Sama sebe jsem dneska překvapila, když jsem během relativní chvilky u kompu, s malou pomocí internetu zvládla napsat, řekla bych pěknou slohovku. Tomáš po mě chtěl pomoct s jeho úvahou na (podle mě) stupidní téme SUPERMARKET CHRAM SOUCASNOSTI. Ale večer jsem neměla co na práci, učit se mi nechtělo, tak jsem si řekla, že to zkusím. A výsledek se mi opravdu líbi. A díky tomuto zalíbení a prtž chci, aby to na mém blogu žilo a příspěvky přibývaly větší rychlostí, zvěřejňuji tento pokus o dokonalou slohovku.
Chyby, hlaste, prosím do neděle v kometářích. Pak už si je nechte pro sebe, slohovka bude u pí. prof. Temlové;) děkuji
Chyby, hlaste, prosím do neděle v kometářích. Pak už si je nechte pro sebe, slohovka bude u pí. prof. Temlové;) děkuji
Supermarket chrám současnosti aneb Uvaž si sám
1. Být mnou neuvažuji…
2. …ale teď zjevně musím
3. All in one!
4. Supermarketingový extremismus
5. Nemám rád konflikty
Úvaha je od slovesa uvážit, míněno myšlenku a ne kilo brambor. Autor by měl tedy uvážit svůj názor (rozmyslet si ho) a rozvést jej. Úvaha se píše proto, aby bylo vidět, že student umí argumentovat. Mě by ovšem nikdy nenapadlo uvažovat o supermarketu jako o chrámu současnosti, obávám se tudíž, že má úvaha zjevně nesplní úkol úvahy, a to donutit čtenáře zamyslet se nad svým vlastním postojem. Mohu se ale aspoň pokusit obhájit postoj můj.
Jaký?
Můj postoj zní: supermarkety jsou jeden z těch lepších vynálezů moderní doby. Nicméně, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Ale taky bych dodal - kdo chová nesympatie ke zvířatům a má násilnické sklony, ten si psa nepořizuje. Převedeno do naší situace - jestliže mám něco proti supermarketům, nebudu je navštěvovat a nechám žít konzumní obyvatele naší planety, nekritizuji je a hledím si svým soukromých pekáren a večerek.
Jak dokáži za tento názor bojovat?
Z pohledu mladého člověka, navštěvujícího střední školu, bydlícího na periferii většího města je pro mě takový super-, ne-li hypermarket, jen výhodou. Pro mě je to obrovská budova s velkým počtem regálů nepřímo úměrným k počtu metrů čtverečních, na kterém se supermarket rozkládá. A tyto přehuštěné regály obsahují vše, co člověka jako já potřebuje. Vše, po čem touží můj stále hladový žaludek. Vše, co si žádá má záliba v elektronice. Vše, po čem dychtí můj po informacích hladovějící mozek. Vše, co potřebuje můj stále rostoucí smysl pro módu. Vše, co vyžaduje moje hobby sport. A dokonce i vše, co po mě při rozkazu „Zajeď do Carrefouru pro rohlíky!“ žádá moje máma. A že toho není málo!
Chrám? Chrám? To zní dost cynicky a ironicky. V jednom nezávislém internetovém magazínu jsem nedávno četl názor, který řadili do rubriky „všechno, o čem se v České republice příliš nemluví“. Zabýval se smyšleným novým uměním supermarketingem a pojednával o jeho možných podobách, vývoji a pravidlech. No teď mi v mozku vyplouvá k povrchu tamní názor o supermarketech jako takových. Cosi o to, že „každý víkend se vydáváme na pouť a po strastiplné cestě ulicemi velkoměsta kajícně vcházíme do chrámu konzumu. Vkládáme obolos do nákupního košíku a vjíždíme do supermarketu, kde křižujeme kolem přeplněných regálů a hledáme smysl věcí. U některých se zastavujeme a vzájemně si předčítáme poselství, která sepsali jejich výrobci. Prázdné košíky jimi potom naplňujeme a srdce pookřeje. Posloucháme nádherné písně, které nás přibližují k pokladnám, u kterých jsme si všichni rovni. Před vševědoucí pokladní nic neskryjeme. Obsah svého košíku musíme vyložit na pás, za hříchy zaplatit správnou cenu a přispět tak na stavbu nového chrámu.“ Sáhodlouhé pojednání bylo ukončeno větou „Supermarket je baroknímu chrámu navlas podoben, je sakrálním symbolem současnosti, a proto jsme na jeho počest pokřtili nové umění supermarketing!“
Tak uvažte, čí názor zní rozumněji? Vyzráleji? Důvěryhodněji? Moudřeji? Realističtěji? Příznivěji? Prostě lépe?
2. …ale teď zjevně musím
3. All in one!
4. Supermarketingový extremismus
5. Nemám rád konflikty
Úvaha je od slovesa uvážit, míněno myšlenku a ne kilo brambor. Autor by měl tedy uvážit svůj názor (rozmyslet si ho) a rozvést jej. Úvaha se píše proto, aby bylo vidět, že student umí argumentovat. Mě by ovšem nikdy nenapadlo uvažovat o supermarketu jako o chrámu současnosti, obávám se tudíž, že má úvaha zjevně nesplní úkol úvahy, a to donutit čtenáře zamyslet se nad svým vlastním postojem. Mohu se ale aspoň pokusit obhájit postoj můj.
Jaký?
Můj postoj zní: supermarkety jsou jeden z těch lepších vynálezů moderní doby. Nicméně, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Ale taky bych dodal - kdo chová nesympatie ke zvířatům a má násilnické sklony, ten si psa nepořizuje. Převedeno do naší situace - jestliže mám něco proti supermarketům, nebudu je navštěvovat a nechám žít konzumní obyvatele naší planety, nekritizuji je a hledím si svým soukromých pekáren a večerek.
Jak dokáži za tento názor bojovat?
Z pohledu mladého člověka, navštěvujícího střední školu, bydlícího na periferii většího města je pro mě takový super-, ne-li hypermarket, jen výhodou. Pro mě je to obrovská budova s velkým počtem regálů nepřímo úměrným k počtu metrů čtverečních, na kterém se supermarket rozkládá. A tyto přehuštěné regály obsahují vše, co člověka jako já potřebuje. Vše, po čem touží můj stále hladový žaludek. Vše, co si žádá má záliba v elektronice. Vše, po čem dychtí můj po informacích hladovějící mozek. Vše, co potřebuje můj stále rostoucí smysl pro módu. Vše, co vyžaduje moje hobby sport. A dokonce i vše, co po mě při rozkazu „Zajeď do Carrefouru pro rohlíky!“ žádá moje máma. A že toho není málo!
Chrám? Chrám? To zní dost cynicky a ironicky. V jednom nezávislém internetovém magazínu jsem nedávno četl názor, který řadili do rubriky „všechno, o čem se v České republice příliš nemluví“. Zabýval se smyšleným novým uměním supermarketingem a pojednával o jeho možných podobách, vývoji a pravidlech. No teď mi v mozku vyplouvá k povrchu tamní názor o supermarketech jako takových. Cosi o to, že „každý víkend se vydáváme na pouť a po strastiplné cestě ulicemi velkoměsta kajícně vcházíme do chrámu konzumu. Vkládáme obolos do nákupního košíku a vjíždíme do supermarketu, kde křižujeme kolem přeplněných regálů a hledáme smysl věcí. U některých se zastavujeme a vzájemně si předčítáme poselství, která sepsali jejich výrobci. Prázdné košíky jimi potom naplňujeme a srdce pookřeje. Posloucháme nádherné písně, které nás přibližují k pokladnám, u kterých jsme si všichni rovni. Před vševědoucí pokladní nic neskryjeme. Obsah svého košíku musíme vyložit na pás, za hříchy zaplatit správnou cenu a přispět tak na stavbu nového chrámu.“ Sáhodlouhé pojednání bylo ukončeno větou „Supermarket je baroknímu chrámu navlas podoben, je sakrálním symbolem současnosti, a proto jsme na jeho počest pokřtili nové umění supermarketing!“
Tak uvažte, čí názor zní rozumněji? Vyzráleji? Důvěryhodněji? Moudřeji? Realističtěji? Příznivěji? Prostě lépe?