Další mé nové lásky

3) Tomášovy fotbalové zápasy

          Tom hraje za Slavoj. Rychvald. Okres Karviná. Dorost. Začátek sezony promeškal kvůli kolenu, ale po zimě hraje jako drak:) Kašle sice na tréninky - ostatně stejně jako většina jeho spoluhráčů, ale na zápasech se mu daří. Ráda jezdím na zápasy s nimi. Ty, které jsou na Slavoji mě baví o trochu míň. Možná proto, že utkání v jiných pidivesničkách zahrnují i zajímavou cestu do oné díry, když Tom střídá můžu pokecat na lávce s ním apod.
          Líbí se mi když Tom hraje. Jsem na něho pyšná, mám o něj strach,… A naposledy, když dal tři góly (jeden mu neuznali:( ) jsem se hrozně moc chtěla radovat na hřišti s ním. Ale musel jsem sedět v autě, abych nezmokla, a jen jsem koukala na kluky jsem jsou nadšení že už neprohrávají a válejí se po MÉM úžasném fotbalistovi. A když mi Ivan - „pomocný trenér“ - řekl, že bych na Smrtku měla být pyšná, to mi teprve narostl hřebínek. Tomáš nemá rád, když mu říkají Smrtka, ale že už si zvykl. Na Slavoji mu tak kromě Káji (s kterým chodí i do třídy) říká každá. Dokonce i jejich cholerický trenér Aleš.
          Ale na zápasech mě baví sledování i ostatních. Hlavně Ivana a Aleše u lavičky, nebo poslouchat kluky, jak po sobě na hřišti zmateně pokřikují. Zajímaví jsou taky protihráči a jejich trenér, rozhodčí, rozčilující se dědoušci-fanoušci,…
         V sobotu jedeme do Lutyně - myslím, že jsou v tabulce pátí. Slavoj je zatím ještě pořád první a je velmi blízko postupu výš. „Moji kluci“ ale už příští rok hrát za Slavoj nebudou, takže je jim to houby platné, ale kdo by z toho neměl radost, že?:)


Několik nových lásek


1) Poprask na laguně
          Poprask na laguně je komedie italského dramatika Paula Goldoniho. Možná znáte ještě jeho Sluhu dvou pánů nebo nějaké další věci. Já miluju tyto dvě jeho hry v podání Národního divadla v Praze. Tedy živě jsme je v Národním ještě nikdy neviděla, ale obě dvě nespočetněkrát v televizi jako záznam inscenace. A jsou úžasné.
          Taky mám ráda maturitní a absolventská představení budoucích umělců studujících na ostravské Janáčkově konzervatoř. Takže jakmile jsem zjistila že letošní maturitní představení je onen Poprask nesměla jsem chybět na jeho premiéře. Ta se odehrála už 12.dubna na konzervatoři. Byla jsem nadšena. Všichni „skoroherci“ předvedli úžasné výkony. Režisér dokázal umocnit vtip hry úžasnými moderními elementy - trocha sexuálních narážek, moderních songů, rádoby ženského boxu apod. Tuto hru jsem v podání „konzervy“ viděla čtyřikrát a vždycky jsem se měla čemu smát. Krásná je taky komunikace s malým orchestrem který představení neustále doplňuje - žádný playback:) Herci k členům miniorchestru promlouvají, ten jim oplácí vtipnými gesty, plete melodie a hraje kdy nemá. Prostě komedie. Dvě z pěti ženských rolí (Lucietta a Orsetta) mají alternaci. To je jediný vroubek na celém přestavení. Mě osobně, a pár dalším lidem, s kterými jsem přestavení hodnotila, se druhá nelíbila. Sprostě jsem po polovině představení v kterém hrály ty divné slečny odešla. První alternace prostě nemá chybu tak se přece nebudu hodinu a půl koukat na nějakou upištěnou špagetu:-P Konzervatoř hraje většinou jen tak dvě nebo tři reprízy maturitních představení. Já včera přišla již z reprízy páté a doufám že v červnu budou na programu další. Jestli toto byla derniéra tak mě celý příští měsíc uvidíte jen v černé - budu držet smutek za toto krásné představení.
         Nebála bych se říct, že Poprask je nejlepší divadelní inscenací, jakou jsem kdy viděla. I když srovnávat ztřeštěnou komedii s moderními prvky á la sborový zpěv gospelového Oh happy day nebo pokus o ztvárnění Michela Jaksona se nedá srovnávat s mými taktéž oblíbenými psychlogocko-filozoficky laděnými hrami nutícího člověka pořádně se zamyslet, soustředit a zpytovat svědomí z Arény…

2) Terezka Dočkalová
          Moje druhá obrovská nová láska.
          Tuto slečnu jsem poprvé viděla na přednášce o drogách, kterou jsme absolvovali se třídou. Před samotou přednáškou nějakého policisti majícího tuto problematiku na starost vystoupilo asi osm studentů konzervatoře. Sehráli jakž-takž podařenou scénku, ve které se jeden po druhém vypovídávali ze svých dobrých i špatných zkušeností z různými druhy drog. Tady jsem si Terezy všimla jen trochu. Zaregistrovala jsem ji jako šikovnou a velmi sympatickou slečnu, trochu podobnou jedné z rolí z filmu KIDS IN AMERICA.
          O 16dnů později jsem byla na premiéře výše zmiňovaného Poprasku na laguně a zde - v téměř hlavní roli, i když v této hře jsou role velmi velmi vyrovnané - hrála ONA! Hrála úžasně od prvního kroku! Její gestikulace, práce s hlasem, mimika, pohyby, pláč i smích, scény dojemné, směšné, hysterické, její hrané pády, její tanec, její zpěv,…všechno bylo dokonalé. Od první chvíle, kdy jsem si všimla, že je to ta slečna z přednášky jsem si ji zamilovala. Obdiv. Neskutečný obdiv a respekt cítím k této úžasné herečce. Její obrovské oči, drobné tělo a ještě drobnější paže a nohy, nesmělý ale i drzý úsměv, dětský obličej, drobná ňadra, tancem vypracované tělo, zdravě červené tváře,... = dokonalost.
          Další týden jsme Poprask viděla znovu a Tereza opět zářila. Tentokrát jsem na představení byla i s Tomem a ten na ni měl (bohužel) naprosto stejný názor jako já. Ano jsem žárlivka, zvlášť co se týče této slečny. Ona má všechen můj obdiv a já vím, že kdyby můj neméně dokonalý Tomáš chtěl, má velkou šanci, že u této slečny uspěje. Tohle je jedno z mála trápení z poslední doby. Respektive: cizí úžasná Tereza a můj úžasný Tomáš…a nejistota (cha, jsem naivka, hlupačka! :-P)
          Pak proběhlo jedno velké zklamání, když na další repríze Poprasku vystřídala Terezu v roli Lucietty studentka 5.ročníku konzervatoře s velmi nepříjemným výrazem a zdaleka ne tak dokonalým hereckým nadáním. Představení bez Terezy jsme v polovině jednoduše opustily s velmi malými (později se zcela žádnými) výčitkami svědomí. Přece jen to byla již třetí repríza, kterou jsem měla shlédnout.
          Velké překvapení mně jednoho dne prozradil Tomáš. A to že Tereza dostala angažmá v Aréně. Celý příští rok se budu moc chodit dívat na tuto dokonalou slečnu. Bylo to takové to nadšení, které až nechcete nikomu přiznat a raději ho hluboko v sobě schováte pod zlobu a nepříjemnost. To umocnil ještě fakt, že mě, milovnici divadla, předčil ve vědomostech ohledně prken znamenajících svět můj přítel do tajů divadla zasvěcen jen díky mě („jen“ je silné slovo, ale prostě kdyby mě neměl, nebyl by v divadle každý měsíc, jsem tím chtěla říct). Takže z tohoto milého překvapení vznikl menší spor pramenící z mé malichernosti. Během odpoledne jsem se ale dokázala se vším vyrovnat, nadšení z Terezina angažmá v Aréně se nějak přirozeně zmenšilo na normální radost a těšení se na všechny její představení a vše bylo v pořádku.
         To největší překvapení proběhlo tuto neděli. Dle předplatného z Komorní scény Arény mně na neděli 13.května připadlo představení Racek. Čechov. Čekala jsem hodně věcí, ale „mou“ Terezu v téměř hlavní roli ne. Obrovské nadšení jsem opět schovala za…ani nevím za co, možná za nervozitu, ale prostě jsem ho nedávala najevo a hltala každý její pohyb, slovo, grimasu na jevišti. Opět zazářila. Nemůžu se dočkat jejich dalších rolí…
          A abyste si mohli udělat svůj vlastní chabý obrázek (prtž z dvou snímků si opravdu více než chabý obrázek neuděláte) přidávám dvě fotografie z Racka:
      
Dušan Škubal á la Boris Trigorin, spisovatel
              a
Terezka Dočkalová jako Nina Zarečná, dcera bohatého statkáře

Ted již se spěchám připravit na další kulturní akci a to představení ostravského divadelního spolku Divivdlo Zmatek světa. V této hře hraje naše úžasná Adélka a já ji na jevišti ještě neviděla, takže si to dnes nesmím nechat ujít. Mé další nové lásky tady tedy zmíním jen v bodech a večer, popřípadě zítra, popřípadě, o víkendu se k nim rozepíši…

3) Tomášovy fotbalové zápasy

4) Rok vdovou by John Irving

5) Taneční pátky v Éčku :)

6) Solárko

7) Řízení

8) Nová hudba (sluchátka; Mika, Manson,..)