Dneska je svým způsobem hrozný den. Nějaký takový, o jakém zpívá Soko....
Vstávala jsem před 8(!), abych naše odvezla ráno na nádraží. Myslím, že člověk, který kvůli někoho vstane o víkendu dříve než v 10 hodin ráno, musí k tomu druhému chovat velkou náklonnost.
A celý den to venku vypadá, jako by bylo 7 večer. Žádné sluníčko, chudinky kytičky se na obou balkónech třepou - těžko říct, jestli větrem nebo zimou, obloha jeden velký šedý flek... To se člověku těžko do něčeho pouští. Takže se ploužím mezi postelí, psacím stolem a ledničkou. Už 26x jsem prošla končící aukce na Aukru, přečetla historie oblíbených blogů, 56x aktualizovala facebook...
Taky neustále hledám kufr - především jeho vhodnou velikost - na dovolenou. Byla jsem u moře (když nepočítám Španělsko na gymplu a pár minut na pláži ve Skotsku a v Itálii) naposledy asi před 15 lety. Ani nevím, jestli si ještě musím brát ten plavací kruh, nebo ho už letos můžu nechat doma. Takže hledám kufr. A hledám plavky. A hledám sandály.
A to všechno domácí nicnedělání jen proto, že jsem byla ve čtvrtek hloupá a šla jsem běhat navzdory bolavému kotníku. Po půlhodině jsem dokulhala domů a v pátek už se téměř nepostavila. Tak tady tak kulhám dodnes a nemůžu si jít při tom nepříjemným počasí ani zacvičit, ani zaplavat, ani nic. A tak se tady flákám, fotím...
...připíkám těstoviny ke dnu hrnce a cpu se (Má rozpuštěná zmzrzlina stejnou kalorickou hodnotu, jako ta zrmzlá?)...
Jo a taky jsem konečně pověsila své skvělé nové gramo-hodiny! Padly na ně Kroky Františka Janečka léta páně 1988.
