Můj otec má asi tak tunu volnočasových aktivit. A ve všech je dobrý.
Můj otec hraje na kytaru a na mandolínu. Myslím, že má doma i mandolínove banjo. Sehnal si starou mandolínu, upravil a opravil ji a teď je z ní krásný nastroj. Hraje country a folk. Doma trénuje skoro každý den. Moje máma to trénování nemá moc ráda a ujíždí před tím do práce. Já ho neposlouchám cíleně, ale ráda ho slyším. Country songy které hrají s kapelou moc nemusím, ale staré folkové věci, které hraje na kytaru a zpívá, poslouchám se zalíbením. Letos opravdu NÁM po několika letech zahrál na kytaru. O Vánocích, na Štědrý den, protože si koupil novou kytaru. Byla to pravá vánoční chvíle, jako když jsem byla malá. Nevěřila jsem, že Vánoce mohou mít ještě takové kouzlo. Asi už se to zase dlouho nebude opakovat.
Můj otec je horolezec. Nevím, jak dlouho. Co si pamatuju. Od trojek až po osmičky. Na stěně, na boulderu i ve skalách. Od Rabštejnu, Štramberku, Kružberku, Adršpachu až po Höllental a Omiš. Když jsem byla malá jezdila jsem s našima. Asi ve dvanácti mě to přestalo bavit. Všechny ty lezky, sedáky, lana, expresky, osmy, karabiny….já už si ani nepamatuju, jak se jmenuje to heblo, co se dává do spár. Heblo - to říká můj otec.
Můj otec je turista. I vysokohorský. Ale ne moc vysokohorský - žádné Himaláje a Andy. Ale kdyby na to měl peníze, určitě by se tam vydal. Beskydy má prochozené křížem krážem, není vrchol, na kterém by nebyl. Slovenská Malá Fatra je na tom dost podobně. Dobře má zmapované i Tatry a Jeseníky. Krkonoše moc nemá rád. V sobotu ráno vstane, chytne vlak, vyšlápne si Lysou a na oběd je zpět. Nebo stráví celý den nad mapami, v pátek sedne do auta, prochodí okolí Chopoku/Roháče/… a v neděli je zpět s několika desítkami kilometrů v nohách a několika stovkami za volantem. V zimě i v létě. Koupil si sněžnice, nový koníček. Po stezkách i mimo - trochu se vyžívá v dobrodružství. Ale je opatrný, velmi. Není nezodpovědný- důkladná příprava, mapy, GPS, lékárnička, náhradní ponožky, dostatek čaje a sladkostí – cukr, okamžitá energie. Má pročteny desítky knížek o horách a horolezcích, o osmitisícovkách, o přírodě a o tom jak je nebezpečná.
Můj otec je cyklista. Opravdu zdatný a odhodlaný cyklista, žádné výlety kolem Ostravice. Ale ani Author 50 Český ráj. Nezávodí. Nezávodí v žádném sportu, není soutěživý (až na jednu výjimku, ke které se dostanu). Má proježděné okolí OV, Šumavu. i některé vyšší terény. Jezdi o víkendech a o dovolených. Ale hlavně - když to počasí dovolí, jezdí do práce. Podle mapy.cz je to 7km tam a 7km zpátky. Není to moc, ale v létě pětkrát týdně ráno a odpoledne? Respekt. Šetří naše lesy (ok, spíše ovzduší). Miluje své kolo a investuje do něj - hodně. (Stejně jako investuje do horolezeckého vybavení, do turistického vybaveni a do hudebních nástrojů.
Můj otec je zručný. Nechci říct kutil, zní to divně. Můj otec dokáže kde co - kdysi vyráběl bižuterii z kůže, nerezu a dřeva a jezdili jsme ji prodávat na poutě. Bylo to moc pěkné, byla jsem strašně malá. Měli jsme velký kufr, ve kterém se vše převáželo - zboží, malá kalkulačka, blok, kasička. Měli jsme rozkládací stolek a na něho režný ubrus, vše se rozložilo na stůl a pod každou řadu náramku se nalepil lísteček s cenou, na okraj stolu se připevnil bílý stojan, na kterém vysely přívěšky. Vše na černých kůžích. Kasička byla malá dřevěná truhlička s vypálenými černými ornamenty. Taky tam bylo několik dřevených misek, ve kterých byly kožené prstýnky. Někde byly i náušnice, ale nemůžu si vzpomenout kde. Možná v takovém placatém hnědém kufříku s černým sametem uvnitř, který držel otevřený a ony tam mohly vyset...už nevím. Teď už dělá z kůže jen pásky a z nerezu většinou dýky, nože nebo kříže.
Můj otec je zručný, i co se týká těžší práce. Měli jsme chatu, na které tvrdě pracoval. Jinak máme v bytě malý pokojík - 3x2 metry. Cele mé dětství zde byla tátova dílna plná nářadí, vrtáků, kůží, dřeva, korálků, obrázku, spon, šroubků,…našlo se zde vše. V pubertě jsem strašně toužila v tomto pokojíku bydlet. Přání bylo vyslyšeno a asi tři nebo čtyři roky zde bylo mé prťavé černobílé království. Dnes zde mají naši ložnici. Ale jakou ložnici?! Nádhernou! Dřevěná podlaha, dřevěná vysutá postel z masivu se schůdky a dřevěný šatník. A to vše můj otec vlastníma rukama v průběhu jednoho roku. Dobrá, šatník ještě pořád nemá dveře, ale za to může máma, protože pořád není rozhodnutá, jestli je tam chce :) Tak. jako nechápu, jak mohl být Michael Jackson černoch a pak běloch, nechápu, jak někdo může vlastníma rukama z kusů dřeva zkonstruovat manželskou postel dva metry nad zemí. Doufám, že pro mě táta příští rok taky takovou postaví.
Můj otec je skvělý řidič. Ale to jen tak na okraj. Nemám k tomu žádné zajímavé podklady. Jen možná jeho oblíbenou historku, kterou říká vždy, když projíždíme křižovatkou za Hnojníkem před třineckým kopcem, jak zde několik let zpátky řídil v zimě dopravu při sněhové kalamitě, když jsme jeli na Slovensko na jarní prázdniny. Z vlastní iniciativy, z vlastních zdrojů, nutno říct, že úspěšně.
Můj otec miluje svá kamna. Jedním z jeho snů byla kamna u nás v obýváku. Myšleno kamna na tuhá paliva, na dřevo. Nic divného pokud bychom nebydleli v činžáku v pátém patře v samém centru Ostravy. Ale i přes tuto zdánlivou překážku nakonec kamna máme. Měli jsme první od babičky, krásna malá historická, do kterých se vešla pouze polínka o velikosti větší sirky. Ale topila nádherně. Líbilo se mi to od první chvíle, bylo to nevídané a příjemné. Letos před Vánocemi tatínek zaškrábal na dno kasičky a koupil (si) kamna nová - mnohem větší a dokonce s průhlednými dvířky, takže v našem obýváku můžeme pozorovat plápolající oheň. Ach ta romantika. Není mu zatěžko sehnat si dřevo, v práci si ho po pracovní době nařezat, naložit do auta, vynést z parkoviště do pátého patra, na půdě (kde si vyrobil provizorní dílnu se vším možným) ho naštípat a donést z dílny do obýváku ke kamnům. V zimě to dělá každý den. Klidně tohle vše podstoupí, každý den kamna nacpe dřevem a večer si užívá tepla a pohody. Je to mnohem lepší než veškeré radiátory, doporučuji!
Můj otec je vrhač nožů (a sekyrek). Před několika lety, ani nevím, jak objevil nový koníček. A opět je v něm dobrý. Začínal pomalu s jedním nožem, sám, v lese házel do terče. Dnes již má několik nožů, které si sám opravuje, upravuje, vyrábí. Má vojenské nože na házení s přesným vyvážením, má nože do přírody na chleba či dřevo, má krásné nože pouze na pokochání s krásnými rukojetěmi. Šije k nim kožené pochvy, stará se o ně. Hází na čas i na přesnost, hází pro zábavu ale tentokrát i pro vítězství. V sezóně jezdí na soutěže a je dobrý. Trénuje buď po práci v lese nebo doma na půdě. Má pravý kowbojský klobouk, vlastně nejen jeden.
Můj otec má asi metr sedmdesát a delší hnědé vlasy, opravdu delší! Vypadá asi jako Aleš Brichta nebo Ivan Hlas. Zvlášť když si vezme ty sluneční brýle, co před revolucí nosili všichni. Můj otec je vtipný když se snaží zacházet s internetem nebo mobilem a mě je to líto, protože je tak dobrý, že by určitě zvládl a nemusel by se na vše přihlouple ptát. Můj otec zná posledního ostravského veksláka. Můj otec miluje naši kočku a rád si s ní hraje, můj otec miluje moji mámu a mě. Můj otec mi opráší auto od sněhu. Když si ho v zimě půjčuju. Můj otec mi i na výšce dává v pololetí odměnu - za zkoušky. Můj otec je flegmatik, hodny až blbý (to se tak u nás říká, bez jakékoli urážky!). S mým otcem je hromada legrace a téměř vždy je na mojí straně. Když chce být přísný používá slova „sankce“ nebo „represe“, vždy se u toho tváří striktně, ale stejně vždy nakonec sleví a trest do pár hodiny či dnů zmizí. Můj otec mě vždy hájí před mojí mámou a nikdy mě neuhodil.
Ale zpět k původnímu záměru. Můj otec jezdí každý víkend pryč - v zimě na lyže (jo, ještě jezdí na lyžích), na sněžnice, za turistikou; v létě – na skály, na závody v házení nožem, na hory. Po večerech hraje na kytaru nebo mandolínu, doma brousí nože, hraje si s kůží, topí v kamnech nebo něco kutí. Teď třeba zástěnu ke kamnům, aby nám neohořela knihovna. Málem bych zapomněla! Moje máma zbožňuje knihy, pracuje v antikvariátu :)