Kdo celý život čeká na jednu kometu, tomu každý večer uniká obloha plná hvězd,
a kdo se jí dočká, tomu už hvězdy nikdy nebudou stačit.
a kdo se jí dočká, tomu už hvězdy nikdy nebudou stačit.
VERSUS 
To je opravdu nesmírný citát. Nevím jestli každému z Vás přijde tak ohromně trefný..zřejmě ne..ale mě přijde jako vypadnutý z mojí hlavy! Dilema týkající se..mohla bych říct všeho, prtž sem tam mě tohle "rozhodnutí" potká i ohledně nějakých hmotných věcí, ale nejčastěji samozřejmě ohledně přítele.
Chyba? Či normál? Já nevím, a myslím, že nikdo neví. Nevím ani kolik lidí uvažuje stejně jako já...kdybych to věděla nevznikla by zřejmě ani tato úvaha prtž bych prostě věděla, jestli smýšlím normálně či nikoli. Dejme tomu, že bych zjistila, že stejně jako já uvažuje valná většina lidí - byla bych úplně úplně v klidu! Prostě každý rozmýšlí či jít za ideálem i za ceny dlouhodobé či věčné samoty nebo být s tím koho zbožňuje i když na něm a na jejich vztahu vidí malinké nedostatky. Patřila bych mezi většinu, byla bych NORMALNI. (Ok, ne ve všem chci být normální..ale v tomhle bych zřejmě fakt ráda normální byla)
Ale dejme tomu, že bych zjistila, že tak nikdo z mého okolí nesmýšlí: KATASTROFA!! Nikdo nepochybuje! Všichni jsou si jisti svou láskou. Panebože...trápím sebe i jeho. Ztratila jsme rok života. nesmím pochybovat. Musím být šťastná. Musím hledat. Ale přece nenajdu, to přece není možné. PANIKA. Mám úžasného miláčka ale vím, že bych úplně nejšťastnějším člověkem byla s někým kdo by dělal To, TO, TO a hlavně nedělal ONO. Jenže já toho člověka po ruce nemám. A můj miláček mě dělá tak štastnou. Když ho opustím a začnu hledat toho dokonalého, budu úplně sama a úplně nešťastná. Toho který dělá TO, TO, TO a nedělá ONO přece nikdy nemusím najít. Tak proč bž nestastná a sama když můžu být s miláčkem který mě dělá štastnou ikdyž teda TO není schopný za žádnou cenu udělast a ONO dělá neustále?!?!?!
Prtž všichni ostatní to vydrželi! Byli sami než našli toho s kterým jsou nej-nej-nejšťastnější! To SPROSTÉ srovnávání!!
Jak snadné to měli Adam a Eva. Jediní dva. Nemohli se trápit tím, že Petr a Jana se mají lépe, že Jakub se více stará o Annu, že Marek se častěji miliskuje s Petrou, že Jáchym méně křičí po Ivetě a že Zdena častěji Josefovi uvaří skvělou večeři. Prostě NO COLLATION! To byl život;) Ale teď? Společnost má takový strašný nešvar neustále se dívat po ostatních! Na šibenici s tím, kdo s tím přišel! Nesnáším to. Vím to a přece to dělám. Často.
Ale ale...kam až jsme se to dostali od komet a hvězd? Od vzdáleného ideálu vs. ucházející přítomnosti? ajéje:-D
Chyba? Či normál? Já nevím, a myslím, že nikdo neví. Nevím ani kolik lidí uvažuje stejně jako já...kdybych to věděla nevznikla by zřejmě ani tato úvaha prtž bych prostě věděla, jestli smýšlím normálně či nikoli. Dejme tomu, že bych zjistila, že stejně jako já uvažuje valná většina lidí - byla bych úplně úplně v klidu! Prostě každý rozmýšlí či jít za ideálem i za ceny dlouhodobé či věčné samoty nebo být s tím koho zbožňuje i když na něm a na jejich vztahu vidí malinké nedostatky. Patřila bych mezi většinu, byla bych NORMALNI. (Ok, ne ve všem chci být normální..ale v tomhle bych zřejmě fakt ráda normální byla)
Ale dejme tomu, že bych zjistila, že tak nikdo z mého okolí nesmýšlí: KATASTROFA!! Nikdo nepochybuje! Všichni jsou si jisti svou láskou. Panebože...trápím sebe i jeho. Ztratila jsme rok života. nesmím pochybovat. Musím být šťastná. Musím hledat. Ale přece nenajdu, to přece není možné. PANIKA. Mám úžasného miláčka ale vím, že bych úplně nejšťastnějším člověkem byla s někým kdo by dělal To, TO, TO a hlavně nedělal ONO. Jenže já toho člověka po ruce nemám. A můj miláček mě dělá tak štastnou. Když ho opustím a začnu hledat toho dokonalého, budu úplně sama a úplně nešťastná. Toho který dělá TO, TO, TO a nedělá ONO přece nikdy nemusím najít. Tak proč bž nestastná a sama když můžu být s miláčkem který mě dělá štastnou ikdyž teda TO není schopný za žádnou cenu udělast a ONO dělá neustále?!?!?!
Prtž všichni ostatní to vydrželi! Byli sami než našli toho s kterým jsou nej-nej-nejšťastnější! To SPROSTÉ srovnávání!!
Jak snadné to měli Adam a Eva. Jediní dva. Nemohli se trápit tím, že Petr a Jana se mají lépe, že Jakub se více stará o Annu, že Marek se častěji miliskuje s Petrou, že Jáchym méně křičí po Ivetě a že Zdena častěji Josefovi uvaří skvělou večeři. Prostě NO COLLATION! To byl život;) Ale teď? Společnost má takový strašný nešvar neustále se dívat po ostatních! Na šibenici s tím, kdo s tím přišel! Nesnáším to. Vím to a přece to dělám. Často.
Ale ale...kam až jsme se to dostali od komet a hvězd? Od vzdáleného ideálu vs. ucházející přítomnosti? ajéje:-D