Není-li to pravda, je to aspoň dobře vymyšleno

Mais où sont les neiges d'antan? Kdepak ty loňské sněhy jsou? Ne, nechci se vyjadřovat k počasí. Jsem naprosto smířená s tím, že se globálně otepluje. I s tím, že se letos sníh nachází pouze vy výškách 800m.n.m. a výš. A dokonce i s tím, že -10°C se stává běžnou lednovou/únorovou teplotou. A vůbec mě nemate, že některé z těchto informací jsou protichůdné.  Ale kde ty pomyslné loňské sněhy jsou?? 

Pondělí 30. ledna 2012. New RSS feed: Ed Sheeran. "Tohoto interpreta budete poslouchat po zbytek roku" Okey dokey, musicserver čtu ráda. Lidi se tam v hudbě fakticky docela vyznají. (Až na ty, kteří propagují dubstep. Peace out.) Takže se s radostí mrknu na recenzi alba "+" od naprosto neznámého interpreta Eda Sheerana. Brit. Okey dokey, kupodivu hodně dobré hudby přichází od milovníků ryb s hranolkami(brrr), so let's give him a chance. 


A tak to zase jo. Opravdu milou dojemnou ukázku nám k recenzi přiložili. Sladký hlas, smysluplný text, chytlavá melodie. Pop-folk-blues for teens who want to feel special and loved. Nikdy jsem nebyla moc na škatulkování. A tak si pustíme ještě jednu. A ještě jednu. A helemese tohle je docela rychlé a skoro diskotékové. A tohle má docela á la protest song text. A tak jsem si poslechla celou na youtube přístupnou tvorbu. A dost se mi to zalíbilo. Nj, já vždycky byla ta teen who wants to feel special and loved.

Uběhlo pár dní a každý den jsem si aspoň jeden, no dobře, aspoň 11 jeho songů pustila. A pak se stalo něco neuvěřitelného! Jako za starých časů (básnický přívlastek; nikdy předtím jsem nic takového neudělala) jsem šla do obchodu, normálně do toho malého Bontonlandu nacpaného mezi Prior a Baťu! Jakoby nic jsem si (špatně hraným okem profíka, který neví, co to je ulož.to) prohlédla hudební novinky a v abecedně řazených lajnách stovek CD našla -Sh-. 

Chvilku jsem na něj koukala  a pak ho opatrně vzala do ruky. Jako by to bylo poprvé, co jsem něco takového držela. Bylo to tak hladké a velké. Celých 11x11cm. Z hnědooranžového coveru na mě koukala typicky šibalská klučičí tvář. Zdálo, se mi, že se mě pobaveně ptá "Co ty tady? Jsi si jistá, že tu jsi správně? Fakticky si mě chceš koupit? Za peníze?? Chceš si mě odnést domů, kde se na mě bude v poličce prášit a pokaždé, když si mě budeš chtít pustit, budeš muset otevřít case a vložit mě do přehrávače?" (Žádné praktické připomínky o zkopírování do music library, please!) A víte, co já na to? Já tam němě stála a koukala. Ale kdybych byla jeden z těch bláznů, co si mluví nahlas sami pro sebe/se zpěváky na přebalu cédéček, hrdě bych odpověděla "Ano! Přesně to chci! Chci si koupit album britského zpěváka, kterého jsem slyšela poprvé před týdnem na netu a děsně se mi jeho songy líbí." A tak jsem nadšeně kráčela k pokladně s opravdovým hudebním nosičem v ruce. Víte, běžně nadšeně kráčím k pokladně s unbeliaevably high lodičkami nebo košíkem plným zdravé výživy. Ale dnes prostě stačil jen kousek plastu. Zaplatila jsem něco mezi cenou košíku plného zdravé výživy a lodičkami a pyšně kráčela domů s pokladem nevyčíslitelné hodnoty v tašce.

Finally at home. (Jak jistě víte) rozbalování elektroniky je na youtube docela četným námětem videí. Já jako věrný fanoušek Apple Co. se se všemi těmito blázny bez problémů ztotožňuji a otevírání krabice považuji za téměř posvátný moment. (Ani nevíte, jak mně naštval prodavač, který mi,  jistě v dobré víře, surově rozlepil a otevřel krabici s iPadem ještě v obchodě na pultě, aby mi dokázal, že tam tablet opravdu je. Co by tam asi tak bylo jiného? Kolik už jste viděli Apple krabic, ve kterých ve skutečnosti žádné nakousnuté jabko není? Y U NO TAKE A BREAK??) Přesně v tomhle duchu jsem tedy pokračovala i se svým novým jměním. Opatrně rozstřihnout folii, poprvé otevřít a... "Ahoj, placko!" Div jsem nešišlala. Opatrně vyjmout (vzpomínáte na ty divné zobáčky v kruhu, díky kterých držela CD v krabičce?) a vložit do mechaniky. Wow, to je pocit! To jsem nedělala snad pět let. Play. A hraje, zpívá, zní celým obývákem a celou kuchyní.

Sedla jsem si do křesla, prolistovala booklet a měla pocit, že držím hračku, kterou jsem ve 3. třídě zahodila do kouta. A bylo mi smutno. A nebylo to proto, že Sheeran zpívá skoro samé slaďáky.