všechno je za a) minulost, za b) bezvýznamné blbosti.
Měla jsem takovou úvahu o barvách pyžam, moc se mi líbila. Ale není sebemenší chuť ji publikovat. Už vidím ty nepochopeníplné reakce!
Nic
Tramvaj,stará
Málo cestujících - maminky s dětmi, důchodci
Dopoledne pracovního dne
Za okny tma
V tramvaji tma
Ve mě tma
Proč jsou lesbičky horší?
Brzdy, vždy se spojkou
Divný zvuk dveří
Lidé nastupující
Lidé vystupující
Někdy naopak
Slušnost vymizela
Proč slečny s malým poprsím nemají nosit velké výstřihy?
Revizor, Gogol
Jízdenky z ekologického papíru
Stromů je méně a méně
Nafty je méně a méně
Plynu je méně a méně
Mně je méně a méně
Kolikrát 35 zpráv je zapotřebí, aby byla vyřčena pravda?
Důchodci a tašky
Maminky a kočárky
Řidič a tlačítka
Svět tvořený dvojicemi
K vzteku
Když je solitér
Nevidíte tu tragickou rovinu až k neštěstí?
Projekt s klaunem
Chci pomáhat
Projekt Absurd fake
Doztracena
Stejně jako tramvaj
Stále v ní
Opět ve spárech své vlastní duše a citů?
Ve spárech tramvaje
Tma venku, tma v tramvaji
Dopoledne pracovního dne
Pach dezinfekce
Dříve S dnez Z
Jako na mnoha jiných místech
Upraví se to až nad papírem?
Nikdo nic neudělal
V angličtině by nešlo
Beatnici by však mohli
Nikdo neví, kdo byl první
Cílená manipulativní sebestylizace
Budoucnost, ne minulost
Jak dlouho trvá, než usne dítě ve věku dva až tři roky?
Kecy o duších
V tramvaji
Mobilní internet
Nakopnuta andělem, a kupodivu Vítem
Špioni
Ví vše
S kým?
Málo cestujících - maminky s dětmi, důchodci
Dopoledne pracovního dne
Za okny tma
V tramvaji tma
Ve mě tma
Proč jsou lesbičky horší?
Brzdy, vždy se spojkou
Divný zvuk dveří
Lidé nastupující
Lidé vystupující
Někdy naopak
Slušnost vymizela
Proč slečny s malým poprsím nemají nosit velké výstřihy?
Revizor, Gogol
Jízdenky z ekologického papíru
Stromů je méně a méně
Nafty je méně a méně
Plynu je méně a méně
Mně je méně a méně
Kolikrát 35 zpráv je zapotřebí, aby byla vyřčena pravda?
Důchodci a tašky
Maminky a kočárky
Řidič a tlačítka
Svět tvořený dvojicemi
K vzteku
Když je solitér
Nevidíte tu tragickou rovinu až k neštěstí?
Projekt s klaunem
Chci pomáhat
Projekt Absurd fake
Doztracena
Stejně jako tramvaj
Stále v ní
Opět ve spárech své vlastní duše a citů?
Ve spárech tramvaje
Tma venku, tma v tramvaji
Dopoledne pracovního dne
Pach dezinfekce
Dříve S dnez Z
Jako na mnoha jiných místech
Upraví se to až nad papírem?
Nikdo nic neudělal
V angličtině by nešlo
Beatnici by však mohli
Nikdo neví, kdo byl první
Cílená manipulativní sebestylizace
Budoucnost, ne minulost
Jak dlouho trvá, než usne dítě ve věku dva až tři roky?
Kecy o duších
V tramvaji
Mobilní internet
Nakopnuta andělem, a kupodivu Vítem
Špioni
Ví vše
S kým?
Všechno
Ad 1. Není to dobré. Není to dobré a tentokrát to není mojí vinou. (Nemoc)
Ad 2. Není to dobré a můžu si za to sama. Důvodem je má vlastní lenost. (Škola)
Ad 3. Je to skvělé! On je dokonalý a mě to vždy extrémně zvedne náladu. (-----)
Ad 4. Miluju svou kočku a i když mi ji nedal můj bývalý přítel k výročí, jak bych si přála, je skvělá a já si ji s sebou odvezu do Brna, kde si o prázdninách zařídím krásně moderně a jednoduše malý byt v rozlehlém domě mojí babičky.
Ad 5. Anděli,...pojď už se, prosím, sejít, i když já pořád říkám, že není čas a nálada.
Ad 6. Jsem tam málo, a nevadí mi to. (Škola)
Ad 7. Jsem tam málo, a vadí mi to. (Divadlo)
Ad 8. Kupodivu se nebojím. Procenta jsou nízká. (Přijímačky)
Ad 9. Chtěla bych od tebe slyšet vše, vše, vše. (Tom)
Ad 10. Dvakrát jsem si to skvěle užila, doufám, že letos toho bude ještě víc. (SNB)
Ad 11. Loni to byla hračka, letos je to peklo. (Seminárka)
Ad 12. Potřebuji jich hodně, hodně. Chybí mi. (Vitamíny. A kamarádi.)
Ad 13. Mám strach, budu tam sama, bude to bolet, nepomůže to,... (Nemocnice)
Ad 14. Jsem zlá. (Stav poslední doby)
Ad 15. Strašně ráda pomáhám lidem! (Dlouhotrvající stav)
Ad 16. Stačilo by mi každý den pár minut, které by ten den naplnily teplem a štěstím, odhodláním a nadějí, silou a chutí. Stačila by mi svoboda slova, svoboda pohybu. (-----)
Ad 17. Stále závidím. (Škoda)
Ad 18. Původně jsem chtěla poslat dárek, ale...asi se už bojím opětovného setkání, které sice chci, ale nemám dostatek odvahy. (Evka)
Ad 19. *vymazano* Tohle jeste nikdo neví, to sem nemůžu napsat :-D
Ad 20. Štastný pesimismus? (WTF?)
Ad 21. Ještě, že ty nitky nenavazují. (FB)
Ad 22. Byla jednou hodná, milá, pilná a šikovná princezna, která si založila blog. Pak přišla zlá, zlomyslná, hloupá, líná čarodějnice a všechny příspěvky vymazala. (Závist)
Ad 23. Neudělám cokoli, aby mě mí přátelé přijali zpět. Bylo nám/mně dobře. (Marky, Bayi, Zelda, Gogy,...vlastně i Evka)
Ad 24. Anděli, musím ti říct co patří pod Ad 19. :-D
Ad 25. Zvědavost, jak to všichni mají. Ptát se nebudu. (Všechno)
Ad 26. Překvapili. (Kubin, Puli)
*Hlavu vysoko, do nebes, nohama pevně na zemi. Chci to tak? Asi ano, pěkně vystiženo. Vím co chci, ale ono to zrovna není k mání... Ani jedno... Ví to? Nebudu se prát. Budu mluvit. Pomůže to? Budu pomáhat*
Ad 2. Není to dobré a můžu si za to sama. Důvodem je má vlastní lenost. (Škola)
Ad 3. Je to skvělé! On je dokonalý a mě to vždy extrémně zvedne náladu. (-----)
Ad 4. Miluju svou kočku a i když mi ji nedal můj bývalý přítel k výročí, jak bych si přála, je skvělá a já si ji s sebou odvezu do Brna, kde si o prázdninách zařídím krásně moderně a jednoduše malý byt v rozlehlém domě mojí babičky.
Ad 5. Anděli,...pojď už se, prosím, sejít, i když já pořád říkám, že není čas a nálada.
Ad 6. Jsem tam málo, a nevadí mi to. (Škola)
Ad 7. Jsem tam málo, a vadí mi to. (Divadlo)
Ad 8. Kupodivu se nebojím. Procenta jsou nízká. (Přijímačky)
Ad 9. Chtěla bych od tebe slyšet vše, vše, vše. (Tom)
Ad 10. Dvakrát jsem si to skvěle užila, doufám, že letos toho bude ještě víc. (SNB)
Ad 11. Loni to byla hračka, letos je to peklo. (Seminárka)
Ad 12. Potřebuji jich hodně, hodně. Chybí mi. (Vitamíny. A kamarádi.)
Ad 13. Mám strach, budu tam sama, bude to bolet, nepomůže to,... (Nemocnice)
Ad 14. Jsem zlá. (Stav poslední doby)
Ad 15. Strašně ráda pomáhám lidem! (Dlouhotrvající stav)
Ad 16. Stačilo by mi každý den pár minut, které by ten den naplnily teplem a štěstím, odhodláním a nadějí, silou a chutí. Stačila by mi svoboda slova, svoboda pohybu. (-----)
Ad 17. Stále závidím. (Škoda)
Ad 18. Původně jsem chtěla poslat dárek, ale...asi se už bojím opětovného setkání, které sice chci, ale nemám dostatek odvahy. (Evka)
Ad 19. *vymazano* Tohle jeste nikdo neví, to sem nemůžu napsat :-D
Ad 20. Štastný pesimismus? (WTF?)
Ad 21. Ještě, že ty nitky nenavazují. (FB)
Ad 22. Byla jednou hodná, milá, pilná a šikovná princezna, která si založila blog. Pak přišla zlá, zlomyslná, hloupá, líná čarodějnice a všechny příspěvky vymazala. (Závist)
Ad 23. Neudělám cokoli, aby mě mí přátelé přijali zpět. Bylo nám/mně dobře. (Marky, Bayi, Zelda, Gogy,...vlastně i Evka)
Ad 24. Anděli, musím ti říct co patří pod Ad 19. :-D
Ad 25. Zvědavost, jak to všichni mají. Ptát se nebudu. (Všechno)
Ad 26. Překvapili. (Kubin, Puli)
*Hlavu vysoko, do nebes, nohama pevně na zemi. Chci to tak? Asi ano, pěkně vystiženo. Vím co chci, ale ono to zrovna není k mání... Ani jedno... Ví to? Nebudu se prát. Budu mluvit. Pomůže to? Budu pomáhat*
Pseudo-Private sms
Je mi 19 let. Na svem stuzkovacim vecirku jsem si uvedomila ze jsem jedina ("normalni") slecna v nasi tride bez chlapce. Mela jsem skveleho chlapce. On si ale ve svych 19 letech, po 2 letech se mnou, uvedomil, ze nechce zadny regulerni plnohodnotny vztah, ale ze si chce uzivat svevolne zivota. Mirne neblaze me toto rozhodnuti ovlivnilo a stal se ze me ponekud zatrpkly neakcni clovek, ktery se nechce bavit, chodit mezi lidi,...
Neděle - Procitnutí jara - procitnutí mé. Andeli, ty mas lidi ktere zajimas, kteri zajimaji tebe, lidi, kteri se o tebe staraji. A ja sedim mezi starsi pani a jeste starsi pani a radu podemnou sedi mi (uz asi byvali) pratele. Drive mi kazdy rikal ze jsem strasne hodna. Posledni dobou se siri tvrzeni, ze jsem zla. Celkem verim. Uz dlouho jsem na nikoho nebyla moc mila. Nejak se mi nechce. Nejsem stastna a kdyz si se mnou nekdo zacne povidat, odbyvam ho a zhazuji vse, co rekne. Nedokazu mluvit uprimne. Neduveruji. Chci, aby to bylo jinak.
Zadny zaver neni, protoze tohle jeste nekonci.
Andeli, mozna je tohle zase jedna z tech zhazujicich vet, ale nase pseudo-pratelstvi je asi chyba. Nikdy to nebude to, co ja chci.
Neděle - Procitnutí jara - procitnutí mé. Andeli, ty mas lidi ktere zajimas, kteri zajimaji tebe, lidi, kteri se o tebe staraji. A ja sedim mezi starsi pani a jeste starsi pani a radu podemnou sedi mi (uz asi byvali) pratele. Drive mi kazdy rikal ze jsem strasne hodna. Posledni dobou se siri tvrzeni, ze jsem zla. Celkem verim. Uz dlouho jsem na nikoho nebyla moc mila. Nejak se mi nechce. Nejsem stastna a kdyz si se mnou nekdo zacne povidat, odbyvam ho a zhazuji vse, co rekne. Nedokazu mluvit uprimne. Neduveruji. Chci, aby to bylo jinak.
Zadny zaver neni, protoze tohle jeste nekonci.
Andeli, mozna je tohle zase jedna z tech zhazujicich vet, ale nase pseudo-pratelstvi je asi chyba. Nikdy to nebude to, co ja chci.
Jako na houpačce, nahoru dolů
Když jsem byla mladší a měla jsem takové ty idoly, nebo jsem se s někým nějak více stýkala, ptali se mě kamarádi, jestli daného človíčka miluju. Vždycky jsem rozpačitě odpovídala: "Já nevím, jak se to pozná?". Teď už vím, že tato odpověď znamená to samé jako prosté "ne", protože ono se to pozná lehce. Ale poznáte to, až když to tak opravdu je, až když onoho člověka doopravdy milujete. Ale to všichni už dobře víte :) Po nějaké delší době chození s Tomem jsem zcela bez rozmýšlení na tuto všetečnou otázku odpovídala hrdě a nadšeně"ano". Bohužel i po pár měsících od konce našeho společného soužití odpověď "ano" spolu s tímto stavem přetrvává, o tom ale není tento článek. Jde o to, že v posledních pár dnech, týdnech, jsem možná ochotna na onu otázku odpovědět "ano" i ohledně někoho jiného. Samotnou mě to překvapuje! Nahlas jsem to ještě neřekla, ale znám se, a vím co znamenají mé myšlenky. Jsem zvyklá, že mužem mého srdce je Tom a možná ani nechci, aby tam byl i někdo jiný. Překvapuje mě, že k někomu něco takového cítím, neplánovala jsem to a já ráda plánuju! :) Celkem zásadně rozlišuju "zamilovat se" a "milovat". Doufám, že vy taky:) A jsem si jistá, že tohoto člověka nemiluji, ale o tom druhém velmi podobném slovíčku by se dalo polemizovat a…jak už jsem řekla, zaskočilo mě to, nechci do něj být zamilovaná :))) Ok, to se asi neříká, ale rozhodně to nebylo v mém plánu na měsíc listopad, neměla jsme to zapsáno v seznamu, co chci stihnout a člověk jako já má teď ve všem kvůli toho zmatek:)))
Tohle bylo to základní, co jsem chtěla napsat. Ještě mám v hlavě už asi měsíc druhou věc, které se chci na blogu věnovat, ale na tu teď asi není čas :) A pak mě napadá ještě jedna věc, která mi leží na srdci, o které by se daly popsat stránky a stránky…ale asi by to bylo zbytečné. Tak já to jen pro své vlastní uspokojení vykřičím do světa aspoň v minimalistické formě:
Kam se podělo to přátelství???
Už čtyřikrát jsem za posledních pár dní jsem slyšela, že se mezi Vás nehodím, a Vy mi to taky dáváte najevo.
Ale mě mezi Vámi bylo dobře.
Chladné prázdno na místě velkého teplého koše plného přátel, smíchu, akcí, víkendů, výletů, panáků, hudby, filmů, nocí, jídla, malých tradic, dvojsmyslů.
Obraz č.1: Stojím venku - v zimě, v dešti, v blátě, ve větru. Je tma. V botách mokro. Kape mi za límec. Zebou mě prsty. Koukám do oken. Do oken, které znám. Za okny, v pokoji, který znám v úzkém kruhu důvěry sedí několik lidí, lidí, které znám. Baví se. Večer je v nejlepším. Zábava proudí, zábava, kterou znám. Zdá se, že koukají na film, na film, který znám. Baví se o věcech, které znám, plánují výlety do míst, kde to znám, pijí to, co znám, jí to, co, znám, smějí se historkám, které znám, baví se o lidech, které znám, hrají hry, které znám, pouští si hudbu, kterou znám, půjdou se umýt do koupelny, kterou znám, a pozdě v noci (možná až k ránu) zalehnou do postelí, které znám, …
Afekt
Mám problém. Celé dny jsem zalezlá v posteli. Koukám na seriály, brouzdám netem. Snědla jsem máminu bonboniéru a nevylezla jsem z noční košile.
Nepodívala jsem se ani na jednu maturitní otázku. Neuklidila jsem nehorázný binec v kuchyni po páteční oslavě. Ani to oblečení rozházené po pokoji.
Kočka nemá co jíst a pít. Králík taktéž. Já piju džus z krabice a jím onu bonboniéru. Později možná dojím zmrzlinový dort, buchtu a sušenky. Někdy budu muset zajit nakoupit – nakup se však bude zřejmě skládat z věci jako cola, cornflakes, ochucené mlíčko,…či já vím. Prostě nic, co by tam být mělo! Jo a taky si asi dám smažený sýr v housce na Husáku.
Jenže to nejsem já! Já si ráda dávám pozor na to co jím, ráda někam vypadnu, celkem ráda se věnuju maturitním otázkám, ráda vylezu z noční košile a pěkně se obleču, zbožňuju nakupování, ale už měsíc jsem si nezašla koupit ty rifle, které potřebuju. Není s kým a není pro koho!
Teď mám 9 dní volna a děsí mě to! Vysnila jsem si, že pojedu do Brna za Tomem. Ale tento plán se včera skoro zhroutil a já nejsem od té doby schopná nic udělat. Nemůžu to dostat z hlavy. Nemola jsem spát. Pořád dokola - Tom, veterinářka, Brno, minulé dva roky, všechyn zážitky, oslovení, hádky, radosti, dárky, Marky, Tomašovy frajerské řeci, jeho nové zvyky, slovník, image (zatraceně mu to sluší), VŠ, otázky, moje stravování a válení se v posteli, vztek, slzy, nikdo, koho by to zajímalo, vzpomínky na světlé chvíle s Puleczkem, Gogym, Marky, Terkou, Zeldou, Bayi, Kuřetem,… ale to už taky není. Já je mám ráda, ale oni…mi to nějak nevěří, či co. Moc složité. A hádky s Terkou, mám ji ráda, je moje kamarádka, ale vždy to dopadne špatně a mě to mrzí. A ona útočí. A jen někdy se chová pěkně. Chci dobré pravé přátelé! Vždyť nejsme tak zlá. Udělám, o co mě kdo požádá, pomáhám, nekřičím, nepomlouvám, … Všichni mi říkají, že když ty lidi, kteří mě opouští nechám být, tak jim začne být smutno, uvědomí si, že mě potřebují, mají rádi, ale ještě se mi to nikde nepotvrdilo! Damn! Děsný zmatek a do toho pořád Tomáš, jeho veterinářka, Brno, spal s ní? A co já?
Motá se mi z toho hlava, mám teplotu, vzala jsem si ibalgin a paralen. Teplý čaj už je moc velká aktivita. Kam to všechno dobré šlo??? Měla jsem se skvěle! Chci zpět své přátele! Chci uspořádat serial night, pokecat na balkóně, objednat si pizzy. Zajít na koncert, zajet na chatu. Chci zpět svého dokonalého přitele, který je v Brně tak šťastný - a je to zřejmě tím, že tam nemá někoho, jako jsem já, komu by se musel zpovídat za každý svůj krok. Ale to po něm bude ta veterinářka – až dojdou dále – taky bude chtít! Řeči o tom, že nikdo není lepši než já, mi vůbec nepomůžou když se mnou být nechce!
Bezmoc ve všech sférách. A já jsem tak děsný slaboch! Musím se zvednou t z postele a něco dělat. Ale potřebuju NĚKOHO. Nechci tu jen sedět a cuckovat, kdy se kdo objeví on-line, Tomovy aktivity po celé síti internetu, závidět ostatním jejich život. Proč ze mě vychovali takového slabocha????????
Chybí mi, pořád ho…miluju…byl důležitý. Je důležitý. Ale nemůžu všechno svádět na něho…
Nepodívala jsem se ani na jednu maturitní otázku. Neuklidila jsem nehorázný binec v kuchyni po páteční oslavě. Ani to oblečení rozházené po pokoji.
Kočka nemá co jíst a pít. Králík taktéž. Já piju džus z krabice a jím onu bonboniéru. Později možná dojím zmrzlinový dort, buchtu a sušenky. Někdy budu muset zajit nakoupit – nakup se však bude zřejmě skládat z věci jako cola, cornflakes, ochucené mlíčko,…či já vím. Prostě nic, co by tam být mělo! Jo a taky si asi dám smažený sýr v housce na Husáku.
Jenže to nejsem já! Já si ráda dávám pozor na to co jím, ráda někam vypadnu, celkem ráda se věnuju maturitním otázkám, ráda vylezu z noční košile a pěkně se obleču, zbožňuju nakupování, ale už měsíc jsem si nezašla koupit ty rifle, které potřebuju. Není s kým a není pro koho!
Teď mám 9 dní volna a děsí mě to! Vysnila jsem si, že pojedu do Brna za Tomem. Ale tento plán se včera skoro zhroutil a já nejsem od té doby schopná nic udělat. Nemůžu to dostat z hlavy. Nemola jsem spát. Pořád dokola - Tom, veterinářka, Brno, minulé dva roky, všechyn zážitky, oslovení, hádky, radosti, dárky, Marky, Tomašovy frajerské řeci, jeho nové zvyky, slovník, image (zatraceně mu to sluší), VŠ, otázky, moje stravování a válení se v posteli, vztek, slzy, nikdo, koho by to zajímalo, vzpomínky na světlé chvíle s Puleczkem, Gogym, Marky, Terkou, Zeldou, Bayi, Kuřetem,… ale to už taky není. Já je mám ráda, ale oni…mi to nějak nevěří, či co. Moc složité. A hádky s Terkou, mám ji ráda, je moje kamarádka, ale vždy to dopadne špatně a mě to mrzí. A ona útočí. A jen někdy se chová pěkně. Chci dobré pravé přátelé! Vždyť nejsme tak zlá. Udělám, o co mě kdo požádá, pomáhám, nekřičím, nepomlouvám, … Všichni mi říkají, že když ty lidi, kteří mě opouští nechám být, tak jim začne být smutno, uvědomí si, že mě potřebují, mají rádi, ale ještě se mi to nikde nepotvrdilo! Damn! Děsný zmatek a do toho pořád Tomáš, jeho veterinářka, Brno, spal s ní? A co já?
Motá se mi z toho hlava, mám teplotu, vzala jsem si ibalgin a paralen. Teplý čaj už je moc velká aktivita. Kam to všechno dobré šlo??? Měla jsem se skvěle! Chci zpět své přátele! Chci uspořádat serial night, pokecat na balkóně, objednat si pizzy. Zajít na koncert, zajet na chatu. Chci zpět svého dokonalého přitele, který je v Brně tak šťastný - a je to zřejmě tím, že tam nemá někoho, jako jsem já, komu by se musel zpovídat za každý svůj krok. Ale to po něm bude ta veterinářka – až dojdou dále – taky bude chtít! Řeči o tom, že nikdo není lepši než já, mi vůbec nepomůžou když se mnou být nechce!
Bezmoc ve všech sférách. A já jsem tak děsný slaboch! Musím se zvednou t z postele a něco dělat. Ale potřebuju NĚKOHO. Nechci tu jen sedět a cuckovat, kdy se kdo objeví on-line, Tomovy aktivity po celé síti internetu, závidět ostatním jejich život. Proč ze mě vychovali takového slabocha????????
Chybí mi, pořád ho…miluju…byl důležitý. Je důležitý. Ale nemůžu všechno svádět na něho…
I must tell you something, what I am ashamed of
Ok, pár týdnů radosti je za námi. Podnikli jsme ještě pár věcí - noc u Bayi, dokonalou akci v Noře atd. ale koho to teď zajímá??? Mě ne.
V úterý 12. srpna, v den mých narozenin se v OVě před mým domem objevil Tomáš. Zcela nečekaně, jelikož se měl vrátit až o týden později, a zcela neohlášeně. Má radost neznala mezí. Strávili jsem spolu celkem dost dobré odpoledne, poslechla jsem si, jak bylo dva měsíce v Anglii a užívala si nejlepšího dárku k narozeninám - jeho návratu.
Tímto ale pohádka končí. KONEC. Po jednom konci loni v srpnu, po několika koncích v období kolem maturity a po jednom konci před odjezdem do Skotska (ano, už celé Skotsko jsme spolu vlastně nebyli, a každý jsme se podle toho náležitě chovali) je zde teď definitivní konec.
Myslím, doufám, vím, že tohle nepotřebuje další komentář. Jen bych ráda dodala, že to byl celkem vážný, dobrý, plnohodnotný, DVOULETÝ vztah, ze kterého se jeho jedna půlka vzpamatovala už dávno a ta druhá...se snaží.
A abych byla upřímná, tak si myslím, že na moje běžné poměry se mi to daří dost dobře!!! Čekala jsem, že to bude horší, jen ať to "horší" ještě nepřijde!
Pohodový týden, 3rd BALCONY NIGHT, Valšov
No a jelikož celý další týden mí rodičové strávili na dovolené v sousedním Rakousku a později v Českém ráji, já si doma užívala beztrestného lenošení, koukání na filmy, vaření pro Lukiho a posezení doma s příjemnou společností. Každodenním návštěvníkem byl Kuře na noc se odebírající domů a velmi častým návštěvníkem byla Marky na noc zůstávající, jelikož v jejím bytě probíhaly nekonečné párty dělníků a malířů :D
Každý den proběhl víceméně podobně - zásadním problémem bylo vždy jen co udělat na jídlo :-D V úterý (saktra bylo to fakt v úterý??) Puleczek zdárně zvládl testy i údržbu v autoškole. GRATULUJI! Ve středu jsme se s Marky vydaly na snídani do palačinkárny, kde jsme měly scuka s bývalou déčkařskou vedoucí Evou. Úžasná akce - bombastická čerstvá snídaně, krásné popovídání s Evičkou,... Ve čtvrtek jsem si vyzvedla na příslušnmém odboru magistrátu řidičák - uaaaaa, můžu za volant! (Ale bojím se :( ). A ve čtvrtek se taky známé osazenstvo Marky, Puleczek, Zelda, Kuře sešlo u nás. Po dlouhé debatě, co bude na večeři jsme si objednali pizzy a opět se usadili pohodlně na balkon, kde jsme vydrzeli s malou přestávkou = procházka na Husák pro pivka, myslím, že tak do 4. Již celkem klasická BALCONY NIGHT.
V pátek jsme si pěkně poleželi v postýlkách až skoro do 11, kdy Puleczek vyrazil na svou poslední jízdu. My doma pěkně uklidili, sbalili si věci a vyrazili (až se Puleczek vrátil) na Svinov. Kampak jsme meli namířeno?? Malá vesnička jménem Valšov poblíž Bruntálu. A co tam?? Sídlil zde Terčin tábor "její" osady Vagoňáků. Po několika přestupech a pár metrech pěšky jsme dorazili k sympatickému tábořišti u ještě sympatičtějšího potoka (ve kterém bylo btw spousty jasně MODRÝCH kamínků). Zde jsme tedy prožili fajn odpoledne u ping-pongu, ohně, potoka, zastoupili jsme strašidla ve stezce odvahy, zapěli u ohně, apod. Noc pod širákem, které jsem se kvůli chladu od vody mírně obávala, jsme přežili nakonec bez úhony :) V sobotu jsme si udělali malý výlet do blízkého Bruntálu. Díky krásnému datu 2.8.2008 jsme viděli asi tři svatby, nakoupili jsme si samé dobroty v Bille a zašli si na oběd do Restaurace u Terezky, kde některé z nás o 50Kč okradli, jiným zase 60Kč nenaúčtovali a byli na nás na všechny mírně nepříjemní. Po návratu do tábořiště jsme si opět potykali s ping-pongovým stolem, uvařili si na ohýnku instantní večeři, Puleczek vyhrál soutěž "Komu nejdýl stojí",....samé všední věci :-D Večer jsme se opět sesedli k táboráku, a zpívali a kecali, a kde se vzalo, tu se vzalo seděli jsme tam z celého tábora úplně poslední. Až tedy nebylo, co zpívat zalezli jsme do spacáčků a dospali pár hodin do nedělního rána. V neděli jsme lehounce přiložili pomocnou ruku k bourání tábora, zapsali zájemkyním do canců, napapali se zbylých zásob, sbalili batohy a po dlouhé debatě o dalším průběhu neděle se vydali na nádraží. Tady jsme si počkali na vláček, který nás zavezl až na Svinov, kde jsme přestoupili na další vláček, kterým jsme dojeli na hlavní, kde už na nás netrpělivě čekala Bayi! S touto novou členkou jsme se vydali na dvě pivka do Nory, která ale v neděli NEMÁ otevřeno, takže jsme si ty pivka vlastně dali v Mirroru u OPĚT velmi nepříjemné servírky. Kolem 7p.m. už měli být téměř všichni účastníci dávno doma, takže jsem se vydali zaplnit hladová bříška na Husák a každý úplně jiným směrem domů. Pááá pěkný prodloužený víkende, stálo to za to!
Všechny trefný hlášky, kterých bylo mega mega moc, na který si vzpomente, prosím, do commentů :-D
Puleczek a Marky po příjezdu do velmi příjemného prostředí Vagoňácké osady
Lucííí a Lukííí po příjezdu :-D
Po půlhodině snažení se Zeldovi podařilo postavit Rájec na pouze DVE "nožičky"
Před bruntálským nádražím
Marky s Puleczek okupují bruntálské lavičky
Zelda se zbytkem mých slunečních brýlí
Kuře (výjimečně bez cigarety! :-P)
Dokonalá čtyřhra :-D
Druhá čtvrtina prázdnin - part II
Další týden byl ve znamení deště, očekávání, a Kuřete :D
S Marky a Evkou jsme měly koupené lístky na první Shakesperovské slavnosti v Ostravě. Konkrténě na Komedií omylů. Hráli ji ostravští herci ze všech ostravských divadel a bylo to určitě krááásné a dokonalé představení. K naší smůle se středeční představení kvůli dešti nekonalo. Nezoufaly jsme tedy a hbitě si vyměnily lístky za vstupenky na páteční přidané představení. Co čert nechtěl - v pátek nebylo počasí o nic lepší a zrušena byla i tato inscenace. Proto tři velké ostravské divadelní fanynky Evka, Marky a Luc nemají z prvních Shakesperovksých slavností v Ostravě ani sebemenší zážitek. Fňuk :(
A tak jsme tedy po odpolednech hostila doma Kuře, který začal ve středu chodit do práce. Která ho docela zklamala...ale buďmě pozitivní a připomínejme mu vymoženost jménem kariérní růst! :o) Ve středu jsme si tedy místo divadla zašli do čajky - kde se Kuřeti kupodivu zalíbilo a zachutnal mu Touareg :) Ve čtvrtek jsme se sešli s Marky, Gogym a Terkou a samozřejmě Kuřetem u nás - poklábosili, např. o 5m tobogánu nebo o mapách od KČT, naši nás překvapili pizzou, apod. :D
A v pátek jsme se opět sešli u nás tentokrát ve složení Marky, Puleczek, Kuře, já a udělali jsme si druhou BALCONY NIGHT, která se pomalu ale jistě přelila v sobotní výlet na Hell Fast Attack. Menší metalový festiválek v Brněnci u Svitav. Na nádraží nás v sobotu ráno opustil Lukííí, kterého vytřídala hvězda večera - houslista Zelda s Bayi. Vláčkem jsem se s několika přestupy dostali do oné vesničky, kde jsme celé dpoledne proleželi v areálu festáku na louce, poslouchali ostatní kapely z pseudopodia, které velikostí odpovídalo spíše autobusové zastávce, prošli se do benzínky pro pití a jídlo apod. Večer jsme se přesunuli před rádoby podium, na kterém se právě chystala "Zeldova" Vesna a strávili jsme tam velmi příjemnou hodinku s jejich hudbou. Asi do 2a.m. jsme se jeste zdrzeli v areálu a zaplnili prázdné žaludky a pak jsme se vydali na nádraží. Čekárna byla bohužel v pozní noční/brzkou ranní hodinu zamčená tak jsme mrzli dvě hodinky venku - brrrr. Cestu domů většina z nás zdárně prospala podobně jakou celou následující neděli. BTW neděli = Markyiny narozeniny, které jsme pěkně po půlnoci popřáli a tímto ji přeji ještě jenou:
ZVLADNUTOU AUTOSKOLU, ZA CTYRI Z MATURITY, SKVELE KAMARADY, HAFO DOBRYCH AKCI, DOSTATEK DOBRE HUDBY A JIDLA, HODNE STESTI, ZDRAVI A LASKY, UZIVEJ SI SVEHO KRASNEHO VEKU :D
Puleczkova oblíbená poloha, řekla bych. Ráno před odjezdem na Hell Fast.
Oběd v pizzerce v České Třebové po tom, co nám ujel spoj
Puleczkova minuta slávy co by houslista Vesny
Ta plechová budka je opravdu PODIUM
Zelda s Bayi
Důkaz, že jím a nejsem anorektička!
Zevling na Hell Fast Attack 2008
Teď by následovaly fotky z vystoupení Vesny a pár dalších kapel..
A to kdybych byla zdatnějšíé fotograf nočních snímků, nebo kdybych při výběru foťáku dávala větší důraz na kvalitu než na krásu... Omlouvám se.
Puleczkovi bez kečupu nic nechutná
A takhle jsme spinkali v noci u nádraží
1st Balcony night
Po celém týdnu, kdy jsem byla zavřená doma a jen jednou mě navštívil Navra, aby si odnesl HIMYM, do které je teď celá seriálová obec zblázněná, a abychom prohodili pár slov o probíhajích prázdninách, jsem byla Davem vytažena na Stodolní. Potkala jsem se s druhou částí zdravého jádra (první částí jsme my s Marky, Terkou, Zeldou, Puleczkem a Gogym :)) a zjistila, jak probíhají čí prazdniny. Obešli jsme pár klubů, ale nikde nebylo po našem tak jsme to s Navrou po půlnoci zabalili a šli koukat na HIMYM :D
Soboty jsem se nemohla dočkat - měli se totiž vrátit kluci z tábora (viz. první čtvrtina prázdnin). Celý den jsem byla na trní, zkoukla dva filmy atd. atd. a "ty potvory" dorazili až večer. Konkrtétně přišla samozřejmě Marky, pak přijel Zelda s Kuřetem, pozvali jsme vedlebydlícího, šuplík uklízejícího Gogyho, pak dorazil i Puleczek a na hradě jsme se potkali s Kišou a Jančou. "Na hradě" myšleno na Slezskoostravském hradě, kam jsme zašli zkouknout předtsvanení letošního divadelního workshopu Sen noci svatojánské. Ze známých tváří se nám předvedla Adélka, Verčaafro, Míša,.... Představení bylo..ucházející. Jak někdo řekl - na to, že to je za 14 dní je to mega dobrý. Souhlas. Po cestě domů nás značně ubylo, kluci si nakoupili jako správní puberťáci lahváče a mířilo se k nám. Doma jsme se měli v plánu opet koukat na HIMYM, ale kluci u toho synchronizovane usínali, tak jsme se přesunuli na balkón a proběhla první z (řekla bych) mnoha "BALCONY NIGHT". Pohodka s hudbou z notebooku, nejakým tím jídlem a pitím,...nikdo už neví v kolik se šlo spát. Ráno následovaly jako obvykle lívance a pomalý rozchod domů. Řekla bych, že další povedený víkend.
Fotodokumentace bohužel není :o((
Druhá čtvrtina prázdnin - part I
Další týden byl opět ve znamení domácího zevlování = koukání na filmy a seriály. Souhrn za celý červenec je následující (pořadí náhodné):
1) How I met your mother - jednoznačně nej seriál poslední doby
2) College Road Trip - hodně o ničem americká teenage-comedy
3) Californication - sympaticky syrový seriál s trefným obsazením
4) Forgetting Sarah Marhall - celkem povedený téměř romantický filmeček s Marshallem z
HIMYM v hlavní roli
5) Good Luck Chuck - průměrná americká romantická komedie
6) Hancock - zklamání sezóny!
7) Charlie Bartlett - hit sezony, srdcová záležitost, scéna s nikotinovými náplastmi v sáčku z lékarny - punk rock :)
8) In Bruges - k Ocean's Eleven, s kterými je srovnáván má daleko, ale jinak celkem příjemný film s psycho koncem
9) Into the Wild - dlouho jsem se k jeho shlédnutí odhodlávala, ale stál za to, syrový život na stříbrném podnose Seana Penna
10) Kung Fu Panda - slátanina sezony, ani pro dospělé, ani pro děti, ani pohádka, ani drama, ani smích, ani pláč,... zbytečných 700MB
11) Leatherheads - na to, že je z minulosti, což já většinou kategoricky odmítám, dobrý snímek, bomba obsazení
12) My Blueberry Nights - mé osobní malé zklamání, moc poetické, i když proti lyrickým-pocitovým filmům většinou nic nemám.-.-.-.
13) Občan Havel - obrovsky srdcová záležitost, úcta a obdiv v každém záběru, nemůžu jinak než chválit i kdybych u toho usla
14) Paris, je t'aime - neodolatelná francouzština a Paříž, život bez přetvářek, přetvářky bez života...
15) Penelope - když se řekne KRÁSNÁ POHÁDKA je to Penelope
16) The Illusionist - opět z minulosti, takže trošku mínusových bodů, ale jinak pěkné, překvapivý konec
17) Young People Fucking - možná trochu Prcičky pro dospělé, z jiného pohledu
18) Big Bang Theory - velmi zábavný seriál se stovkami hlášek a situací
19) Hope Springs - trošku slabší americká romantická komedie
20) Definitely, Maybe - průměrná americká romantická komedie
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)