Může být vůbec člověk naštvaný

na lidi kolem sebe za to,

že ho nemají rádi,

tak moc jak bych chtěl???

****

***

**

*

Já fakt nejsem normální.

Afekt

Mám problém. Celé dny jsem zalezlá v posteli. Koukám na seriály, brouzdám netem. Snědla jsem máminu bonboniéru a nevylezla jsem z noční košile. 
Nepodívala jsem se ani na jednu maturitní otázku. Neuklidila jsem nehorázný binec v kuchyni po páteční oslavě. Ani to oblečení rozházené po pokoji.
Kočka nemá co jíst a pít. Králík taktéž. Já piju džus z krabice a jím onu bonboniéru. Později možná dojím zmrzlinový dort, buchtu a sušenky. Někdy budu muset zajit nakoupit – nakup se však bude zřejmě skládat z věci jako cola, cornflakes, ochucené mlíčko,…či já vím. Prostě nic, co by tam být mělo! Jo a taky si asi dám smažený sýr v housce na Husáku.
Jenže to nejsem já! Já si ráda dávám pozor na to co jím, ráda někam vypadnu, celkem ráda se věnuju maturitním otázkám, ráda vylezu z noční košile a pěkně se obleču, zbožňuju nakupování, ale už měsíc jsem si nezašla koupit ty rifle, které potřebuju. Není s kým a není pro koho!
Teď mám 9 dní volna a děsí mě to! Vysnila jsem si, že pojedu do Brna za Tomem. Ale tento plán se včera skoro zhroutil a já nejsem od té doby schopná nic udělat. Nemůžu to dostat z hlavy. Nemola jsem spát. Pořád dokola - Tom, veterinářka, Brno, minulé dva roky, všechyn zážitky, oslovení, hádky, radosti, dárky, Marky, Tomašovy frajerské řeci, jeho nové zvyky, slovník, image (zatraceně mu to sluší), VŠ, otázky, moje stravování a válení se v posteli, vztek, slzy, nikdo, koho by to zajímalo, vzpomínky na světlé chvíle s Puleczkem, Gogym, Marky, Terkou, Zeldou, Bayi, Kuřetem,… ale to už taky není. Já je mám ráda, ale oni…mi to nějak nevěří, či co. Moc složité. A hádky s Terkou, mám ji ráda, je moje kamarádka, ale vždy to dopadne špatně a mě to mrzí. A ona útočí. A jen někdy se chová pěkně. Chci dobré pravé přátelé! Vždyť nejsme tak zlá. Udělám, o co mě kdo požádá, pomáhám, nekřičím, nepomlouvám, … Všichni mi říkají, že když ty lidi, kteří mě opouští nechám být, tak jim začne být smutno, uvědomí si, že mě potřebují, mají rádi, ale ještě se mi to nikde nepotvrdilo! Damn! Děsný zmatek a do toho pořád Tomáš, jeho veterinářka, Brno, spal s ní? A co já? 
Motá se mi z toho hlava, mám teplotu, vzala jsem si ibalgin a paralen. Teplý čaj už je moc velká aktivita. Kam to všechno dobré šlo??? Měla jsem se skvěle! Chci zpět své přátele! Chci uspořádat serial night, pokecat na balkóně, objednat si pizzy. Zajít na koncert, zajet na chatu. Chci zpět svého dokonalého přitele, který je v Brně tak šťastný - a je to zřejmě tím, že tam nemá někoho, jako jsem já, komu by se musel zpovídat za každý svůj krok. Ale to po něm bude ta veterinářka – až dojdou dále – taky bude chtít! Řeči o tom, že nikdo není lepši než já, mi vůbec nepomůžou když se mnou být nechce!
Bezmoc ve všech sférách. A já jsem tak děsný slaboch! Musím se zvednou t z postele a něco dělat. Ale potřebuju NĚKOHO. Nechci tu jen sedět a cuckovat, kdy se kdo objeví on-line, Tomovy aktivity po celé síti internetu, závidět ostatním jejich život. Proč ze mě vychovali takového slabocha????????  
Chybí mi, pořád ho…miluju…byl důležitý. Je důležitý. Ale nemůžu všechno svádět na něho…