Po měsíci z5

Je neděle a zítra opět začíná „pracovní“ týden. UAAAA! :( Ten minulý byl velmi pracovně zatížený, a řekla bych že ten další se mu rychle vyrovná. Období před vysvědčením mě ubíjí. Pět, šest písemek týdně je na mě prostě moc. Ten minulý týden jsem se poctivě učila a snažila se z každého testu dostat tu nej známku, která je vzhledem k mé mozkové kapacitě, cílevědomosti, časové omezenosti a ostatním výmluvám možná. Zítra mě čekají testy tři. Samozřejmě že bych jim mohla zasvětit celý víkend a opět se snažit dosáhnout přinejlepším UNO, ale já řekla „ne“. Teda původně jsem řekla „ano“, ale ve chvíli kdy moje tiskárna oznámila, že mi mou tříhodinovou práci týkající se testu z dějepisu opravdu nevytiskne, jsem se rozhodla, že toto je znamení, že učení na pondělí opravdu nemá cenu. Jsem tedy velmi zvědavá, jak tedy dopadne test z chemie, ale pár minut nad sešitem prostě bude muset stačit. Nejsme žádným otrokem mých ctěných profesorů, abych svůj volný víkend trávila přilepená nad sešity s jejich výkladem. No dobrá…jsem studentka, měla bych se učit a nestěžovat si. Ok, jsem nezodpovědná. Ok, dopadne to špatně. Ale mě se už fakt nechce. Vždyť i když jsem se na minulý týden tu matiku úplně mega moc učila dopadlo to stejně jako všechny minulé roky – 3. Za to fyziku jsem se neučila téměř vůbec a dopadlo to velmi dobře. Takže má to nějakou logiku? Ne! Takže jak říká Ondrášek – jestli je mi dáno napsat do dobře, tak do dobře napíšu. Tečka. Že, Anrew? :)



Takže máme neděli odpoledne, škole jsem se věnovala tak ze 2/3, několika málo věcem, které po mě chtěla máma tak z 1/3 a jeden velký úkol, který byl na tento víkend napsaný v kalendáři velkým červeným a to – dveře do mého nového pokoje, se taky nedotáhl dokonce kvůli zapomnětlivosti mého otce. Takže dveře které máme teď doma jsou o 10cm kratší než ta díra ve zdi, do které mají pasovat. Taky byste takové chtěli, že? :) Ale já stejně sedím od rána u netu a kromě toho dějepisu, který si stejně díky mé úžasné tiskárně nevytisknu, jsem si jen prohlídla nespočet úžasných obrázků (včetně THE SEVEN DEADLY SINS, o kterých se dnes ještě doufám rozepíšu) a poslechla nespočet úžasných písniček atd.

Ale když zábava, tak pro všechny! Takže abyste každý, na koho si jen vzpomenu, z toho mého lenošení něco měli, tak…

• Pro mého miláčka: (To je francouzsky, kotě, I think about you all the time;))



  • Pro Evičku, která určo bývala stejně krásná šikovná baletka
    a teď je ještě mnohem více krásná šikovná Kubova tanečnice:


  •  Pro Ondráška, který letos zamaká na snb, přihlásí se do TitiTwister teamu a získá všechny prizemoney a awards v republice;) We trust you:
                          

  • Pro Markétku, jako upomínka na její favorite představení:


  • Pro Kubu, s jeho, řekla bych, favorite poem:


  • Pro Ivu, aby měla zase nad čím uvažovat:) :


  • Pro Verunku, prtž tohle roztomilé miminko má úplně stejné očička jako Kurt...:


  • Pro Adélku, Čapka a Kaluža, prtž Bertík byl moc malý, promiň:) :


  • A pro všechny ostatní, na které jsem NEZAPOMNĚLA (ale jen už jsem neměla moc času a spěchala jsem do divadla:), dvě upozornění
a) aby se nestali "the prisoner of his own":


b) a aby nezapomínali říkat "mám tě rád/a":



Chtěla jsem se dneska ještě věnovat těm 7 hříchům, jednomu přísloví a pláči, ale vzhledem k ručičkám na hodinách, návratu mých rodičů domů atd. to asi nechám na jindy... Zatím pa a prosím vás lidičkové - Nikdo není tak chudý, aby nemohl darovat úsměv! :-)))))