Rok se s rokem sešel. Měsíc sem, měsíc tam.
Přece nenechám umřít tak skvělé místo jako je můj vlastní plácek za domem rozumu v tom velkém velkém světe internetu. Na svém písečku si budu hrát jak já budu chtít a jak často budu chtít. Když jsem byla malá na náš dvoreček jsem si s ostatními dětmi hrát nechodila.
Moc se na tom nezměnilo. Teď si jezdím dvakrát do roka pohrát s docenty na Fildě, jednou za týden s míčkem na kurt a párkrát do měsíce na nějakou akci s kýmkoli kdo se přidá. Sweet life o'mine. (cedulka "SARCASM")
Pamatujete si tu obsesi, kdy každé ucho mělo blog? A že jsme skoro o nic nepřišli, když náš to, téměř všechny, přešlo. Jen možná paním a pánům psychologům se zvedly příjmy. Tak jim je zase trochu zkrouhnem, ne? Stejně přece děkují a odcházejí...