I must tell you something, what I am ashamed of

Ok, pár týdnů radosti je za námi. Podnikli jsme ještě pár věcí - noc u Bayi, dokonalou akci v Noře atd. ale koho to teď zajímá??? Mě ne.

V úterý 12. srpna, v den mých narozenin se v OVě před mým domem objevil Tomáš. Zcela nečekaně, jelikož se měl vrátit až o týden později, a zcela neohlášeně. Má radost neznala mezí. Strávili jsem spolu celkem dost dobré odpoledne, poslechla jsem si, jak bylo dva měsíce v Anglii a užívala si nejlepšího dárku k narozeninám - jeho návratu.

Tímto ale pohádka končí. KONEC. Po jednom konci loni v srpnu, po několika koncích v období kolem maturity a po jednom konci před odjezdem do Skotska (ano, už celé Skotsko jsme spolu vlastně nebyli, a každý jsme se podle toho náležitě chovali) je zde teď definitivní konec. 

Myslím, doufám, vím, že tohle nepotřebuje další komentář. Jen bych ráda dodala, že to byl celkem vážný, dobrý, plnohodnotný, DVOULETÝ vztah, ze kterého se jeho jedna půlka vzpamatovala už dávno a ta druhá...se snaží.

A abych byla upřímná, tak si myslím, že na moje běžné poměry se mi to daří dost dobře!!! Čekala jsem, že to bude horší, jen ať to "horší" ještě nepřijde!