Lucie Magdaléna Sembolová prospala půlku neděle a druhou půlku prolenošila. Odpoledne ji ale čekala po dlouhé době návštěva divadelního představení v Aréně a na to se těšila. Šla tam s Puleczkem, což je vždy dobrá volba :) A ještě ke všemu na Vánoční hru, což je velmi vtipná komedie, takže to vypadalo jako dobrý večer plný zábavy. Tak tomu taky bylo. Navíc Jituš byla v tu stejnou dobu v DADu na Spící krasavici, která končila asi o půlhodinky později než Vánoční hra, což znamenalo, že si stačilo dát jedno lahodné vanilkové latté a chvilku počkat před DADem na pokračování dobré zábavy.
Již během procházky centrem začala děvčata příjemnou debatu o všem možném i nemožném, o životě, existenciálních rozhovorech s rodiči, chlapech, depkách, ale i radostech života. Onu procházku centrem zakončila v Díle na Kuřím rynku. Jedním z důvodů bylo, že tam je velká šance potkat dokonalé herce z Arény, což se také potvrdilo. Hned po příchodu u jednoho ze stolů zahlédly paní Sasínovou-Polarczyk a pana Vůjtka (dramaturga Vánoční hry). Děvčata zasedla ke stolu, objednala si a živě pokračovala ve skvělé debatě. Po nějaké chvilce si ke stolu již zmíněných umělců přisedl mladý šarmantní brunet Šimon, platonická láska Lucie Magdalény Sembolové. Jó, jak dlouho ho ona neviděla... A hned večer nabral ještě o pár stupňů příjemnější význam s takovým krásným výhledem na absolventa ostravské konzervatoře. Témata se různila, profilovala, opakovala, večer ubíhal skvěle. Až nastal čas jet domů, po cestě na autobus ještě padly příjemné plány na další víkend a děvčata se rozdělila.
LMS dorazila domů, kde ji na ICQ mile překvapil její bývalý muž i Puleczek. Jitku zase kamarád Kamil. Pak se LMS zabrala do zkoumání nového přírůstku do rodiny a to multifunkčního zařízení Canon. Samozřejmě se hned musela chopit manuálu a instalovat a zkoušet všechny funkce krásné tiskárny, kopírky a sceneru v jedné velké šedé krabici. Hodiny ubíhaly, Mac ne a ne spolupracovat s Canonem, ale stolní počítač to zvládal, takže jistá spokojenost byla.
Blížila se půlnoc a tak se LMS pustila do svého, dalo by se říct nejdůležitějšího úkolu dne – napsat dvoustránkovou recenzi do Uměnovědného prosemináře pro paní Celhofferovou. S vypětím všech sil zvládla v sobotu pro tu samou profesorku napsat pojednání o nacionalistické obraně českých umělců, dnes měla zvládnout tuto kritiku. Doufala, že po silném zážitku z Vánoční hry to půjde samo. Zasedla tedy k Macovi, jala se na internetu hledat info o panu Vůjtkovi, o hře samotné a sepisovat z toho smysluplnou práci. Řekněme si upřímně byl to boj a doteď není známo, kdo vyhrál. Text nemá dvě stránky ale pouze stránku půl a zda je to opravdu recenze je zatím ve hvězdách. LMS se svým výkonem nebyla stoprocentně spokojená, ale jelikož hodiny ukazovaly 2.40AM, termín odevzdání byl tedy za nějakých 21 hodin, věděla, že nic lepšího nenapíše. Rozeslala mail s recenzí všem možným korektorům a rádcům, které předem požádala o pomoc a šla po 3. hodině ranní ulehnout, aby ráno vstala a odjela do Brna.
Vstát ráno v 8 se jí opravdu nepodařilo a tak si přivstala do 10, zkontrolovala co na „recenzi“ říkají přátelé a rodina, podle jejich rad ji doupravila a odevzdala do odevzdávárny prosemináře. UF! Sbalila si a vydala se na nádraží, aby odjela vlakem o hodinu později než bylo původě v plánu.
Neuběhla ani hodina cesty, konkrétně byla za Jistebníkem, když vlak zastavil a nejel a nejel. Po několika minutách paní průvodčí oznámila, že vlak srazil mladíka a nabere zpoždění přibližně dvě hodiny. LMS to bylo kupodivu jedno, jelikož když sedíte ve vlaku z jedné strany pole, z druhé strany pole a v kupé jen starou spící cikánku (otravnou, chrápající, smrdící – grrrr!), nezbývá vám nic jiného než pracovat na školních povinostech, což LMS naprosto vyhovovalo. Takže dvě hodiny v poli strávila čtením a rozborem Sofoklovy Antigoné. Jediné, co ji otravovalo, byla ona Romka, a někteří lidé s jejich názory na sebevraždu mladého muže, angažovanost v následné záchranné akci apod.
Ano, mohla si pustit film (dokonce před odjezdem dostala jeden od maminky s doporučením, že ho musí vidět – Jarmusch: Kafe a cigára), ale jednou za sto let zvítězí, díkybohu, i ten smysl pro povinnost. Jen by to příště nemuselo být za pět minut dvanáct. Stále je zde totiž kromě oné Antigony další hromada věcí, která čeká na dokončení, například maketa proseminární práce, jejíž termín odevzdání je za cca 50 HODIN!!! :( No takže vlak který v 11.47 odjížděl z ostravského Hlavního nádraží se před 15.00 odlepil ze svého vyhřátého místečka mezi poli u Jistebníku, aby ji s dvouapůlhodinovým zpožděním dovezl za tmy do Brna. Drrrrn, drrrrn, drrn, drrn, drrrrrn,....