Když jsem byla mladší a měla jsem takové ty idoly, nebo jsem se s někým nějak více stýkala, ptali se mě kamarádi, jestli daného človíčka miluju. Vždycky jsem rozpačitě odpovídala: "Já nevím, jak se to pozná?". Teď už vím, že tato odpověď znamená to samé jako prosté "ne", protože ono se to pozná lehce. Ale poznáte to, až když to tak opravdu je, až když onoho člověka doopravdy milujete. Ale to všichni už dobře víte :) Po nějaké delší době chození s Tomem jsem zcela bez rozmýšlení na tuto všetečnou otázku odpovídala hrdě a nadšeně"ano". Bohužel i po pár měsících od konce našeho společného soužití odpověď "ano" spolu s tímto stavem přetrvává, o tom ale není tento článek. Jde o to, že v posledních pár dnech, týdnech, jsem možná ochotna na onu otázku odpovědět "ano" i ohledně někoho jiného. Samotnou mě to překvapuje! Nahlas jsem to ještě neřekla, ale znám se, a vím co znamenají mé myšlenky. Jsem zvyklá, že mužem mého srdce je Tom a možná ani nechci, aby tam byl i někdo jiný. Překvapuje mě, že k někomu něco takového cítím, neplánovala jsem to a já ráda plánuju! :) Celkem zásadně rozlišuju "zamilovat se" a "milovat". Doufám, že vy taky:) A jsem si jistá, že tohoto člověka nemiluji, ale o tom druhém velmi podobném slovíčku by se dalo polemizovat a…jak už jsem řekla, zaskočilo mě to, nechci do něj být zamilovaná :))) Ok, to se asi neříká, ale rozhodně to nebylo v mém plánu na měsíc listopad, neměla jsme to zapsáno v seznamu, co chci stihnout a člověk jako já má teď ve všem kvůli toho zmatek:)))
Tohle bylo to základní, co jsem chtěla napsat. Ještě mám v hlavě už asi měsíc druhou věc, které se chci na blogu věnovat, ale na tu teď asi není čas :) A pak mě napadá ještě jedna věc, která mi leží na srdci, o které by se daly popsat stránky a stránky…ale asi by to bylo zbytečné. Tak já to jen pro své vlastní uspokojení vykřičím do světa aspoň v minimalistické formě:
Kam se podělo to přátelství???
Už čtyřikrát jsem za posledních pár dní jsem slyšela, že se mezi Vás nehodím, a Vy mi to taky dáváte najevo.
Ale mě mezi Vámi bylo dobře.
Chladné prázdno na místě velkého teplého koše plného přátel, smíchu, akcí, víkendů, výletů, panáků, hudby, filmů, nocí, jídla, malých tradic, dvojsmyslů.
Obraz č.1: Stojím venku - v zimě, v dešti, v blátě, ve větru. Je tma. V botách mokro. Kape mi za límec. Zebou mě prsty. Koukám do oken. Do oken, které znám. Za okny, v pokoji, který znám v úzkém kruhu důvěry sedí několik lidí, lidí, které znám. Baví se. Večer je v nejlepším. Zábava proudí, zábava, kterou znám. Zdá se, že koukají na film, na film, který znám. Baví se o věcech, které znám, plánují výlety do míst, kde to znám, pijí to, co znám, jí to, co, znám, smějí se historkám, které znám, baví se o lidech, které znám, hrají hry, které znám, pouští si hudbu, kterou znám, půjdou se umýt do koupelny, kterou znám, a pozdě v noci (možná až k ránu) zalehnou do postelí, které znám, …