Ok, přiznávám se, mám týdenní dluh. A mám pocit, že zrovna v tomhle týdnu se toho hodně stalo. Ale tak to mát asi pořád (od té doby, co zná SLEČNA CHLAPCE a CHLAPEC SLEČNU:o)). Každý večer u PC si říkám, že už to prostě musím dopsat, už jsem si to i seřadila do bodů, co vše se událo. Ale stále nic. Nakonec je i tento příspěvek psaný původně ručně na koleni v posteli…
Skončila jsem minulým pátkem a chlapcovými narozeninami. Pak byla sobota – pro SLEČNU sobota, které se obávala skoro dva měsíce. Byla první hodina jejich tanečních! Měla z toho příšerný strach. VŮBEC se jí tam nechtělo, měla z toho strašnou hrůzu. Ze šatů, bot a podobných příprav. Z cizích lidí, kteří tam budou. Z toho, že jí to vůbec nepůjde. Že jí to nebude bavit. Že to je závazek na celé tři měsíce. Atd. CHLAPEC absolvoval ty samé taneční loni, takže ji samozřejmě neustále ujišťoval, že to je sranda, že to vůbec není tak strašné, že ji to začne bavit a tak podobně. No, nakonec nastala ona nevyhnutelná sobota. Té sice ještě předcházelo složité shánění vhodného oděvu a obuvi, ale vše se nakonec vyřešilo. SLEČNU sice mrzelo, že se do své první hodiny musí vypravovat sama (jelikož její rodiče byli samozřejmě, jako každý jiný víkend, na jednom ze svých turisticko – adrenalinových výletů), ale vše zvládla. A za psychické podpory již zmiňované kamarádky Evičky a Davči dorazila na první lekci. Téměř nikdo z celé třídy se netěšil – docela blbá motivace. Ještě že první hodinu se SLEČNOU absolvovala i Evička s Davidem (za což jim díky!). Ty další už bude muset zvládnout SLEČNA bez nich, prtž pro ně v pátečních hodinách není místo:o( SLEČNA byla zpočátku nervózní ze šatů, cizích lidí,… ale během pár chvil si uvědomila, že jsou na tom všichni stejně a není to prostě TAK MOC strašné jak si myslela, a jak by teoreticky mohlo být. Zjistila, že při svých představách prostě přeháněla, že to není tak terrible – horrible. Ale do dalších hodin určitě natěšeně nepůjde a její koníček to fakticky nebude! Tímto ale všem psychickým (i fyzickým) podporám za SLEČNU THX!
Po tedy velmi očekávané první hodině zapadla SLEČNA s Evičkou a „zvláštní“ kamarádkou Janou do oblíbené pizzerie. Onu Janu potkaly holky před budovou tanečních, kde Janča čekala na své odhlášení z tanečních. Loni chodila na slečninu školu do 1.A, letos chodí tamtéž do jazykové 1.C (dobrovolně šla znovu do prvního ročníku, kvůli těm jazykům). Vede takový – dejme tomu – rušný společenský život plný osob mužského pohlaví. Takže Evka se SLEČNOU si daly své oblíbené pizzy a žvýkajíce poslouchaly sáhodlouhé Jančino vyprávění o pánech R. a P. a J. a K. a T. Během něho si SLEČNA o5 uvědomila, jak dokonalého má CHLAPCE, jak je na něj pyšný a je za něj vděčná. Jak ho miluje. U vedlejšího stolu mezitím seděli SLEČNINI spolužáci, kteří si sem zašli plní dojmů z prvních tanečních. To SLEČNU sice celkem zaskočilo. Není sice sobec (no…možná trochu, je přece jedináček), ale prostě se jí kapinku dotklo, že jí o této „classevent“ nikdo nic neřekl a taneční se probíralo bez ní, kór u pizzy a v její oblíbené pizzerii… No smůla, co naděláš? …:o/
Skončila jsem minulým pátkem a chlapcovými narozeninami. Pak byla sobota – pro SLEČNU sobota, které se obávala skoro dva měsíce. Byla první hodina jejich tanečních! Měla z toho příšerný strach. VŮBEC se jí tam nechtělo, měla z toho strašnou hrůzu. Ze šatů, bot a podobných příprav. Z cizích lidí, kteří tam budou. Z toho, že jí to vůbec nepůjde. Že jí to nebude bavit. Že to je závazek na celé tři měsíce. Atd. CHLAPEC absolvoval ty samé taneční loni, takže ji samozřejmě neustále ujišťoval, že to je sranda, že to vůbec není tak strašné, že ji to začne bavit a tak podobně. No, nakonec nastala ona nevyhnutelná sobota. Té sice ještě předcházelo složité shánění vhodného oděvu a obuvi, ale vše se nakonec vyřešilo. SLEČNU sice mrzelo, že se do své první hodiny musí vypravovat sama (jelikož její rodiče byli samozřejmě, jako každý jiný víkend, na jednom ze svých turisticko – adrenalinových výletů), ale vše zvládla. A za psychické podpory již zmiňované kamarádky Evičky a Davči dorazila na první lekci. Téměř nikdo z celé třídy se netěšil – docela blbá motivace. Ještě že první hodinu se SLEČNOU absolvovala i Evička s Davidem (za což jim díky!). Ty další už bude muset zvládnout SLEČNA bez nich, prtž pro ně v pátečních hodinách není místo:o( SLEČNA byla zpočátku nervózní ze šatů, cizích lidí,… ale během pár chvil si uvědomila, že jsou na tom všichni stejně a není to prostě TAK MOC strašné jak si myslela, a jak by teoreticky mohlo být. Zjistila, že při svých představách prostě přeháněla, že to není tak terrible – horrible. Ale do dalších hodin určitě natěšeně nepůjde a její koníček to fakticky nebude! Tímto ale všem psychickým (i fyzickým) podporám za SLEČNU THX!
Po tedy velmi očekávané první hodině zapadla SLEČNA s Evičkou a „zvláštní“ kamarádkou Janou do oblíbené pizzerie. Onu Janu potkaly holky před budovou tanečních, kde Janča čekala na své odhlášení z tanečních. Loni chodila na slečninu školu do 1.A, letos chodí tamtéž do jazykové 1.C (dobrovolně šla znovu do prvního ročníku, kvůli těm jazykům). Vede takový – dejme tomu – rušný společenský život plný osob mužského pohlaví. Takže Evka se SLEČNOU si daly své oblíbené pizzy a žvýkajíce poslouchaly sáhodlouhé Jančino vyprávění o pánech R. a P. a J. a K. a T. Během něho si SLEČNA o5 uvědomila, jak dokonalého má CHLAPCE, jak je na něj pyšný a je za něj vděčná. Jak ho miluje. U vedlejšího stolu mezitím seděli SLEČNINI spolužáci, kteří si sem zašli plní dojmů z prvních tanečních. To SLEČNU sice celkem zaskočilo. Není sice sobec (no…možná trochu, je přece jedináček), ale prostě se jí kapinku dotklo, že jí o této „classevent“ nikdo nic neřekl a taneční se probíralo bez ní, kór u pizzy a v její oblíbené pizzerii… No smůla, co naděláš? …:o/