Tom hraje za Slavoj. Rychvald. Okres Karviná. Dorost. Začátek sezony promeškal kvůli kolenu, ale po zimě hraje jako drak:) Kašle sice na tréninky - ostatně stejně jako většina jeho spoluhráčů, ale na zápasech se mu daří. Ráda jezdím na zápasy s nimi. Ty, které jsou na Slavoji mě baví o trochu míň. Možná proto, že utkání v jiných pidivesničkách zahrnují i zajímavou cestu do oné díry, když Tom střídá můžu pokecat na lávce s ním apod.
Líbí se mi když Tom hraje. Jsem na něho pyšná, mám o něj strach,… A naposledy, když dal tři góly (jeden mu neuznali:( ) jsem se hrozně moc chtěla radovat na hřišti s ním. Ale musel jsem sedět v autě, abych nezmokla, a jen jsem koukala na kluky jsem jsou nadšení že už neprohrávají a válejí se po MÉM úžasném fotbalistovi. A když mi Ivan - „pomocný trenér“ - řekl, že bych na Smrtku měla být pyšná, to mi teprve narostl hřebínek. Tomáš nemá rád, když mu říkají Smrtka, ale že už si zvykl. Na Slavoji mu tak kromě Káji (s kterým chodí i do třídy) říká každá. Dokonce i jejich cholerický trenér Aleš.
Ale na zápasech mě baví sledování i ostatních. Hlavně Ivana a Aleše u lavičky, nebo poslouchat kluky, jak po sobě na hřišti zmateně pokřikují. Zajímaví jsou taky protihráči a jejich trenér, rozhodčí, rozčilující se dědoušci-fanoušci,…
V sobotu jedeme do Lutyně - myslím, že jsou v tabulce pátí. Slavoj je zatím ještě pořád první a je velmi blízko postupu výš. „Moji kluci“ ale už příští rok hrát za Slavoj nebudou, takže je jim to houby platné, ale kdo by z toho neměl radost, že?:)
Líbí se mi když Tom hraje. Jsem na něho pyšná, mám o něj strach,… A naposledy, když dal tři góly (jeden mu neuznali:( ) jsem se hrozně moc chtěla radovat na hřišti s ním. Ale musel jsem sedět v autě, abych nezmokla, a jen jsem koukala na kluky jsem jsou nadšení že už neprohrávají a válejí se po MÉM úžasném fotbalistovi. A když mi Ivan - „pomocný trenér“ - řekl, že bych na Smrtku měla být pyšná, to mi teprve narostl hřebínek. Tomáš nemá rád, když mu říkají Smrtka, ale že už si zvykl. Na Slavoji mu tak kromě Káji (s kterým chodí i do třídy) říká každá. Dokonce i jejich cholerický trenér Aleš.
Ale na zápasech mě baví sledování i ostatních. Hlavně Ivana a Aleše u lavičky, nebo poslouchat kluky, jak po sobě na hřišti zmateně pokřikují. Zajímaví jsou taky protihráči a jejich trenér, rozhodčí, rozčilující se dědoušci-fanoušci,…
V sobotu jedeme do Lutyně - myslím, že jsou v tabulce pátí. Slavoj je zatím ještě pořád první a je velmi blízko postupu výš. „Moji kluci“ ale už příští rok hrát za Slavoj nebudou, takže je jim to houby platné, ale kdo by z toho neměl radost, že?:)