Hodili nás do vody a řekli "plavte". Kdo ví, jak dlouho budeme plavat a kam doplaveme.
Pravdou je, že nás tam možná ani nikdo nehodil, ale my jsme tam skočili sami. Jak tak vzpomínám, skočili jsme tam po hlavě přímo, bez rozmýšlení. Do rozbouřeného hlubokého oceánu plného vzrušujících unášejích vln. Vln, které nemůžeme zastavit a které nás ponesou směrem, kterým budou chtít ony, a ne my.
...dopředu nevíme nikdo z nás, kam cesty daleké vedou, vím jenom, že se nám půjde snáz, když po nich půjdeme ve dvou...
Dá se, prosím, plavat ve dvou?