Je mi 19 let. Na svem stuzkovacim vecirku jsem si uvedomila ze jsem jedina ("normalni") slecna v nasi tride bez chlapce. Mela jsem skveleho chlapce. On si ale ve svych 19 letech, po 2 letech se mnou, uvedomil, ze nechce zadny regulerni plnohodnotny vztah, ale ze si chce uzivat svevolne zivota. Mirne neblaze me toto rozhodnuti ovlivnilo a stal se ze me ponekud zatrpkly neakcni clovek, ktery se nechce bavit, chodit mezi lidi,...
Neděle - Procitnutí jara - procitnutí mé. Andeli, ty mas lidi ktere zajimas, kteri zajimaji tebe, lidi, kteri se o tebe staraji. A ja sedim mezi starsi pani a jeste starsi pani a radu podemnou sedi mi (uz asi byvali) pratele. Drive mi kazdy rikal ze jsem strasne hodna. Posledni dobou se siri tvrzeni, ze jsem zla. Celkem verim. Uz dlouho jsem na nikoho nebyla moc mila. Nejak se mi nechce. Nejsem stastna a kdyz si se mnou nekdo zacne povidat, odbyvam ho a zhazuji vse, co rekne. Nedokazu mluvit uprimne. Neduveruji. Chci, aby to bylo jinak.
Zadny zaver neni, protoze tohle jeste nekonci.
Andeli, mozna je tohle zase jedna z tech zhazujicich vet, ale nase pseudo-pratelstvi je asi chyba. Nikdy to nebude to, co ja chci.