Člověk je bytost tvořivá. A tak mimo jiné píše up-daty. Proč je píše? Chce se pochlubit, podělit se o radosti či o starosti. Ukázat světu nějaký svůj názor či výtvor. A taky se někdy prostě "vypsat", svěřit anonymnímu čtenáři... A taky většinou chce, aby se mu dostalo pochvaly, řešení, rady, odezvy, tipu, podpory, obraznému pohlazení, obejmutí, facky či poplácaní po rameni.

........................................................................................................

Brainstorming

*proč se někteří přátelé do všeho stále pletou? Zvlášť ti, kteří se nemůžou plést, tak jak byste chtěli?!
*Proč někteří přátelé, na které nemáte náladu, prtž vám ublížili, si s vámi chtějí povídat každý den?! A jiní, se kterými byste chtěli trávit celý čas, za vámi už nikdy nepřijdou??
*Proč si člověk tak oblíbí komunikaci přes ICQ, prtž tím může zadarmo komunikovat kdykoli se svým miláčkem, ale ono nejde zaboha poznat jestli jste to mysleli ironicky, mile, vyčítavě, starostlivě, nebo rozmrzele??!!
Já chápu, že takové šedesátiřádkové věci, obsahující na začátku každého řádku PROČ jsou velmi nevyspělé a bla bla bla, ale tak když ono to někdy člověka napadá, že?? Sakra, proč?

Každý se těší na prázdniny..no já teda nevím jestli to bude zas taková sláva. Bude to úplně jiný koloběh než normálně. Lépe řečeno žádný koloběh. Teoreticky se může vydařit skvěle Praha..ok.. ale co pak???????? Uuuuaa, bojím! Možná možná nějaká pěkná dovolená s kotětem…ale taky dlouhé odloučení, když budu MUSET do Brna… A nemám brigádu…prtž jsem líná a as každou příchozí nabídkou nespokojená… A prostě mě prázdniny zase tak echt nelákaj. Prtž nevím co se bude dít, prtž se bojím.

*proč divadla nehrají i o prázdninách?? To je strašná škoda!!
*proč se tak strašně snažím s těmi známkami, když to stejně k ničemu není?
*proč musí stát cestování apod. tolik peněz?
*proč mi má přítelkyně vyčítá, že pláču a že mám smutné, zklamané, depresivní up-daty? No a??? To snad vadí? Ať to nečte, když se jí to nelíbí.

Miláčku..víš, že jsem teď ve třídě jako vaše gonšorova Marťa:-/ přesně tak jak říkáš…
Máme ve třídě skvělé slečny…ale nějak jsem si během let uzavřela k nim cestičku. Vůbec máme skvělý lidi, ale já si cestičku nějak neotevřela, nenašla, uzavřela, ke všem…pfff…smůla… Pozdě. Kdo pozdě začíná, sám sobě škodívá…
S otevřenými cestičkami k potenciálním přátelům, bych možná ani z těch prázdnin neměla takový strach.

Nemám ráda závist. „Závist je nejhloupější ze všech neřestí, neboť nepřináší nic.“ Já jsem hodně závistivá. A porovnávající. Chyba. Chyba. Chyba.

* proč existuje chlapský egoismus, o kterém vždycky tak divně mluví Ivka? tak nadřazeně, dospěle, přechytrale...

Miluju svoje kotě….
Mám ráda své přátele…hm..kamarády (Better)
Nemám ráda tonic…
Mám ráda ovoce..
Nesnáším rajčata..
Mám ráda divadlo….někteří lidé říkají, že milují divadlo..je mi blbé to říkat! Mám ráda divadlo..
Nemám ráda některé vlastnosti mých kamarádek a kamarádů…
Vážím si některých svých spolužáků…
Jsem pyšná na svoje letošní vysvědčení… (chybí mi chvála za tuto snahu…za 6let na gymnáziu jsem neměla nikdy vyznamenání)
Bývá mi často smutno….
Ráda čtu, poslední dobou málo čtu..
Ráda píšu, poslední dobou málo píšu..
Mrzí mě, že jsem nepochopila poslední Verunčin up-date (chápu, že nejsem jediná)

*proč je těžké mluvit? Mluvit pravdu.

Chtěla bych kočičku…
Chtěla bych hodně věcí…
Mám velké sny..
Ne, mám malé sny - oproti jiným lidem
Chybí mi PŘITELKYNĚ Magda :-* :-*

*Proč je tak těžké mluvit pravdu?

I want a hug. I often want a hug. Big hug. I want caress.
However they dont have mood to hug me, to caress me... 
Who are they? Everybody! 

Cars

       I přesto, že upřednostňuji auta větší, mohutnější, s větším obsahem a hlavně s náhonem na 4 kola (z praktických a designových důvodů), na pohled jsou krásná i ta auta menší.

Jako například úžasné rychlé Corvetty…

…roztomilé Mini coopery…

…a jsem u toho - Fiatky! Předpokládám, že všichni znáte klasického malého Fiatka. Jedná se o model Fiat 500. První prototyp tohoto autíčka vyjel z továrny Fiat v Den nezávislosti, v den Kišáčkových narozenin, 4.července 1957. (Tedy samozřejmě, že Marťa je o něco mladší;) )

 

      

   Někteří z Vás zřejmě již ví a již viděli. Někteří dokonce už tuší jaké budou následující obrázky. I když, když se zamyslím, nad čtenáři toho blogu, možná jste ještě neviděli;) Na netu a ve vybraných okruzích byly totiž zveřejněny nákresy, projekty, prototypy, parametry, a všechny možní informace k NOVÉMU FIATU 500! Rozměry, spotřebou, technickými údaji Vás zatěžovat nebudu, ale to autíčko je fakt pěkný. Kdyby mi ho někdo, jen tak na ježdění po městě daroval, ne bych neřekla. I když, můj vysněný HUMMER H3 to není;) Tak tady máte pro pokochání pár pix:

 

 
3 x základní model

A teď něco spešl. Pro někoho možná ke konci kýčovitého;)

Modrá je planeta, kde můžeme žít; Modrá je voda, kterou musíme pít;

     Modrá je obloha, když vodejde mrak; Modrá je dobrá, už je to tak; :)

    

2x Fiat 500 for girls

     

2x Fiat 500 really for boys

Tak co říkáte není pěkný? Ale jak říkám, na Hummera nemá;)

HUMMER H3 :-*
( V tom se jednou projedem, kotě;) )

Tomova/moje slohovka

         Sama sebe jsem dneska překvapila, když jsem během relativní chvilky u kompu, s malou pomocí internetu zvládla napsat, řekla bych pěknou slohovku. Tomáš po mě chtěl pomoct s jeho úvahou na (podle mě) stupidní téme SUPERMARKET CHRAM SOUCASNOSTI. Ale večer jsem neměla co na práci, učit se mi nechtělo, tak jsem si řekla, že to zkusím. A výsledek se mi opravdu líbi. A díky tomuto zalíbení a prtž chci, aby to na mém blogu žilo a příspěvky přibývaly větší rychlostí, zvěřejňuji tento pokus o dokonalou slohovku.
        Chyby, hlaste, prosím do neděle v kometářích. Pak už si je nechte pro sebe, slohovka bude u pí. prof. Temlové;) děkuji

Supermarket chrám současnosti aneb Uvaž si sám

1. Být mnou neuvažuji…
2. …ale teď zjevně musím
3. All in one!
4. Supermarketingový extremismus
5. Nemám rád konflikty

Úvaha je od slovesa uvážit, míněno myšlenku a ne kilo brambor. Autor by měl tedy uvážit svůj názor (rozmyslet si ho) a rozvést jej. Úvaha se píše proto, aby bylo vidět, že student umí argumentovat. Mě by ovšem nikdy nenapadlo uvažovat o supermarketu jako o chrámu současnosti, obávám se tudíž, že má úvaha zjevně nesplní úkol úvahy, a to donutit čtenáře zamyslet se nad svým vlastním postojem. Mohu se ale aspoň pokusit obhájit postoj můj.
Jaký?
Můj postoj zní: supermarkety jsou jeden z těch lepších vynálezů moderní doby. Nicméně, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Ale taky bych dodal - kdo chová nesympatie ke zvířatům a má násilnické sklony, ten si psa nepořizuje. Převedeno do naší situace - jestliže mám něco proti supermarketům, nebudu je navštěvovat a nechám žít konzumní obyvatele naší planety, nekritizuji je a hledím si svým soukromých pekáren a večerek.
Jak dokáži za tento názor bojovat?
Z pohledu mladého člověka, navštěvujícího střední školu, bydlícího na periferii většího města je pro mě takový super-, ne-li hypermarket, jen výhodou. Pro mě je to obrovská budova s velkým počtem regálů nepřímo úměrným k počtu metrů čtverečních, na kterém se supermarket rozkládá. A tyto přehuštěné regály obsahují vše, co člověka jako já potřebuje. Vše, po čem touží můj stále hladový žaludek. Vše, co si žádá má záliba v elektronice. Vše, po čem dychtí můj po informacích hladovějící mozek. Vše, co potřebuje můj stále rostoucí smysl pro módu. Vše, co vyžaduje moje hobby sport. A dokonce i vše, co po mě při rozkazu „Zajeď do Carrefouru pro rohlíky!“ žádá moje máma. A že toho není málo!
Chrám? Chrám? To zní dost cynicky a ironicky. V jednom nezávislém internetovém magazínu jsem nedávno četl názor, který řadili do rubriky „všechno, o čem se v České republice příliš nemluví“. Zabýval se smyšleným novým uměním supermarketingem a pojednával o jeho možných podobách, vývoji a pravidlech. No teď mi v mozku vyplouvá k povrchu tamní názor o supermarketech jako takových. Cosi o to, že „každý víkend se vydáváme na pouť a po strastiplné cestě ulicemi velkoměsta kajícně vcházíme do chrámu konzumu. Vkládáme obolos do nákupního košíku a vjíždíme do supermarketu, kde křižujeme kolem přeplněných regálů a hledáme smysl věcí. U některých se zastavujeme a vzájemně si předčítáme poselství, která sepsali jejich výrobci. Prázdné košíky jimi potom naplňujeme a srdce pookřeje. Posloucháme nádherné písně, které nás přibližují k pokladnám, u kterých jsme si všichni rovni. Před vševědoucí pokladní nic neskryjeme. Obsah svého košíku musíme vyložit na pás, za hříchy zaplatit správnou cenu a přispět tak na stavbu nového chrámu.“ Sáhodlouhé pojednání bylo ukončeno větou „Supermarket je baroknímu chrámu navlas podoben, je sakrálním symbolem současnosti, a proto jsme na jeho počest pokřtili nové umění supermarketing!“
Tak uvažte, čí názor zní rozumněji? Vyzráleji? Důvěryhodněji? Moudřeji? Realističtěji? Příznivěji? Prostě lépe?

Hot - cold tears // Pour Elle Qui Parler Francais

I přesto, že je celkem pozdě, já mám rozpočítány příklady do matiky a nedopsané některé sešity, musím teď hned, sotva co jsem položila telefon vzdát obrovský hold Verunce! Vyjádřit veškerý můj obdiv, kterého již doteď měla hodně!!
Proč? Proč zrovna teď?
Tom je na školním výletě. Odjel v pondělí a vrací se zítra, ve středu. Jsou na Kružberku. Blbá přehrada, není tam signál. Ale i kdyby byl, nebyla by to žádá výhra. Včera jsme spolu chvilinku mluvili po telefonu..dnes, teď před minutou o trochu déle. Nic zásadního, jak se má, že se těší domů, že se trochu nudí, já neřekla skoro nic...chtěla jsem ho slyšet. Co slyšet!!!?? Já jsem ho nechtěla slyšet, já jsem mooooooooc chtěla, ať už je tady. Já chci, ať už je doma, i když je pryč jen dva dny!! A když mi řekl, že se vrací pozdě, že už se zítra neuvidíme, až ve čtvrtek, tak už jsem vůbec na žádný telefonování neměla náladu. Už jsem to chtěla jen položit, chytit do náruči "výroční" žlutou kačenu a "vánočního" psa a objímat je a (opět) plakat, prtž mi bylo strašně smutno! SMUTNO!

A proto ta obrovská pocta Verunce, která zvládá týden, co týden nechat Pecju odjet… Týden co týden čekat, jen telefonovat, psát si, čekat, být sama, myslet na něj, čekat,… Jsi neuvěřitelně silná!

I lililike it:)

Předminulý týden jsem si na netu vybrala krásný nový botičky. Teď jen čekám, až se objeví penízky za brigádu nebo nějaká ta finanční odměna za překrásné vysvědčení, které letos, doufám, dostanu a budou mé:-D heh:)

Dada Surpreme Valentine Gold

Pláč / Vzlykot / Brekot / Štkaní / Slzy / Nářek

Podle encyklopedie „soubor psychogenně podmíněných fyziologických reakcí provázející subjektivní nepříznivě prožívané emocionální stavy (afekty, city, nálady). Vnější projev (doprovod) hlubokého duševního pohnutí nelibého či libého charakteru, bolesti a intenzívně prožívaných emocí. Pláč jako soubor psychofyziologických procesů charakterizují pozorovatelné změny, jejichž vzájemný poměr je značně proměnlivý (slzení, stahy obličejových svalů, překrvení spojivky a kůže obličeje, nepravidelný dech, vzlykavé zvuky, zalykání se). Důležitou funkcí pláče je snížení psychického napětí v rámci aktuálního psychického stavu.

Podle mě noční můra. Něco, co má nade mnou navrch. Fantom, který se objeví, ať už jsem sama nebo s blízkými. Už pár chvil před tím než se projeví i na pohled, vím že se blíží, a ať udělám cokoli, chce ven. Nepomůže utéct do ústraní, začít si povídat nebo se začíst do knížky. Nějakou smysluplnou aktivitou toho fantoma jen posunu na jeho cestě k povrchu kousek zpět, ale za chvíli je tady, větší silnější a prostě potřebuje ven. Je mu jedno, že jsem zrovna pěkně nalíčená, že mě uvidí a uslyší přátelé, které nechci trápit mými slanými slzami, že můj pláč moc trápí i mého přítele, že nechci, aby se mě máma vyptávala, proč pláču, že nechci, aby se paní profesorka divila, co mi řekla tak strašného, že kvůli tomu musím plakat,…na nic z tohoto nebere pláč ohled. Prostě se zrovna teď rozhodl, že všechny slzy a vzlyky musí ven…

A poslední dobou se rozhoduje, že chce ven nějak moc často….