Nevermore!

Já jsem si nikdy nedávala žádná předsevzetí, ale po pár zkušenostech z minulých týdnů si jedno dávám. Není to ani tak předsevzetí jako spíš poučení z chyb a následný obranný tah – jak tak nad tím přemýšlím je to téměř pud sebezáchovy. Prostě ode dneška nepíšu žádné komentáře na číkoli blogy. Pokud ode mě někde nějaký uvidíte nebojte se udeřit mou maličkost svou pěstičkou nebo něco podobného. Ale prostě přes těch pár řádků commentu nikdo nikdy nemůže pochopit, jak jsem to asi myslela a vznikají z toho zbytečné situace mě nepříjemné, ničící mou psychiku - á la jsem za naprostého debila, á la jsem za naprostou naivku, á la jsem nepochopena atd., nikdy v životě ne pochválena, oceněna, pochopena, ochráněna při útoku jiných commentátorů, můj názor přijat, a podobně takže smysl commentů u mě začíná postrádat smysl. Mohla bych se opět rozepsat na toho téma podrobněji až by mě to možná dohnalo k slzám, prtž si opět uvědomím, že lidi, kteří mě nikdy neviděli, neznají, neví, jak uvažuju a podobně mi pod můj comment, kde se snažím být ohleduplná (na rozdíl od jiných) a nečeřit zbytečně vodu napíší něco jako, že ze sebe něco dělám, plácám blbosti, nepíši svůj názor, a štvu je… Což je mi logicky líto, když můj původní zámět byl čistý jako lilie. Takže závěrem je instrukce pro Vás – za každýá můj nový comment na nějakých stránkách mám já u Vás trest a vy u mě tabulku čokolády (pokud ji neradi, jsem ochotna nabídnout jinou variantu – prostě PEACEMAKER, nemůžu si pomoc:( ).

P.S: Děkuji Pecjovi, za jedno pochopení na Ivčiném blogu ohledně definice zamilovanosti a lásky. THX!