Den Svaté Lucie

Nemám na srdci nic extra, co bych musela nutně rozebírat na blogu, nebo Vám o tom všem vyprávět, nebo něco takovýho. Ale četla jsem jeden krásnej citát, a když tak vidím některý rozpory lidí kolem mně. Nebo i rozpory mé vlastní, tak si říkám, že tohle by měl mít každej člověk napsaný na čele, aby to měli všichni lidi stále na očích a uvědomovali si to. Je to tak moc moc moc pravdivý a člověk, i když není sobeckej a arogantní, tak se někdy prostě chová, jako by tohle nevěděl. Sama sobě si nadávám, vždycky když si to přečtu: „ Jak jsi na to, ty káčo blbá, mohla zapomenout!“ A když koukám kolem sebe, a hlavně taky poslouchám, nebo i čtu, nadávám v duchu kamarádkám, přátelům, mámě a tátovi, obyčejným lidem na ulicích: „Lidičky, no tak, uvědomte si to sakra. Nebuďte hloupí, nemyslete jen na sebe. Otevřete do široka oči a vnímejte i to dobré a nejen to špatné. Chvalte a nejen si stěžujte! Dávejte a nejen berte!“

Ale já, abych řekla pravdu, mám problém s uvědomováním si téhle věčné pravdy jen když jsem sama. Nemám tak těžký uvědomit si to, když jsem s tím člověkem kterého se to nejvíce týká. Můj přítel to sice nemá napsaný na čele ale má to v očích! Je v nich celá obrovská pravda tohoto citátu. Je v nich celé to obrovské, nevyslovitelné, nezhmotnitelné…

I když tě někdo nemiluje tak,
jak by jsi chtěl,
neznamená to,
že tě nemiluje celou svou duší!

Tak, prosím, lidičky, nezapomínejte na to! Nehádejte se kvůli tomu, že druhý se nechová přesně, jak chcete a všem ostatním zbytečným důvodům. Nechtějte jen vidět projevy lásky, ale taky ukazujte, jak milujete. Nechtějte přijímat - dívky květiny a hoši... (co se vůbec, sakra, dává klukům?:)), ale taky dávejte miláčkovi maličkosti. A až ho dneska večer, zítra ráno, o víkendu, příští týden zase uvidíte, nezapomeňte mu říct, jak moc ho milujete a jak moc je pro Vás důležitý. Však víte, jak příjemné je to slyšet;)