Nevermore!

Já jsem si nikdy nedávala žádná předsevzetí, ale po pár zkušenostech z minulých týdnů si jedno dávám. Není to ani tak předsevzetí jako spíš poučení z chyb a následný obranný tah – jak tak nad tím přemýšlím je to téměř pud sebezáchovy. Prostě ode dneška nepíšu žádné komentáře na číkoli blogy. Pokud ode mě někde nějaký uvidíte nebojte se udeřit mou maličkost svou pěstičkou nebo něco podobného. Ale prostě přes těch pár řádků commentu nikdo nikdy nemůže pochopit, jak jsem to asi myslela a vznikají z toho zbytečné situace mě nepříjemné, ničící mou psychiku - á la jsem za naprostého debila, á la jsem za naprostou naivku, á la jsem nepochopena atd., nikdy v životě ne pochválena, oceněna, pochopena, ochráněna při útoku jiných commentátorů, můj názor přijat, a podobně takže smysl commentů u mě začíná postrádat smysl. Mohla bych se opět rozepsat na toho téma podrobněji až by mě to možná dohnalo k slzám, prtž si opět uvědomím, že lidi, kteří mě nikdy neviděli, neznají, neví, jak uvažuju a podobně mi pod můj comment, kde se snažím být ohleduplná (na rozdíl od jiných) a nečeřit zbytečně vodu napíší něco jako, že ze sebe něco dělám, plácám blbosti, nepíši svůj názor, a štvu je… Což je mi logicky líto, když můj původní zámět byl čistý jako lilie. Takže závěrem je instrukce pro Vás – za každýá můj nový comment na nějakých stránkách mám já u Vás trest a vy u mě tabulku čokolády (pokud ji neradi, jsem ochotna nabídnout jinou variantu – prostě PEACEMAKER, nemůžu si pomoc:( ).

P.S: Děkuji Pecjovi, za jedno pochopení na Ivčiném blogu ohledně definice zamilovanosti a lásky. THX!



 

Po měsíci z5

Je neděle a zítra opět začíná „pracovní“ týden. UAAAA! :( Ten minulý byl velmi pracovně zatížený, a řekla bych že ten další se mu rychle vyrovná. Období před vysvědčením mě ubíjí. Pět, šest písemek týdně je na mě prostě moc. Ten minulý týden jsem se poctivě učila a snažila se z každého testu dostat tu nej známku, která je vzhledem k mé mozkové kapacitě, cílevědomosti, časové omezenosti a ostatním výmluvám možná. Zítra mě čekají testy tři. Samozřejmě že bych jim mohla zasvětit celý víkend a opět se snažit dosáhnout přinejlepším UNO, ale já řekla „ne“. Teda původně jsem řekla „ano“, ale ve chvíli kdy moje tiskárna oznámila, že mi mou tříhodinovou práci týkající se testu z dějepisu opravdu nevytiskne, jsem se rozhodla, že toto je znamení, že učení na pondělí opravdu nemá cenu. Jsem tedy velmi zvědavá, jak tedy dopadne test z chemie, ale pár minut nad sešitem prostě bude muset stačit. Nejsme žádným otrokem mých ctěných profesorů, abych svůj volný víkend trávila přilepená nad sešity s jejich výkladem. No dobrá…jsem studentka, měla bych se učit a nestěžovat si. Ok, jsem nezodpovědná. Ok, dopadne to špatně. Ale mě se už fakt nechce. Vždyť i když jsem se na minulý týden tu matiku úplně mega moc učila dopadlo to stejně jako všechny minulé roky – 3. Za to fyziku jsem se neučila téměř vůbec a dopadlo to velmi dobře. Takže má to nějakou logiku? Ne! Takže jak říká Ondrášek – jestli je mi dáno napsat do dobře, tak do dobře napíšu. Tečka. Že, Anrew? :)



Takže máme neděli odpoledne, škole jsem se věnovala tak ze 2/3, několika málo věcem, které po mě chtěla máma tak z 1/3 a jeden velký úkol, který byl na tento víkend napsaný v kalendáři velkým červeným a to – dveře do mého nového pokoje, se taky nedotáhl dokonce kvůli zapomnětlivosti mého otce. Takže dveře které máme teď doma jsou o 10cm kratší než ta díra ve zdi, do které mají pasovat. Taky byste takové chtěli, že? :) Ale já stejně sedím od rána u netu a kromě toho dějepisu, který si stejně díky mé úžasné tiskárně nevytisknu, jsem si jen prohlídla nespočet úžasných obrázků (včetně THE SEVEN DEADLY SINS, o kterých se dnes ještě doufám rozepíšu) a poslechla nespočet úžasných písniček atd.

Ale když zábava, tak pro všechny! Takže abyste každý, na koho si jen vzpomenu, z toho mého lenošení něco měli, tak…

• Pro mého miláčka: (To je francouzsky, kotě, I think about you all the time;))



  • Pro Evičku, která určo bývala stejně krásná šikovná baletka
    a teď je ještě mnohem více krásná šikovná Kubova tanečnice:


  •  Pro Ondráška, který letos zamaká na snb, přihlásí se do TitiTwister teamu a získá všechny prizemoney a awards v republice;) We trust you:
                          

  • Pro Markétku, jako upomínka na její favorite představení:


  • Pro Kubu, s jeho, řekla bych, favorite poem:


  • Pro Ivu, aby měla zase nad čím uvažovat:) :


  • Pro Verunku, prtž tohle roztomilé miminko má úplně stejné očička jako Kurt...:


  • Pro Adélku, Čapka a Kaluža, prtž Bertík byl moc malý, promiň:) :


  • A pro všechny ostatní, na které jsem NEZAPOMNĚLA (ale jen už jsem neměla moc času a spěchala jsem do divadla:), dvě upozornění
a) aby se nestali "the prisoner of his own":


b) a aby nezapomínali říkat "mám tě rád/a":



Chtěla jsem se dneska ještě věnovat těm 7 hříchům, jednomu přísloví a pláči, ale vzhledem k ručičkám na hodinách, návratu mých rodičů domů atd. to asi nechám na jindy... Zatím pa a prosím vás lidičkové - Nikdo není tak chudý, aby nemohl darovat úsměv! :-)))))