Hot - cold tears // Pour Elle Qui Parler Francais

I přesto, že je celkem pozdě, já mám rozpočítány příklady do matiky a nedopsané některé sešity, musím teď hned, sotva co jsem položila telefon vzdát obrovský hold Verunce! Vyjádřit veškerý můj obdiv, kterého již doteď měla hodně!!
Proč? Proč zrovna teď?
Tom je na školním výletě. Odjel v pondělí a vrací se zítra, ve středu. Jsou na Kružberku. Blbá přehrada, není tam signál. Ale i kdyby byl, nebyla by to žádá výhra. Včera jsme spolu chvilinku mluvili po telefonu..dnes, teď před minutou o trochu déle. Nic zásadního, jak se má, že se těší domů, že se trochu nudí, já neřekla skoro nic...chtěla jsem ho slyšet. Co slyšet!!!?? Já jsem ho nechtěla slyšet, já jsem mooooooooc chtěla, ať už je tady. Já chci, ať už je doma, i když je pryč jen dva dny!! A když mi řekl, že se vrací pozdě, že už se zítra neuvidíme, až ve čtvrtek, tak už jsem vůbec na žádný telefonování neměla náladu. Už jsem to chtěla jen položit, chytit do náruči "výroční" žlutou kačenu a "vánočního" psa a objímat je a (opět) plakat, prtž mi bylo strašně smutno! SMUTNO!

A proto ta obrovská pocta Verunce, která zvládá týden, co týden nechat Pecju odjet… Týden co týden čekat, jen telefonovat, psát si, čekat, být sama, myslet na něj, čekat,… Jsi neuvěřitelně silná!