Socha - samostatné třírozměrné umělecké dílo vytvořené sochařem. Již podle této chabé definice možno usoudit, že za sochu, zvlášť v dnešní díkybohu liberální době, lze považovat velké množství (pseudo)uměleckých objektů. Ne vždy tomu tak bylo. Historie vývoje významu a funkce sochy se od jejich počátků velmi proměnila a dnes již lze stěží porovnávat antické Davidy s moderními Klíčovými sochami. A to ať už se chceme zaměřit na formální, významovou či estetickou složku. Umění jako celek ušlo od svých počátků dlouho cestu. Z počátku se plazilo, dnes již přímo kluše, ale stále se nezastavitelně mění. Díkybohu za to, jelikož nahé atlety bychom už asi při čekání na veřejnou dopravu obdivovat nechtěli.
Socha ve veřejném prostoru dnes tedy plní diametrálně odlišnou funkci než skulptury dřívější. Zlom byl pozvolný od model, přes nápodobu až k dnešnímu businessu a širokým společenským konotacím. Po dlouhých debatách odstartovaných „divným uměním“ Marcela Duchampa v 60. letech 20. století estetikové v čele s Arthurem Danto konečně připustili, že dobré umění nemusí být krásné. V oné době se to zdálo jako tvrzení, že dobré jídlo, nemusí být chutné. Nejen sochařství nám ale ukazuje, že tato idea nebyla scestná. Umění jako celek prošlo bouřlivým vývojem a estetická hodnota již není prioritou. Žijeme v době instituonalizace umění a to, co byl kdysi odpad, je dnes za vhodných podmínek mistrovské dílo.
Tato evoluce není ku prospěchu pouze tvůrcům, kteří mají dnes volnější ruku, než kdykoli dříve, ale také recipientovi a široké veřejnosti. Klasické umění s vysokými estetickými nároky nebylo dlouho určeno pro širokou veřejnost, ale jak dnes víme, kultura je důležitou součástí duševní hygieny. Proto, když klasické umění ztratilo svou prestižnost a snížilo se k nižším estetickým cílům, přiblížilo se tak mase. Proto dnes v ulicích neobdivujeme nic neříkající postavy, bojovníky, náboženské symboly. Nežijeme již v epoše, kdy by k nám tyto symboly promlouvaly. Žijeme v konzumní době se současnými problémy, na které je potřeba v naprosto vyvážené rovnováze upozorňovat a zároveň od nich odvádět pozornost. Proto vznikají politicky, společensky, ekologicky a jinak kontroverzní většinou mobilní(!) instalace pobuřující společnost a vyvolávající potřebné debaty. A na druhé straně osvědčení autoři tvoří milé, líbivé, pozitivní poselství nesoucí stálá(!) díla znázorňující náš blahobyt, popřípadě harmonii, ve které žijeme a ukazují, že to nejlepší do čeho můžeme našeho nadšení i finance investovat je právě zkrášlovaní našeho životního prostoru.