23.02.2011 - 03.04.2011, Dům Pánů z Kunštátu, Brno
„Nonkonformní umělci 90. let 20. století vytvořili umění konformní v 10. letech 21. století.“ „Po dlouhé době konečně umění, které bych si dala do bytu.“ Toto jsou některé z pocitů, které vyvolává výstava umělecké skupiny Měkkohlaví konající se od 23. února do 3. dubna ve výstavních prostorech brněnského Domu Pánů z Kunštátu.
Přes 60 vystavených exponátů nejrůznějších uměleckých technik jako je malba, fotografie nebo koláž reprezentuje různorodou tvorbu této skupiny v pěti místnostech. Rozdělení děl do místností se však zdá vcelku náhodné, o tematické či časové shodě zde nemůže být ani řeč. Tato benevolence však není pozitivnímu požitku na škodu. Pouze ve čtvrté vcelku malé místnosti nastává kolize reprezentace prostorově náročnější instalace Cesta Slunce Milana Maura a dalších několika netradičních nástěnných děl. Jedno, nebo druhé (cestující Slunce, nebo extravagantní nástěnnou tvorbu) si zde asi málokdo vychutná v jejich plné kráse.
Několik málo textů v první místnosti reprezentuje skupinu pomocí ukázky manifestu a teoretického směřování umělců. Návštěvník je seznámen s idejemi, které v roce 1988 sdružovaly členy Měkkohlavých, a s několika recesistními počiny, které v dobách své největší aktivity zorganizovali. Dále již následují jen samotná umělecká díla a videodokumentace činnosti této umělecké skupiny. Nezasvěcenému příchozímu (kterých vzhledem k nevelké známosti Měkkohlavých nebude málo) je tudíž předkládán velmi skromný kontext v jakém na vystavená díla nahlížet.
Tvůrce pod křídla této skupiny nedovedl ani tak jednotný umělecký styl či technika, ale smýšlení a postoj k současnosti. Ten již může být mladším generacím poněkud cizí, ale svou estetickou hodnotu díla se změnou režimu naštěstí neztrácejí. Tato nejednota v jednotě dovolila kurátorovi Václavu Malinovi uspořádat pod hlavičkou jedné výtvarné skupiny expozici reprezentující několik sfér umění. Návštěvník se mezi první a pátou místnosti setká například s abstraktními malbami Dalibora Chatrného, pointilistickou instalací z míčků Václava Maliny, fotografiemi Jiřího Šiguta, geometrickými malbami Petra Kvíčaly či Václava Maliny, s instalací patnácti obrazů zobrazujících cestu Slunce Milana Maura, s koláží z krabiček od léků a extravagantní tapisérií Otise Lauberta či s poličkami jako uměleckým dílem Martina Klimeše.
Toto je jen krátký výčet děl, která se na výstavě nachází, uveřejněn především pro znázornění různorodosti tvorby této skupiny. Pokud by se vystavující umělci dobrovolně nesdružovali pod hlavičku Měkkohlavých, přirovnala bych tuto výstavu k malé české verzi slavné chicagské USA Today, reprezentující v Museu současného umění trendy (post)moderního umění Spojených států.